Hra Space Clony je budovatelská strategie z prostředí vesmíru, ve které se ocitnete v roli budovatele vesmírné základny na neznámé planetě pro své hrdiny.
Hrdinům musíte hlavně zajistit kyslík, energii a obživu, bez kterých by na základně nepřežili. Ve hře je velice dobře zpracovaný sociální systém, takže svým hrdinům musíte také zajistit různou zábavu, relaxaci, sociální kontakt a další jiné potřeby. Velkým zpestřením hry jsou souboje s mimozemšťany.
Kampaň je tvořena misemi, ve kterých plníte různé úkoly (Měj na základně 30 turistů atd.).
Hamster
Když jsem na tuhle hru náhodou narazil, tak to pro mne bylo jako najít chladničku plnou lahváčů uprostřed savany. Určitě znáte situaci, kdy máte období, kdy na hraní příliš nemáte chuť, jen s tím, že si občas pustíte něco známého a najednou narazíte na hru, která vás nepustí dokud jí nedohrajete. Tím pro mne byla Space Colony.
Představte si Tropico, do kterého dáte charaktery komplexností směřující k The Sims, těm přiřaďte ty nejpošahanější stereotypní individuality které vás napadnou, zasaďte to na nějakou nehostinou planetu a udělejte z toho frašku - pokud jste byli poctiví, máte přibližně ponětí o čem mluví. A jak skvěle se to hraje!
Co se týče postav, všechno co pro ně děláte ve výsledku směřuje k tomu, aby byly spokojené a díky tomu vydržely déle pracovat, ale i tak mne tento proces uspokojování bavil více, než u zmíněných simsů (pominu-li znovuhratelnost), protože tady to není o tom, že by generická postava sedla k televizi, ale o tom že se čtyřicetiletá alkoholická texasanka rozvalí na baru, což je díky individualitám atmosféricky úplně někde jinde. Postavy samozřejmě mají preference nejen zábavní a společenské, ale i sexuální. Právě jejich randění pro mě bylo největším překvapením a zároveň jsem se u něj asi nejvíce nasmál, protože při troše trpělivosti můžete spárovat snad kohokoliv (stále přemýšlím o tom, jestli to nemám naistalovat znovu, protože mi zpětně vrtá hlavou, zda jde dát dohromady ten osmdesátiletý číňan s tím patnáctiletým skejťákem...).
Hra samozřejmě není jen o simákování. Důvod proč tam jste je MAKAT a i to je díky individuálním skillům moc pěkně provedené. Zatímco tedy duo japonských punkových lesbiček můžete při vší zodpovědnosti poslat na velín, aby řídily životní funkce stanice, vypatlané americké blondýně sotva svěříte do ruky něco komplexnějšího, než robo-koště. Různých funkcí a povolání je ve hře tak akorát a v kampani jsou hezky rozloženy, takže vás sotva začnou nudit. Někdy tedy například těžíte rudy, či potraviny, jindy bojujete proti dotěrným mimozemšťanům, či třeba stavíte turistické letovisko.
Co mě mile překvapilo byl také důraz na stylovost obsažené scifi stránky, kterou bych u takto humoristické hry příliš nečekal. Lasery jsou tak například skutečnými lasery a ne žádnými plivátky světýlek, či že se kolonisté mimo kopule stanice kymácí v nemotorných skafandrech. Nejde o žádné HC SF, nesmyslů je tu řada (a záměrně), ale stylizace prostředí mi prostě sedla.
O technické stránce se nemá příliš smysl rozepisovat. Jsem fanda pěkné 2D grafiky a SC nabízí jednu z nejpohlednějších, s jakou jsem se u strategie setkal. Hudba je odpovídající a dabing špičkový (bez toho by to ani nešlo).
Space colony nenabízí žádné originální prvky, ani není nijak revoluční hrou, ale i přes relativní krátkost je to jeden z nejzábavnějších budovatelských simů, co znám. Prostě takové chutný herní letní koktejl.
Představte si Tropico, do kterého dáte charaktery komplexností směřující k The Sims, těm přiřaďte ty nejpošahanější stereotypní individuality které vás napadnou, zasaďte to na nějakou nehostinou planetu a udělejte z toho frašku - pokud jste byli poctiví, máte přibližně ponětí o čem mluví. A jak skvěle se to hraje!
Co se týče postav, všechno co pro ně děláte ve výsledku směřuje k tomu, aby byly spokojené a díky tomu vydržely déle pracovat, ale i tak mne tento proces uspokojování bavil více, než u zmíněných simsů (pominu-li znovuhratelnost), protože tady to není o tom, že by generická postava sedla k televizi, ale o tom že se čtyřicetiletá alkoholická texasanka rozvalí na baru, což je díky individualitám atmosféricky úplně někde jinde. Postavy samozřejmě mají preference nejen zábavní a společenské, ale i sexuální. Právě jejich randění pro mě bylo největším překvapením a zároveň jsem se u něj asi nejvíce nasmál, protože při troše trpělivosti můžete spárovat snad kohokoliv (stále přemýšlím o tom, jestli to nemám naistalovat znovu, protože mi zpětně vrtá hlavou, zda jde dát dohromady ten osmdesátiletý číňan s tím patnáctiletým skejťákem...).
Hra samozřejmě není jen o simákování. Důvod proč tam jste je MAKAT a i to je díky individuálním skillům moc pěkně provedené. Zatímco tedy duo japonských punkových lesbiček můžete při vší zodpovědnosti poslat na velín, aby řídily životní funkce stanice, vypatlané americké blondýně sotva svěříte do ruky něco komplexnějšího, než robo-koště. Různých funkcí a povolání je ve hře tak akorát a v kampani jsou hezky rozloženy, takže vás sotva začnou nudit. Někdy tedy například těžíte rudy, či potraviny, jindy bojujete proti dotěrným mimozemšťanům, či třeba stavíte turistické letovisko.
Co mě mile překvapilo byl také důraz na stylovost obsažené scifi stránky, kterou bych u takto humoristické hry příliš nečekal. Lasery jsou tak například skutečnými lasery a ne žádnými plivátky světýlek, či že se kolonisté mimo kopule stanice kymácí v nemotorných skafandrech. Nejde o žádné HC SF, nesmyslů je tu řada (a záměrně), ale stylizace prostředí mi prostě sedla.
O technické stránce se nemá příliš smysl rozepisovat. Jsem fanda pěkné 2D grafiky a SC nabízí jednu z nejpohlednějších, s jakou jsem se u strategie setkal. Hudba je odpovídající a dabing špičkový (bez toho by to ani nešlo).
Space colony nenabízí žádné originální prvky, ani není nijak revoluční hrou, ale i přes relativní krátkost je to jeden z nejzábavnějších budovatelských simů, co znám. Prostě takové chutný herní letní koktejl.
Giovanni Antonio Kekelli
Releon
pajmič
Enigmus
Vonter
