Nesouvisející spin-offová logická hra s motivy známých příšerek Pokémon se objevila během roku 2025 na obrazovkách přenosných zařízení, a to jak na mobilních systémech, tak i na konzoli Nintendo Switch. Hra je nabízena ve formě základního balíčku (30 různých druhů rébusů) a dvou placených rozšiřujících (každý má dalších 10 rébusů). Zatímco základní oficiální verze pro Switch je placená s neomezeným hraním, mobilní verze se prezentuje jako free to start a má denní limity na počet miniher.
Hlavním úkolem je odehrávat krátké rébusové sety miniher s časomírou, získávat za ně skóre a především klubíčka rozmotaných vláken, která se poté vhazují do automatu a hráč za ně dostává uháčkované plyšové verze Pokémonů, s nimiž si může vybavit vlastní pokojíky, nebo je darovat lidem z místního městečka Think Town v rámci vedlejších úkolů výměnou za body přátelství a nábytek do další výbavy.
Minihry postupně nabývají na obtížnosti od těch úplně nejjednodušších až po nejnáročnější na maximální úrovni 9. Hra je viditelně zaměřena na nejmenší hráče.
Pokémon Friends vzniklo v době deváté generace pokémoních mainline her Scarlet a Violet, takže ve značně omezeném výběru 150 příšerek se dají najít Pokémoni z průřezu prvních devíti generací včetně všech startérů.
Hra se prodává buď v jednotlivých balíčcích, nebo v různých bundlech, kde základní hra je značena jako Basic Pack (mobil) či Pokémon Friends Base Game (Switch) a rozšiřující DLC jako Puzzle On! Pack #1 a Puzzle On! Pack #2.
Tainaru
Původně jsem neměl v plánu pouštět se do her s gacha prvky, ale když zrovna člověk nemá moc času, pak i taková hříčka tohoto typu přijde vhod. Trošku jsem byl i oblouzněn nostalgií z Pokémon Shuffle nebo Picross, které už na dnešní konzole nevycházejí, ale před nějakými 10 lety jsem je pravidělně hrával asi po dobu dvou-tří let, než se mi je podařilo dohrát. Friends je ale po vzoru dnešních mobilních her už někde jinde.
Na první pohled líbivá, roztomilá hra s přemírou aktivit, nicméně pod tím naleštěným povrchem se skrývá vlastně jen vyprázdněná slupka, která toho zas tak moc nenabízí, rychle unaví a hráč má pocit, že cenovka hry by měla být někde na třetině aktuální částky. Tento komentář proto budiž hlavně varováním.
Hrál jsem na Switchi2, kupoval jsem kompletní bundle. S velkým sebezapřením jsem stáhl digitální verzi, hra kombinuje tlačítka a dotykovou obrazovku. Oběma způsoby se hraje dobře, dá se u toho pohodlně sedět nebo i napůl ležet třeba na gauči a zprvu byl celkem fajn pocit se u toho po dlouhém dni uvelebit, i když hra působí dojmem, že je určena pro ty nejmenší.
Hráč se ocitá v městečku Think Town a z nějakého důvodu má obří zamotanou kouli textilních vláken, což je potřeba rozmotat, a to rozmotávání se děje prostřednictvím široké škály nejrůznějších miniher s omezeným časem. Vždy to jsou tři náhodně vybrané sety miniher a na každý set připadne jedna minuta času. Prvních několik úrovní působí zcela primitivně, ale jak se hráč vyšplhá na úroveň 8-9 (maximum), tak už pořádně přituhuje. Doteď jsem nepřišel na některá možná řešení.
Minihry jsou všelijaké a je jich tu na 50 druhů, ovšem nejhorším nepřítelem je ta časomíra. Nedokážu už asi posoudit, které z nich mě potrápily nejvíc, zato si pamatuju hodně obměňovaných motivů – hádání tvarů, běhání v bludišti, práskání balónků, spojování článků, porovnávání počtů, umisťování předmětů na správné pozice, doplňování obrazců, bourání kamenů a podobně.
