Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Return of the Obra Dinn


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Nápaditá, vizuálně zajímavá ale i trochu repetivní adventura. Return of the Obra Dinn je originální počin stejně jako Papers, Please, ale má i podobné chyby. Pokud je akceptujete, nebo je nebudete považovat za chyby, lze označit druhé dílo Lucase Popa za výborný titul a znovu trefu do černého.

Originální design obrací zažité postupy detektivních videoher, a cílem je spojit si několik indicií a ty následně využít v označení toho, co se stalo, a komu. A stalo se toho dost. Na palubě lodi Obra Dinn zahynula většina posádky, a vy, jako pojišťovací kontrolor, se pokusíte tyto události zrekonstruovat pomocí speciálních hodinek. Ty navrací hráče do okamžiků smrti některakých nešťastníků při jejich poslední oceánské cestě. A tyto scény jsou obvykle krásné a až překvapivě detailní - zde tvůrce zacílil na unikátní (retro) vizuální styl, a tak se z Return of the Obra Dinn stává snadno rozpoznatelná záležitost. Dlouhý vývoj je na zpracování znát, a zcela profesionální dabing a výborný hudební (i zvukový) podkres dělá dobrou polovinu zážitku. Už dlouho jsem nehrál hru, u které bych obdivoval scenérie jako zde.

Na druhou stranu, o obdivování vymodelovaných kompozic to nyní nebude (Dear Esther), ale bude potřeba i něco vyřešit. Tedy, technicky vzato to potřeba není, ale tím by hra ztratila svůj detektivní potenciál. Jak bylo psáno, je možno řešit osudy posádky. K tomu slouží hodinky vracející se do momentu úmrtí, a také knihy plná záznamů a informací. Zprvu desítky neznámých jmen zapsaných v knize se v průběhu retrospektivního (ovšem ne chronologického) děje událostí začnou vybarvovat (ne doslova, kresby zůstanou černobílé) a hráč si může spojovat, jak a co se stalo. A že se posádce Obra Dinn stalo vše nejhorší, co se stát mohlo. Během přibližně sedmy až osmi hodin hráč pronikne do záhady, co se to vlastně stalo. Obtížnější je to už s identifikací osob a jejich úmrtím. Není potřeba všechny osudy rozlousknout, ale přijdete o menší obsah navíc, pokud se vám to nepodaří.

Problémem je lehce zkratkovité vyprávění, kdy hráč vidí jen události kde se - něco stalo - a to v docela rychlém sledu za sebou. Pokud se stále něco děje, je dopad viděných scén čím dál menší, a to i přes jejich jednotlivou zajímavost (poprava, obrovské příšery, intriky, úprk, sirény, pavouk a tak dále). Prakticky tak hráč přechází od osudu k osudu a zapisuje si, co se stalo. To, zvláště při delším kontinuálním hraní, hře ubírá trochu dynamiky, a to zvláště, pokud žádné změny hratelnosti a mechanik nepřicházejí. U kratších her na hodinu dvě to není vidět, ale u trochu delší Obry Dinn ano. Nicméně hra toto nijak nemaskuje, a hned z úvodu hráče seznámí s pravidly své hry.

Tato dvojbarevná jednohubka určitě za vyzkoušení stojí. Hráč může Return of the Obra Dinn uchopit, jak se mu zlíbí, a odměnou mu je unikátní zážitek.

Pro: vizuální stylizace, hudba, nápad

Proti: repetivní hratelnost

+27
  • PC 80
Asi nepřekvapí, že hra Return of the Obra Dinn mě zaujala svým vizuálem a tím, že se na hře podílel jediný vývojář, a to Lucas Pope. Navíc hra slibovala vcelku tajuplnou zápletku a následně i její detektivní řešení, a to je kombinace, která mě baví.

I připlula jsem k oné opuštěné lodi jménem Obra Dinn a za zvuků praskání dřeva jsem vylezla na její palubu. Záhy se v mé ruce objevily magické hodinky a prázdný deník, který sliboval dlouhé dobrodružství. Přece jenom, rozplést všech 60 osudů členů posádky není jen tak. Díky hodinkám jsem si mohla přehrát zvuky z doby smrti oběti a také jsem měla tu možnost se podívat na chvíli, kdy dotyčný zemřel a kdo všechno byl přítomen. A začalo dlouhé pátrání a bádání.

Monochromatický vzhled je opravdu pěkný. A tím nemyslím jen prostý fakt, že hra je v černobílé barvě (popřípadě jiných dvou dle zvoleného režimu) a stejně dokáže zaujmout, ale také to, že i v takto jednoduché grafice byl autor schopen vykreslit jednotlivé detaily, kterých si bylo nutné povšimnout a které pomáhaly k identifikaci osob. Dost také napomáhaly zvuky a hlavně hlasy, které ve scénách občas promlouvaly. A musím opět pochválit, že autor myslel i na jednotlivé přízvuky, díky kterým bylo určení lidí, kteří byli ve scéně přítomni, snazší.

