Reksio i Czarodzieje je point and click adventura a zároveň také už třetím díle série Przygody Reksia od polské společnosti Aidem Media.
Hra pokračuje přesně tam, kde předchozí díl skončil. Rexík byl unesen tajemným čarodějem do pohádkové země, se kterou ale není něco v pořádku. Ukazuje se, že náš psí hrdina je vyvoleným, co má tuto zemi zachránit. Navíc je to také jediná cesta, jak se může dostat domů. Na pomoc mu přichází i Kretes, který se kvůli záchraně svého přítele vrátil na planetu Zemi. Společně se tedy vydávají na dobrodružnou cestu plnou záhad, kouzel a pohádkových bytostí.
Hra obsahuje několik lokací, které jsou svým obsahem mnohonásobně rozsáhlejší, než v minulých dílech. Větší důraz je také kladen na minihry a logické hlavolamy. Jednou z miniher je také soubojový systém, kde musíte nepřítele porazit v kouzelnickém duelu. Během hry se navíc můžete naučit nová útočná i obranná kouzla a souboje si tak zpestřit. Novinkou je také systém dialogů, během nichž si nyní můžete vybrat, na co se má Rexík dané postavy zeptat, a dozvědět se tak o tomto magickém světě tolik, kolik jen chcete.
Hergi
Zatímco u minulého dílu hrála v mém hodnocení značnou roli nostalgie a přihlédnutí na to, že se jedná o hru pro děti, třetí díl bych se nebál nazvat dobrou adventurou.
Reksio i Czarodzieje je pro mě stejně jako Reksio i UFO hrou, která ve mě vyvolává neskutečnou nostalgii. To bylo také důvodem, proč jsem jí znovu po letech zapnul. Navíc na rozdíl od mých dětských let teď už do značné míry díky třetímu Zaklínači ovládám polštinu, a tak jsem si mohl užít i příběh. Ten je v základu jednoduchý, ale pocit záhady, kdo je tím zlým čarodějem, vás velmi dobře motivuje hrát dál. Celkovou zvídavost ve hře podněcuje i jakýsi systém dialogů, který vám umožňuje ptát se vybraných postav na různé otázky. Odpovědi na některé z nich vás posunou dál v příběhu, jiné vám jen dají informace o kouzelnickém světě, který je krásný a zajímavý. Když už jsme u těch postav, musím zmínit i to, že já zkrátka miluji humor tvůrců. Skoro každé jméno je odkaz na nějaký film nebo knihu (nemluvě o tom, že si dokáží udělat srandu i z jinde tak otravné věci, jako je reklama na vlastní produkt). Trochu mě jen mrzí, že hlavní záporák nemá nějakou silnější motivaci, proč vše dělá, což je dáno tím, že záporákem je pokaždé někdo jiný. To na tom všem ale nic nemění a trochu to sráží samotný konec hry.
Za co musím ale tvůrce pochválit, je jakási "otevřenost" zdejšího světa. Máme tu celkem pět lokací, mezi kterými můžeme libovolně cestovat. Někdy si také máte možnost zvolit, v jakém pořadí daná místa navštívíte. Samotný výběr je příjemný i během učení se nových kouzel. U daného učitele se sice nakonec musíte naučit všechna kouzla, abyste mohli jít k dalšímu, i tak je ale možnost volby pořadí příjemná. Cestovat mezi lokacemi se dá buď letem na koštěti nebo pomocí draka. Není to avšak tak, že byste si mohli vybrat, pomocí čeho budete cestovat. Každá lokace má přiřazený způsob, jak se tam dostat.
Tím se pomalu přesouvám k minihrám, které jsou nedílnou součástí každého dílu Reksia. Zmíněné cestování na koštěti je dost příjemnou minihrou, zato létání na drakovi je tím nejhorším trestem za všechny mé hříchy. Během prvního letu je to ještě snesitelné. Když se avšak pomocí draka budete chtít dostat ke třetímu učiteli magie, čeká vás holé utrpení. Obtížnost úrovně totiž není připravená na krkolomné ovládání, před které jste postaveni. Krom toho také nechápu, proč drakovi tolik trvá vzlétnout z vodní hladiny. Ve chvíli, kdy před sebou vidíte plovoucí kládu, je tak už pozdě a vy chtě nechtě přijdete o životy. Zbytek miniher je ale fajn a jedná se vlastně i o posun oproti předchozímu dílu. Rád bych ještě vyzdvihl souboje, které jsou ze začátku dost zábavné a dodávají hře poměrně zajímavý způsob akce. Po nějaké době mohou však začít být repetitivní. To platí i pro létání na koštěti a chození přes všechny lokace. Možná by hře pomohl nějaký způsob rychlého cestování, pomocí kterého byste se mohli přesunout na místo, které jste už navštívili. Jedná se ale přeci jen o starou hru, co navíc ani není žádným AAA titulem své doby, takže se na ni za něco takového asi nemohu zlobit.
Na konec bych se ještě rád zamyslel, jestli ta hra je opravdu dělaná pro děti. Jakože svět je rozhodně family friendly, o tom žádná. Samotná obtížnost je ale na extrémně vysoké úrovni, pokud je pravda, že hra byla vyvíjena pro děti od 6 let, jak je uvedeno na krabičce. Z pohledu toho, že jsem hru hrál znovu teď, když jsem dospělý, je to pro mě spíš pozitivní, protože pro mě průchod představoval alespoň nějakou výzvu. Nedovedu si ale představit, že bych ji opravdu bez pomoci dohrál jako malý.
