Již šestý díl ze série Reigns, tentokrát po zaklínačsku. Marigold si buduje svojí bardskou reputaci a jak jinak přitáhnout davy než šťavnatou baladou o Geraltovi z Rivie.
V kůži Geralta budete bojovat s příšerami, pomáhat vesničanům a taky se setkávat se starými známými. Stejně jako v předchozích hrách ze série, hráč rozhoduje o svém dalším kroku pomocí posouvání karet doprava nebo doleva. Nezbytnou součástí hry je balancování čtyř ukazatelů: spokojenost lidí, nelidí, čarodějů a samotná pověst lovce monster. Pokud některý element vypadne z rovnováhy, balada končí, Marigoldovi přibude případná reputace, která odemyká další možné kousky příběhu a může začít se skladbou další písně.
Schu
Původní Reigns jsem si zběžně zahrála skoro před 10 lety, sice mě swipovací mechanika přišla zajímavá, ale zároveň byla dostatečně frustrující na to, abych hru nechala být. Jenže ouha, po tolika letech se hra spojila se světem zaklínače a mně to prostě nedalo. No a jsem fakt ráda, že jsem se nechala zaklínačem ukecat.
Gró hry je stále balancování 4 faktorů, v zaklínačské verzi jsou to lidé, nelidé, čarodějové a monstra. Pozor je ale nutný dávat hlavně na ty první tři. U monster pokud "pohár" přeteče tak následuje pouze boj. Kartičkové souboje mě taky dost bavily, obzvlášť pokud měli nějakou přidanou "zajímavost". Dryáda na vás zároveň s normálním útokem střílí šípy, drak chrlí oheň a čert vás může pokopat...
I přes frustraci, že vzhledem k tomu, že nemůžete nijak moc ovlivnit jaká karta vám padne jako další a nedá se tedy spoléhat na nějakou pevnou strategii, hru jsem dohrála. Komplet. Se všemi konci, monstry, inspiracemi a (hlavně) achievementy. A kdo za to může? No přece Geralt. Znovuobjevování již velmi dobře známého světa s tím sarkastickým, černým, někdy nechutným humorem přiostřené trochou absurdna mě prostě bavil. Potkávání známých postav a monster, pomrkávání po historkách ať už z klasického herního zaklínače nebo z knih hře přidalo úplně nový rozměr.
Zároveň jak už jsem zmínila, potřeba vyzobat všechny kartičky a všechny závěry příběhu člověka nutí zkoušet nové odbočky a prozkoumávat kam vás karty můžou zavést. Uznávám, že někdy je to trochu komplikovanější a člověk musí upustit od logiky, ale v tom asi tkví i kouzlo téhle hry.
Reigns mají samozřejmě daleko od dokonalosti. Je to notně poznat hlavně v závěru, kdy je člověk nucen rerollovat xy karet, jen aby se dostal na tu co potřebuje. Ovládání na PC je pěkně blbé bez ovladače, ten jsem musela zapojit hned po prvním boji, který s myší moc nefungoval. Hra je očividně dělaná primárně na mobily, ale věřím, že se na PC mohla trochu učesat.
Já jsem si hru užila, ale jsem si jistá, že to není pro každého. Určitě mě to nepřesvědčilo o tom, že bych si musela zahrát i ostatní Reigns hry. Takže je na každém soudruhovi, aby si vyhodnotil, zda je hra dost lákává i přes tu frustrující mechaniku anebo právě kvůli ní.
Gró hry je stále balancování 4 faktorů, v zaklínačské verzi jsou to lidé, nelidé, čarodějové a monstra. Pozor je ale nutný dávat hlavně na ty první tři. U monster pokud "pohár" přeteče tak následuje pouze boj. Kartičkové souboje mě taky dost bavily, obzvlášť pokud měli nějakou přidanou "zajímavost". Dryáda na vás zároveň s normálním útokem střílí šípy, drak chrlí oheň a čert vás může pokopat...
I přes frustraci, že vzhledem k tomu, že nemůžete nijak moc ovlivnit jaká karta vám padne jako další a nedá se tedy spoléhat na nějakou pevnou strategii, hru jsem dohrála. Komplet. Se všemi konci, monstry, inspiracemi a (hlavně) achievementy. A kdo za to může? No přece Geralt. Znovuobjevování již velmi dobře známého světa s tím sarkastickým, černým, někdy nechutným humorem přiostřené trochou absurdna mě prostě bavil. Potkávání známých postav a monster, pomrkávání po historkách ať už z klasického herního zaklínače nebo z knih hře přidalo úplně nový rozměr.
Zároveň jak už jsem zmínila, potřeba vyzobat všechny kartičky a všechny závěry příběhu člověka nutí zkoušet nové odbočky a prozkoumávat kam vás karty můžou zavést. Uznávám, že někdy je to trochu komplikovanější a člověk musí upustit od logiky, ale v tom asi tkví i kouzlo téhle hry.
Reigns mají samozřejmě daleko od dokonalosti. Je to notně poznat hlavně v závěru, kdy je člověk nucen rerollovat xy karet, jen aby se dostal na tu co potřebuje. Ovládání na PC je pěkně blbé bez ovladače, ten jsem musela zapojit hned po prvním boji, který s myší moc nefungoval. Hra je očividně dělaná primárně na mobily, ale věřím, že se na PC mohla trochu učesat.
Já jsem si hru užila, ale jsem si jistá, že to není pro každého. Určitě mě to nepřesvědčilo o tom, že bych si musela zahrát i ostatní Reigns hry. Takže je na každém soudruhovi, aby si vyhodnotil, zda je hra dost lákává i přes tu frustrující mechaniku anebo právě kvůli ní.
