Logické hry mě hodně baví, neboť si u nich dobře zapřemýšlím a mnohé z nich, v kategorii klasických freewarovek, navíc oplývají i návykovou a neotřelou hratelností. Stopple je jednou z nich. A přestože, jak jsem zjistil, byla tato hra už kdysi na DVD v Levelu nebo na sesterském serveru hrej.cz, tak já ji složitě vygooglil. Jelikož mi scházely nějaké další tohoto typu, a zůstat napořád jen u těch pěti by bylo poměrně zkostnatělé a docela nudné.

Stopple mou pozornost zaujal jednoduchým konceptem o posouvání bloků a manévrováním na herní ploše tak, abych uvažoval nad tím, jak jej správně natočit, dosáhnout daných spínačů, dostat se přes most, vstoupit do teleportu ze správného úhlu a podobně. S prostým úkolem, vždy se dostat do cíle a blok nechat postupně propadnout, ve všech třiceti třech přítomných úrovních, dírou. Ačkoli zvládnout všechny je docela výzva, je jejich obtížnost poměrně vyvážená a nikdy ne obtížná natolik, aby nebylo možné je úspěšně splnit.

Nezklamala mně ani technická stránka věci, a je rozhodně fajn, že díky rozhrání DirectX nechyběla podpora současných rozlišení monitoru, možnost si zvolit hraní v okně nebo přes celou obrazovku, stejně jako volbu barevné bitové hloubky. To v tomto segmentu her nebývá moc obvyklé a tento remake tak jde plně s dobou. V jeho menu hrála dobře říznutá hudba, při pohybu kurzorem dolaďovaly herní nabídku ohnivé efekty, šlo načíst všechny přešlé úrovně v položce Restart, které formou číslic znázorňovaly tu konkrétní z nich.

Zkrátka velmi zdařilá záležitost, u níž jsem rád strávil svůj čas. Původní předloha Bloxorz má též jisté kouzlo, hlavně osobitějšími a autentičtějšími zvuky, při jejímž hraní jsem se nejdále dostal do osmnácté úrovně. Jednou z vlastností obou těchto her totiž je, že i po úspěšně absolvovaných úrovních, dají některé z nich, při znovuhratelnosti, opět zabrat.