Podtrženo, sečteno, hry Reksio i Czarodzieje mě po těch letech neskutečně překvapila tím, jak moc mě vlastně bavila. Těch 6 hodin uteklo jako voda a mě velmi těší, že mé vzpomínky z dětství na tuto hru odpovídají tomu, jak povedená hra ve skutečnosti je.
Reksio i Czarodzieje je pro mě stejně jako Reksio i UFO hrou, která ve mě vyvolává neskutečnou nostalgii. To bylo také důvodem, proč jsem jí znovu po letech zapnul. Navíc na rozdíl od mých dětských let teď už do značné míry díky třetímu Zaklínači ovládám polštinu, a tak jsem si mohl užít i příběh. Ten je v základu jednoduchý, ale pocit záhady, kdo je tím zlým čarodějem, vás velmi dobře motivuje hrát dál. Celkovou zvídavost ve hře podněcuje i jakýsi systém dialogů, který vám umožňuje ptát se vybraných postav na různé otázky. Odpovědi na některé z nich vás posunou dál v příběhu, jiné vám jen dají informace o kouzelnickém světě, který je krásný a zajímavý. Když už jsme u těch postav, musím zmínit i to, že já zkrátka miluji humor tvůrců. Skoro každé jméno je odkaz na nějaký film nebo knihu (nemluvě o tom, že si dokáží udělat srandu i z jinde tak otravné věci, jako je reklama na vlastní produkt). Trochu mě jen mrzí, že hlavní záporák nemá nějakou silnější motivaci, proč vše dělá, což je dáno tím, že záporákem je pokaždé někdo jiný. To na tom všem ale nic nemění a trochu to sráží samotný konec hry.
Za co musím ale tvůrce pochválit, je jakási "otevřenost" zdejšího světa. Máme tu celkem pět lokací, mezi kterými můžeme libovolně cestovat. Někdy si také máte možnost zvolit, v jakém pořadí daná místa navštívíte. Samotný výběr je příjemný i během učení se nových kouzel. U daného učitele se sice nakonec musíte naučit všechna kouzla, abyste mohli jít k dalšímu, i tak je ale možnost volby pořadí příjemná. Cestovat mezi lokacemi se dá buď letem na koštěti nebo pomocí draka. Není to avšak tak, že byste si mohli vybrat, pomocí čeho budete cestovat. Každá lokace má přiřazený způsob, jak se tam dostat.
Tím se pomalu přesouvám k minihrám, které jsou nedílnou součástí každého dílu Reksia. Zmíněné cestování na koštěti je dost příjemnou minihrou, zato létání na drakovi je tím nejhorším trestem za všechny mé hříchy. Během prvního letu je to ještě snesitelné. Když se avšak pomocí draka budete chtít dostat ke třetímu učiteli magie, čeká vás holé utrpení. Obtížnost úrovně totiž není připravená na krkolomné ovládání, před které jste postaveni. Krom toho také nechápu, proč drakovi tolik trvá vzlétnout z vodní hladiny. Ve chvíli, kdy před sebou vidíte plovoucí kládu, je tak už pozdě a vy chtě nechtě přijdete o životy. Zbytek miniher je ale fajn a jedná se vlastně i o posun oproti předchozímu dílu. Rád bych ještě vyzdvihl souboje, které jsou ze začátku dost zábavné a dodávají hře poměrně zajímavý způsob akce. Po nějaké době mohou však začít být repetitivní. To platí i pro létání na koštěti a chození přes všechny lokace. Možná by hře pomohl nějaký způsob rychlého cestování, pomocí kterého byste se mohli přesunout na místo, které jste už navštívili. Jedná se ale přeci jen o starou hru, co navíc ani není žádným AAA titulem své doby, takže se na ni za něco takového asi nemohu zlobit.
Na konec bych se ještě rád zamyslel, jestli ta hra je opravdu dělaná pro děti. Jakože svět je rozhodně family friendly, o tom žádná. Samotná obtížnost je ale na extrémně vysoké úrovni, pokud je pravda, že hra byla vyvíjena pro děti od 6 let, jak je uvedeno na krabičce. Z pohledu toho, že jsem hru hrál znovu teď, když jsem dospělý, je to pro mě spíš pozitivní, protože pro mě průchod představoval alespoň nějakou výzvu. Nedovedu si ale představit, že bych ji opravdu bez pomoci dohrál jako malý.
Podtrženo, sečteno, hry Reksio i Czarodzieje mě po těch letech neskutečně překvapila tím, jak moc mě vlastně bavila. Těch 6 hodin uteklo jako voda a mě velmi těší, že mé vzpomínky z dětství na tuto hru odpovídají tomu, jak povedená hra ve skutečnosti je.
Pro: kouzelnický svět, systém dialogů, pocit ze snahy odhalení záporáka, humor, volnost pohybu mezi lokacemi, solidní minihry, souboje
Proti: ovládání draka, žádná pořádná motivace záporáka, ke konci repetitivnost, příliš vysoká obtížnost pro malé děti