Jedná se o první hru ze série Bomberman od vývojáře Hudson Soft, která vyšla pro konzoli SNES.
Hra se odehrává ve městě jménem Diamond City, které terorizují dva padouši - Carat Diamond a vědec Dr. Mook. Oba vytvářejí bojové roboty a doufají, že se jim podaří získat pokročilejší bojové schopnosti od Bombermana a tím vylepšit své vlastní roboty. Bomberman je samozřejmě chce zastavit.
Vlastní hra se nijak neliší od jiných dílů ze série a odehrává se v několika úrovních, které se od sebe liší vzhledem, ale i nepřáteli. Hráč se s postavou Bombermana pohybuje v bludišti, kdy si pomocí bomb dělá skrz něho cestu a také s nimi likviduje své nepřátele. Ti jsou postupně čím dál těžší, kdy pokročilejší nepřátelé potřebují více zásahů, aby byli zničeni nebo dokážou procházet i skrz bariéry v bludišti. Po určitém počtu úrovní čeká na hráče boss. Hráč navštíví celkem šest odlišných světů. K nahrání postupu po smrti či ukončení hry slouží systém hesel. Samozřejmostí je i celá řada power-upů.
Hra také nabízí i Battle mode, ve kterém se můžou utkat až čtyři hráči. Časový limit na tyto boje jsou dvě minuty, přičemž ke konci začne hra postupně zastavovat bludiště nezničitelnými bariérami a omezovat tak pohyb hráčů za cílem urychlit hru.
raisen
Po úvodních zmatcích, kdy jsem si říkala, že to úplně vypadá jako Dyna Blaster z mého dětství a následného vyjasnění, jak to teda je, jsem se pustila do hlavního příběhu. "Lízátka" z Dyna Blaster vypadala sice trochu jinak, ale pořád byla stejně neškodná jako tam. S postupem do dalších úrovní přibývalo těžších nepřátel, kdy mi obzvláště pili krev "mince" a "sněhuláci", kteří se na mě rozběhli hned, jak mě viděli. Autoři moc dobře věděli, proč udělat Bombermana na nějakou dobu po startu úrovně nesmrtelného. Kdybych nebyla, tak mě tihle nepřátelé zrakví, sotva se úroveň spustí...
Oceňuji, že každý boss byl něčím originální a i když na všechny platila (skoro) stejná taktika, tak samotní bossové útočili pokaždé jinak. Jeden z nich dokonce ani neútočil, ale zase vyžadoval jinou taktiku, jak ho udolat. Část hry jsem prošla i v kooperativním multiplayeru, ale občas byl tenhle styl hraní spíše na škodu, kdy se stávalo, že jsme jednoho z bombermanů uvěznili za bombami a nižší počet životů pro každého bombermana to místy dělalo i těžší.
Hra má i kompetitivní mód, ale ten mě moc nebavil, neboť byl na mě až moc hektický a člověk měl málo času na poražení protivníka.
Oceňuji, že každý boss byl něčím originální a i když na všechny platila (skoro) stejná taktika, tak samotní bossové útočili pokaždé jinak. Jeden z nich dokonce ani neútočil, ale zase vyžadoval jinou taktiku, jak ho udolat. Část hry jsem prošla i v kooperativním multiplayeru, ale občas byl tenhle styl hraní spíše na škodu, kdy se stávalo, že jsme jednoho z bombermanů uvěznili za bombami a nižší počet životů pro každého bombermana to místy dělalo i těžší.
Hra má i kompetitivní mód, ale ten mě moc nebavil, neboť byl na mě až moc hektický a člověk měl málo času na poražení protivníka.