Krom zvuků se mi líbila i hudba, která pro mě předčila tu vizuální stránku. Nešlo o žádné složité skladby, naopak , hudba v téhle hře ukázala, co znamená rčení, že v jednoduchosti je krása. Nejvíce jsem si užívala zvuk varhan, neboť mým uším tento zvuk sedne a navíc se s tím až tak často nesetkávám. A trochu mi to připomínalo Bacha.

Zpočátku mě ovšem štvalo "světlo", které mě v případě nalezení jedné mrtvoly hned táhlo k další a pak k další a já už dávno zapomněla, co mě u té první napadlo a na co se zaměřit. Chápu, že to hráči pomáhá najít další mrtvá těla, ale někdy mě to táhlo z jedné paluby na druhou a zaznamenávalo nové a nové zápisy do deníku a já se cítila přesycena. Navíc práce s deníkem byla někdy zdlouhavá a vůbec by mi nevadilo mít někde po straně menší rozcestník k jednotlivým částem.

Co nakonec strhává body této jinak skvělé hře je to, že hra hned na začátku ukáže, jak se hraje a odkryje brzy všechny části lodi a mrtvá těla a zbytek hry už tvoří jen odškrtávání seznamu. Přemýšlela jsem, kdy naposledy jsem u hry zažila, že vyloží všechny karty už na začátku a ničím dalším nepřekvapí. Nepřišla jsem na žádnou. Proto se u mě po několika hodinách dostavil jistý stereotyp a únava. Mimo to, k těm postavám se jen těžko hledá nějaký vztah, neboť jejich záměry nevíme a osobnosti nepoznáme, a tak celá posádka pro mě byla opravdu jen položkou v deníku.

Na závěr: Hra mě bavila a určování příčin smrtí a kdo je zavinil mi dalo v některých částech pořádně zabrat, což bylo moc fajn. A ta chvíle, kdy se mi podařilo určit další tři správné osudy, byla opravdu radostná. Jen ke konci už to bylo na mě příliš zdlouhavé. Ovšem na tom se podepisuje i to, že mi dohrání hry trvalo oproti jiným o něco déle. Před autorem smekám, neboť vymyslet tu provázanost mezi posádkou a neztratit se v tom muselo být náročné.

Pro: hudba a zvuky, grafické ztvárnění hry, míra detailnosti

Proti: ke konci stereotyp

+26
  • PC 90
Předchozí hra Lucase Popa, Papers, Please, mě svého času zaujala snahou postavit hru na morálních rozhodnutích hraničního kontrolora ve státě s diktátorským režimem. Bohužel to dopadlo zklamáním a ke hře jsem se nikdy nevrátil a nevěděl jsem proč. Viděno zpětnou optikou je důvod jasný - Papers, Please má úmyslně repetetivní mechaniky se zabudovaným časovým tlakem, které by mohly fungovat dobře, kdyby narativní část nebyla plná opakujících se klišé a laciných pokusů o vytváření emocionálně/morálně silných situací. Přesto se jedná o zajímavý titul od talentovaného člověka a vlastně jsem byl zvědavý na jeho další tvorbu...

Return of the Obra Dinn mě také zaujala na první pohled, v tomto případě samozřejmě svou hlavní mechanikou -
možností si poslechnout a prohlédnout co se událo těsně před smrtí daného člověka a na základě toho vystavit deduktivní hru.

Obra Din je ztracená nákladní loď jejíž posádka byla prohlášena za mrtvou. Když se ale po 5 letech nečekaně objeví na obzoru, Britská Východoindická společnost vyšle svého pojišťovacího agenta se zdánlivě jednoduchým úkolem - vyšetřit co se stalo a vyčíslit vzniklé škody.

Jste vybaveni faktickými informacemi o lodi a posádce - seznamem lidí na palubě (s jejich profesí a národností), mapkami lodi, podobiznami posádky, slovníčkem námořnické hantýrky. Do deníčku si do předem nadefinovaných kapitol (které popisují důležité události na Obra Din - většinou se jedná o úmrtí) zapisujete vaše zjištění. Cílem je zjistit kdo a jak umřel a pokud byl zabit tak kým a jak.

Na palubě bylo při vyplutí 60 lidí. Na prvních pár identit přijdete snadno v rámci úvodu, ve kterým se seznámíte s mechanikami, ale po úvodu vás hra hned navede do jedné z nejdramatičtějších událostí, kterými si museli chudáci námořníci projít a pomaličku se vám začne utvářet ucelený obrázek o tom, co se vlastně stalo.

Zvolený monochromatický (tzn.: hra je vykreslována pouze ve dvou barvách) retro vizuál vytváří úžasně zvláštní atmosféru a z nějakého nevysvětlitelného důvodu se to skutečně hodí ke zvoleným reáliím. Navzdory (díky?) značnému omezení zvoleného stylu grafiky jsou scény velmi detailní a je nutné skutečně dávat pozor a přemýšlet o tom, co se asi dělo na základě toho co vidíte a slyšíte v zastavené scéně přesného okamžiku smrti.

