Stopple, neboli Zátka, vychází z principu flashové logické hry Bloxorz a je zároveň jejím remakem, vytvořeném ve spolupráci s Damienem Clarkem - autorem původní verze hrané v prohlížeči. A o čem že obě hry jsou? Jednoduše o posouvání hnědých, dřevěných bloků, ve 33 detailně zpracovaných úrovních, do díry, představující onu zátku, kterou blok vždy propadne a tím dojde k úspěšnému absolvování dané úrovně.
Abyste to ale neměli lehké, tak je třeba vždy pečlivě promyslet další směr, s nímž blokem pohnete, neboť může při nesprávném manévru spadnout z herní plochy, což způsobí váš neúspěch a automatický restart úrovně. Také musíte občas používat, ke zpřístupnění cesty dále, různé spínače, jež vysunou most nebo zpevní na první pohled zdánlivě křehké objekty, které za normálních okolností po dotyku s blokem spadnou. V pár úrovních nechybí ani jakési rozdvojovací portály, v nichž se blok rozpůlí na dvě části, jež se následně umístí na opačných stranách levelu, a vy je poté ze správného úhlu opět spojujete k sobě.
Ovládání nevybočuje z obvyklého standardu řady ostatních freewarovek, a proto máte zmíněný blok pod kontrolou prostřednictvím čtyř směrových šipek a mezerníku, jenž slouží na přepínání mezi rozpůleným blokem. Můžete s ním pohybovat do všech stran, horizontálně ho zvedat, nebo jej takzvaně „kutálet“ a natáčet. Hra je plně ve 3D, nepostrádá zvukové a hudební efekty, stejně jako možnost hraní ve fullscreenu a v okně. Rozlišení jsou podporována ve variantách 4:3, 5:4 a 16:10.
PavelU
Logické hry mě hodně baví, neboť si u nich dobře zapřemýšlím a mnohé z nich, v kategorii klasických freewarovek, navíc oplývají i návykovou a neotřelou hratelností. Stopple je jednou z nich. A přestože, jak jsem zjistil, byla tato hra už kdysi na DVD v Levelu nebo na sesterském serveru hrej.cz, tak já ji složitě vygooglil. Jelikož mi scházely nějaké další tohoto typu, a zůstat napořád jen u těch pěti by bylo poměrně zkostnatělé a docela nudné.
Stopple mou pozornost zaujal jednoduchým konceptem o posouvání bloků a manévrováním na herní ploše tak, abych uvažoval nad tím, jak jej správně natočit, dosáhnout daných spínačů, dostat se přes most, vstoupit do teleportu ze správného úhlu a podobně. S prostým úkolem, vždy se dostat do cíle a blok nechat postupně propadnout, ve všech třiceti třech přítomných úrovních, dírou. Ačkoli zvládnout všechny je docela výzva, je jejich obtížnost poměrně vyvážená a nikdy ne obtížná natolik, aby nebylo možné je úspěšně splnit.
Nezklamala mně ani technická stránka věci, a je rozhodně fajn, že díky rozhrání DirectX nechyběla podpora současných rozlišení monitoru, možnost si zvolit hraní v okně nebo přes celou obrazovku, stejně jako volbu barevné bitové hloubky. To v tomto segmentu her nebývá moc obvyklé a tento remake tak jde plně s dobou. V jeho menu hrála dobře říznutá hudba, při pohybu kurzorem dolaďovaly herní nabídku ohnivé efekty, šlo načíst všechny přešlé úrovně v položce Restart, které formou číslic znázorňovaly tu konkrétní z nich.
Zkrátka velmi zdařilá záležitost, u níž jsem rád strávil svůj čas. Původní předloha Bloxorz má též jisté kouzlo, hlavně osobitějšími a autentičtějšími zvuky, při jejímž hraní jsem se nejdále dostal do osmnácté úrovně. Jednou z vlastností obou těchto her totiž je, že i po úspěšně absolvovaných úrovních, dají některé z nich, při znovuhratelnosti, opět zabrat.
Stopple mou pozornost zaujal jednoduchým konceptem o posouvání bloků a manévrováním na herní ploše tak, abych uvažoval nad tím, jak jej správně natočit, dosáhnout daných spínačů, dostat se přes most, vstoupit do teleportu ze správného úhlu a podobně. S prostým úkolem, vždy se dostat do cíle a blok nechat postupně propadnout, ve všech třiceti třech přítomných úrovních, dírou. Ačkoli zvládnout všechny je docela výzva, je jejich obtížnost poměrně vyvážená a nikdy ne obtížná natolik, aby nebylo možné je úspěšně splnit.
Nezklamala mně ani technická stránka věci, a je rozhodně fajn, že díky rozhrání DirectX nechyběla podpora současných rozlišení monitoru, možnost si zvolit hraní v okně nebo přes celou obrazovku, stejně jako volbu barevné bitové hloubky. To v tomto segmentu her nebývá moc obvyklé a tento remake tak jde plně s dobou. V jeho menu hrála dobře říznutá hudba, při pohybu kurzorem dolaďovaly herní nabídku ohnivé efekty, šlo načíst všechny přešlé úrovně v položce Restart, které formou číslic znázorňovaly tu konkrétní z nich.
Zkrátka velmi zdařilá záležitost, u níž jsem rád strávil svůj čas. Původní předloha Bloxorz má též jisté kouzlo, hlavně osobitějšími a autentičtějšími zvuky, při jejímž hraní jsem se nejdále dostal do osmnácté úrovně. Jednou z vlastností obou těchto her totiž je, že i po úspěšně absolvovaných úrovních, dají některé z nich, při znovuhratelnosti, opět zabrat.
Gerret
Pro: Neotřelá a chytlavá hratelnost o posouvání bloků ve 3D, s náhodně generovanými pozadími a výbornou stylizací.
Proti: Úrovní mohlo být o něco víc. Vždy při stisknutí Esc dojde k menší prodlevě, než se hra přepne do menu.