Soviet City

Staňte se nabubřelým papalášem vládnoucím železnou pěstí městu nezměrného utrpení. S vámi přichází bezpráví přinášející latentní i zjevnou depresi, s níž si jediný stakan vodky neporadí. Za neustálého úkolování shora splňte nebo rovnou překročte plán a vybudujte výkladní skříň říše zla. Co nejchmurnější atmosféru podtrhuje tlumená paleta barev a veskrze nevzhledné vzezření staveb vzbuzujících pohromadě dojem jakéhosi městského koncentráku uvízlého v bezčasí tíživějšího než železná opona. Zlověstné milieu dokresluje soundtrack sestávající z dubstepových technoremixů komunistických častušek sugestivních názvů prokládaných útržky politických projevů veřejných činitelů někdejšího východního bloku.

Polské Soviet City není na rozdíl od slovenského Workers & Resources: Soviet Republic (2019) seriózním pokusem o socioekonomickou sondu do fungování socialistické společnosti, ale bizarní fantasmagorickou agitkou. Jde o ucelenou manifestaci názorového spektra šovinistické části polské veřejnosti pokládající 2. polskou republiku za bezděčnou oběť totalit 20. století a idealizující si nekriticky autoritářskou minulost státu navenek se vyznačující přetrvávající teritoriální rozpínavostí na úkor svých sousedů až do roku 1939. Výsledkem je vskutku nevšední mišmaš spojující v sobě apokalyptický steampunk s negativistickou ostalgií půjčující si převážně z estetiky evropských zemí někdejší Varšavské smlouvy a RVHP.

Plocha na stavění je rozdělena do čtvercových mřížek podobně jako v SimCity 2000 a 3000, jejichž úrovně Soviet City co do zpracování ani simulace obsahu bohužel zdaleka nedosahuje. Své město nezaložíte na zelené louce, ale v oblasti nevlídného močálu, kde řadě staveb vedle průrv překáží zalesněné a vodní plochy. Začnete vlastním palácem, ten obeženete silnicí a odtud pokračujete s dalšími budovami dělícími se do tří kategorií. Jedna by se dala zeširoka označit za městské služby (rodinné a panelové domy, sklady, obchody, železnice), druhá reprezentuje průmysl (elektrárna, důl, pila, nemocnice, kolchoz, tiskárna) a třetí zábavně-represivní aparát (věznice, policejní stanice, sportoviště, letiště, krematorium, televize).

Celkovou absurditu nízkorozpočtové hry na Unity engine plně podtrhují možnosti nakládání s občany, jež lze kromě obligátního zatčení zpracovávat na maso či pálit na uhlí. Navrch ještě jako antický bůh disponujete silou hromu, kterým můžete praštit kohokoliv, kdo se vám znelíbí. S růstem města v ulicích přibývá velkohlavých chodců disproporčních vůči stavbám i autům, přičemž není žádný způsob, jak se vyhnout jejich eventuálnímu potýrání, už jen kvůli udržení dostatečné a metrem ukazované míry teroru, jakož i z nedostatku jiných činností. Nebudete li coby měkota dostatečně pouštět strach, nebo to naopak přeženete, až bouchnou saze nepokojů, tak vás diktátor, jehož jste pověřencem, vymění za lepší koště.

Autoři nebyli schopni hru nikdy dostat ze stádia předběžného přístupu a vývoj v tichosti ustal po aktualizaci z května 2016.