A že je co poslouchat! Kromě skvělého soundtracku (který mimo jiné hezky ozvučuje vaše důležité akce) je hra především výborně nazvučena a nadabována a ve zvuku je druhé kouzlo hry. Když se totiž dostanete k nějaké mrtvole a chcete zjistit jak zemřela, tak nejdříve zčerná obrazovka a přehraje se krátké audio toho co se dělo (rozhovor, výstřely a jiné zvukové efekty) a až potom se zobrazí za doprovodu emotivní hudby 3D scéna, kterou můžete prozkoumat. A pro správnou identifikaci námořníků je třeba řešit i takové věci jako jakým jazykem nebo přízvukem kdo mluvil a na koho mluvil.

Zhruba v půlce začne hře docházet dech a na povrch začnou vyplouvat slabší stránky a tou největší je děj, který je sice plně dostačující, ale příliš plochý. Nedozvíte se totiž skoro nic o motivacích členů posádky. To je jednodznačně záměr (zvlášť když je to projekt jednoho vývojáře), ale je to škoda, protože si myslím, že by stačilo dát hráči víc náznaků motivacích postav, více náhledů do běžného života na palubě a ne jen do těch nejdramatičtějších událostí. Děj je tak vlastně plně podřízen mechanikám a občas působí jako kdyby tam byl jen jako vysvětlení toho, proč tolik lidí na palubě umřelo.

Problém jsem ještě měl s pomalou a nemotornou navigací v deníku (mohl by být třeba plně ovladatelný myší), ale to je skutečně drobnost.

Celkově se jedná o jednu z nejlepších her tohoto roku a dost možná o nejlepší detektivní hru vůbec!
+22
  • PC 85
Ty kráso, kdyby tahle hra byla rovnou Return of the Titanic, tak bych si mohl udělat dedukci vlastní smrti:

Fatality
byl usherlockován
Lucasem Popem (tvůrcem Papers, Please)

Takhle ta hra funguje. Najdeš jméno, přiřkneš mu jeho osud a případně i kým byl tento osud doručen do vlastních jater. Možností je tu na 3 stránky, od roztrhání přes utonutí, propíchnutí, prošpikování, probodnutí, umrznutí, přepadnutí, otrávení, onemocnění až po sebevraždu. Některé mají i podmožnosti, třeba ta sebevražda může být spáchána zbraní, provazem, nožem nebo harpunou. Škoda, že nejméně třetinou těchto způsobů nikdo neumřel, jsou tam jen na odlákání pozornosti.

Opravdu každá scenérie okamžiku smrti má obrovské kouzlo. Přestože je grafika monochromatická, je detailně vykreslená a nabízí obdivuhodnou plejádu detailů, které se budou hodit k identifikaci jednotlivých členů posádky. Tenhle týpek třeba sice nikde explicitně nezařval, ale byl naposledy vidět v kapitole VII, jak ztrácí balanc na hraně ráhna při vysokých vlnách narážejících do Obra Dinn. A támhleten týpek měl sice tělem projetý kus dřeva, ale plazí se přes čtyři scény za záchranou. Jak a kde sakra umřel?

Obra Dinn mě plně dostala do svých spárů v jedné z prvních scén, kdy je pověšen námořník a čtyři exekutoři trestu smrti na něj z pokleku vystřelí a tím ho zabijou. Obrazovka blikne, poprvé vidím tuhle scénu. Přijdu blíž k odsouzenému, všímám si čtyř trajektorií projektilů. V deníku označuju, že umřel zastřelením. Objeví se otázka kým? Cože, všichni čtyři na něj stříleli z pěti metrů, nebyl to jeden! Tak se asi udusil tím oběšením, no. Kochal jsem se okamžikem, hledal jsem další detaily. A zcela náhodou jsem se podíval na viselce za zády střelců. Vždyť ho tři z nich minuli! Tenhleten ho zastřelil sám, já to vidím. Kdo to je??

Neznámý námořník
byl zastřelen
neznámým námořníkem

Úžasný pocit zadostiučnění bylo to hlavní, co mě motivovalo hrát a dokončit Return of the Obra Dinn. To, že vždycky jsem našel to, na co jsem se soustředil, abych našel. V principu logická dedukční hra nijak nenapovídá, nenapomáhá, je nekompromisní, ale ne úplně z nejtěžších a to mi vyhovovalo. Hrozivý příběh sice nehraje žádný velký prim, je tam spíše kvůli tomu, aby se vysvětlila všechna úmrtí, ale též jsem jím byl fascinován. Po dokončení jsem si i přečetl jeho rozbor pro pochopení co nejvíce detailů.

Parádní záležitost, kterou nedoporučuje 56 z 60 členů posádky.

Pro: Hádanky, grafika, obtížnost, dedukce, příběh, detaily

Proti: Ovládání v deníku

+15