Za minihry hráč dostane nějaké náhodně zvolené klubíčko nití (podle typového pokémoního elementu) a klubíčka se potom vhodí do automatu, který vyplivne nějakého náhodného poké-plyšáka. Pokud hráč dokázal získat za lepší výsledky kvalitnější klubíčko „pretty,“ pak má ještě určitou šanci, že mu automat daruje jednoho plyšáka navíc. No a ty plyšáky si buď může nechat pro vlastní sbírku či na výzdobu pokoje, anebo je lze třeba darovat někomu dalšímu ve vedlejších misích, za což dostane nějaké body „přátelství“ a nábytek (haha).
Jelikož je hra v podstatě nekonečná a nemá žádný realistický cíl, tak jsem si jako dohrání stanovil splnění všech vedlejších misí (kromě několika denních, co se stále opakují) a získání plyšového Koraidona a Miraidona, kteří mají v základu šanci na získání pouhé 1%. Což by byla s náhodně generovanými odměnami čirá šílenost.
Naštěstí jsem přišel na malý exploit, který umožňuje Switch2 skrze redownload save file z cloudu, takže když jsem nedostal, co jsem chtěl, stačilo znovu stáhnout save file a zkoušet štěstí opakovaně. Hru jsem takto zakončil asi po 20 hodinách, nicméně musím konstatovat, že už v půlce začala být hra i se všemi minihrami poměrně repetitivní.
Vadilo mi, že se musím zbavovat mých těžce vydobytých plyšáků, když jsem je dával obyvatelům Think Townu, přičemž výměnou jsem dostával jen pofidérní poličky nebo pelechy, a k tomu body přátelství, jejichž vymaxování na úroveň 10 mi nedalo vůbec nic na oplátku. Celkově se mi zdá, že se mě hra nesnaží ničím ohromit a udržet mě u ní.
Pokédex čítající 150 plyšáků je nazvaný jen jako Katalog; dekorování pokojíků je možná roztomilé pro děti, ale jinak kompletně zbytečné a maximálně se to tak dá někomu ukázat přímo na obrazovce. Veškerý obsah se tedy točí pouze kolem miniher a sbírání plyšáků, což je samo o sobě dost o ničem.
Nějaké zakončení vedlejších misí nebo rámcová zápletka tu prostě není. Přitom by stačilo trošku víc poladit obsah, navrhnout odměny a přidat něco, co bych jako hráč ocenil - třeba vilu na kopci plnou mých vzácných plyšáků, kterou bych mohl sdílet s internetem. Bohužel, takhle celá hra vyhnívá do prázdna, škoda mluvit.
A ta přemrštěná cenovka tomu taky nepomáhá, křičí z toho cash grab.
A jak se zjistilo, cash grab tomu sedí naprosto přesně, protože – světe, div se – Pokémon Friends je kompletně přesnou předělávkou dřívější mobilní hry stejného vývojářského studia Wonderfy s názvem Think! Think! Game for Kids. A když píšu „přesnou předělávkou,“ myslím tím i všechny dodané rébusy přejaté na chlup 1:1, jen místo původních neurčitých postaviček jsou tam Pokémoni (například místo žabiček tam sedí Froakie).
Více v tomto videu.
No, tak takhle teda ne, The Pokémon Company. Přestaňte prznit pokeše podprůměrnými rychlokvašky a dejte jim konečně důstojnou podobu, kterou si i spin-offy zaslouží (jakože už by to zase něco lepšího chtělo). Logické rébusy jsou fajn pro přemýšlivé nadšence, ale to samotné nestačí. Uvidíme, co přinesou Champions a já budu doufat, že do té doby nebudu muset řešit další mrtvolu v domě.
Na první pohled líbivá, roztomilá hra s přemírou aktivit, nicméně pod tím naleštěným povrchem se skrývá vlastně jen vyprázdněná slupka, která toho zas tak moc nenabízí, rychle unaví a hráč má pocit, že cenovka hry by měla být někde na třetině aktuální částky. Tento komentář proto budiž hlavně varováním.
