Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Vosk natřít, vosk setřít. Opakování je matka moudrosti, milý kide. A otcem svalové paměti, bez které si v Sifu vrzneš možná tak hoďku, to si kuř. 

Sifu je malou, kompaktní hříčkou, kterou lze bez většího spěchání zchromstnout za takové 2 hoďky a půl. Anebo v tom taky, podobně jako já, můžete utopit bezmála 15 hodin a nedostat se ani do poslední mise. Jsem holt již stárnoucí lama, která satanužel s některými nároky už jaxitaxi nestíhá. A nároky, které klade Sifu, jsem upřímně asi prostě ještě ani nezažil.

Hra mě původně zlákala svou stylizací a těmi svébytnými odkazy na všemožné velikány východního kina. Nezajímal jsem se, kdo hru vytvořil, ani co o ní vlastně vývojáři říkají. A čekal jsem, že to bude vesměs snadné a plynulé potlučeníčko na jeden dva večery. Nemalý byl tedy můj überšok, když jsem po první odehrané hodince zestárl u prvního bosse o dvacet let a pocítil takové to protivné šimrání na patě, kdy člověk chce prokopnout monitor, ale hopsahejsa do Brandejsa, toto šimrání pořád naprosto válcovala jakási nepřekonatelná touha překážku přece jen překonat, a tím hlavně překonat sám sebe. A tato touha stále přetrvává, stále s rostoucí sílou.

Třebaže je hra velmi pohledná a hýbe se uhlazeně, a třebaže systém smrti může evokovat roguelike elementy, v nitru hra není absolutně ničím moderní. Naopak, je to naprosto stará škola, jedna z nejstarších, jaké za poslední roky pamatuju. Reálný feeling ze hry bych přirovnal výhradně k pocení u automatu v Lemarku kdysi v devadesátkách, přestože Sifu naštěstí nemusím po každém gejmouvru krmit desetikačkami. Opravdu, jestli jste nikdy nic podobného nezažili, nebo alespoň nejste ten typ hráče, který ocení nutnost si hru osvojit i čistě manuálně a to zcela bez kompromisů, Sifu Vás nemá čím oslnit. Ale to nevadí, protože Sifu ví přesně, čím chce bejt, a pro koho. Je to malá a kompaktní hříčka o pěti krátkých a kompaktních misích, není tu co sbírat, co objevovat, z čeho si příběhově sedat na zádel. Je tu jen ten vosk. A je naprosto znamenitý.

Pro: Nejkrystaličtější příklad otřepané fráze "easy to learn, hard to master", jaký jsem dost možná kdy hrál; luxusní audiovizuál; mechanicky veskrze vymazlené

Proti: Často hodně debilní kamera; byť je hra většinově striktně férová, nejednou umí extrémně frustrovat ve chvílích, kdy si člověk nemůže být jistej, jestli právě zažil bug nebo jen další fíčurku

+26
  • PC 95
Největší bolest při plnění výzvy jsem zažil s touhle hrou 2x HC varianta ztraceno v překladu, ta první v podání jazyka, který je stejně jako zasazení tématem do Číny originální Mandarínština;) To bylo v pohodě, dialogů není mnoho a tak není potřeba nějak zvlášť rozklíčovat co v průběhu hry postavy tak vehementně řeší;) Ta druhá HC varianta byla hrát tuto hru;) Ono ne že by ta hra nebyla dobrá a zábavná;) Popravdě lepší gameplay u bojovky jsem jaktěživ nezažil.., ovšem náročnost dohrání na původní obtížnost, je pro hráče jako já nad moje síly a chápání;) (Nakonec jsem zvolil tu nejlehčí abych nestrávil ve hře 100hodin jen kvůli dohrání titulu.

Vždycky když už jsem si myslel, že danou lokaci mám zmáknutou a můžu zvesela jít porazit finálního bosse oh jak jsem se šeredně spletl, v rámci zachování mladého věku, který je výhodný udržovat pro hladší průchod hrou, jsem se v nějaké třetí lokaci před finálním bossem rozhodl resetovat pořád dokola ty předchozí dvě abych se vůbec byl schopen postavit tomu úplně poslednímu:) Když jsem prošel 20x tu stejnou mapu a už jsem myslel, že mám vyhráno narazil jsem na postavu, která mi to vrátila i s úroky:) Dostal jsem kombo které jsem před těmi 20ti průchody neviděl a nedokázal jsem na něj zareagovat a tak pořád dokola;)

Tohle podotýkám se dělo při průchodu na obtížnost střední tedy standartní, se kterou hra ruku v ruce vyšla na začátku a za kterou jsem vývojářům vděčný, že lopatám jako já ulevili s tím že hru rozdělili do obtížností tří;) Nakonec jsem se přesvědčil, že porazit trojku bosse v trošku vitálním stavu bude nad moje síly a sáhl jsem po obtížnosti nejlehčí;)
Tam mě přátelé překvapilo, jak diametrální rozdíl je mezi průchodem hrou a obtížností dohrát do konce. Nejen že vám hra nenásobí věk po smrti, ale ještě navíc jsou všechny obyčejné NPC triviálně jednoduché a to způsobí ve finále to, že jste schopní hrou proběhnout asi do dvou hodinek +-
Visuál hry a hudební stránka je parádní, level design dost jednoduchý;) Schopnost hrát více komb než 4pro hráče jako já nad síly a chápání;) Ale celkový feeling ze hry naprosto famózní;)

V životě jsem nedohrál žádnou soulslike hru a vůbec se za to nestydím, protože když vidím jak hráči u hry trpí, říkám si, hry mají být zábava a ne hodiny sebemrskačství na jednom bossovi, který vám nedaruje jedinou chybičku.
Za mě je tahle hra parádně nastavená, je těžká a může být výzva i na nejlehčí nastavení obtížnosti pro určitou skupinku lidí;) Ale díky tomu, že můžete obtížnost měnit si ji také vychutná daleko větší procento hráčů než tyhle ty Dark souly a Elden ringy a podobné srandy;) Které jsou z časového hlediska pro mě už prakticky nehratelné;)
Takže díky za tyhle kompromisy od vývojářů a díky že jsem si to mohl užít aniž by mi při hraní nepraskla žilka;)
+11