Hrál jsem na Switchi2, kupoval jsem kompletní bundle. S velkým sebezapřením jsem stáhl digitální verzi, hra kombinuje tlačítka a dotykovou obrazovku. Oběma způsoby se hraje dobře, dá se u toho pohodlně sedět nebo i napůl ležet třeba na gauči a zprvu byl celkem fajn pocit se u toho po dlouhém dni uvelebit, i když hra působí dojmem, že je určena pro ty nejmenší.
Hráč se ocitá v městečku Think Town a z nějakého důvodu má obří zamotanou kouli textilních vláken, což je potřeba rozmotat, a to rozmotávání se děje prostřednictvím široké škály nejrůznějších miniher s omezeným časem. Vždy to jsou tři náhodně vybrané sety miniher a na každý set připadne jedna minuta času. Prvních několik úrovní působí zcela primitivně, ale jak se hráč vyšplhá na úroveň 8-9 (maximum), tak už pořádně přituhuje. Doteď jsem nepřišel na některá možná řešení.
Minihry jsou všelijaké a je jich tu na 50 druhů, ovšem nejhorším nepřítelem je ta časomíra. Nedokážu už asi posoudit, které z nich mě potrápily nejvíc, zato si pamatuju hodně obměňovaných motivů – hádání tvarů, běhání v bludišti, práskání balónků, spojování článků, porovnávání počtů, umisťování předmětů na správné pozice, doplňování obrazců, bourání kamenů a podobně.
Za minihry hráč dostane nějaké náhodně zvolené klubíčko nití (podle typového pokémoního elementu) a klubíčka se potom vhodí do automatu, který vyplivne nějakého náhodného poké-plyšáka. Pokud hráč dokázal získat za lepší výsledky kvalitnější klubíčko „pretty,“ pak má ještě určitou šanci, že mu automat daruje jednoho plyšáka navíc. No a ty plyšáky si buď může nechat pro vlastní sbírku či na výzdobu pokoje, anebo je lze třeba darovat někomu dalšímu ve vedlejších misích, za což dostane nějaké body „přátelství“ a nábytek (haha).
Jelikož je hra v podstatě nekonečná a nemá žádný realistický cíl, tak jsem si jako dohrání stanovil splnění všech vedlejších misí (kromě několika denních, co se stále opakují) a získání plyšového Koraidona a Miraidona, kteří mají v základu šanci na získání pouhé 1%. Což by byla s náhodně generovanými odměnami čirá šílenost.
Naštěstí jsem přišel na malý exploit, který umožňuje Switch2 skrze redownload save file z cloudu, takže když jsem nedostal, co jsem chtěl, stačilo znovu stáhnout save file a zkoušet štěstí opakovaně. Hru jsem takto zakončil asi po 20 hodinách, nicméně musím konstatovat, že už v půlce začala být hra i se všemi minihrami poměrně repetitivní.
Vadilo mi, že se musím zbavovat mých těžce vydobytých plyšáků, když jsem je dával obyvatelům Think Townu, přičemž výměnou jsem dostával jen pofidérní poličky nebo pelechy, a k tomu body přátelství, jejichž vymaxování na úroveň 10 mi nedalo vůbec nic na oplátku. Celkově se mi zdá, že se mě hra nesnaží ničím ohromit a udržet mě u ní.
Pokédex čítající 150 plyšáků je nazvaný jen jako Katalog; dekorování pokojíků je možná roztomilé pro děti, ale jinak kompletně zbytečné a maximálně se to tak dá někomu ukázat přímo na obrazovce. Veškerý obsah se tedy točí pouze kolem miniher a sbírání plyšáků, což je samo o sobě dost o ničem.
Nějaké zakončení vedlejších misí nebo rámcová zápletka tu prostě není. Přitom by stačilo trošku víc poladit obsah, navrhnout odměny a přidat něco, co bych jako hráč ocenil - třeba vilu na kopci plnou mých vzácných plyšáků, kterou bych mohl sdílet s internetem. Bohužel, takhle celá hra vyhnívá do prázdna, škoda mluvit.
A ta přemrštěná cenovka tomu taky nepomáhá, křičí z toho cash grab.
A jak se zjistilo, cash grab tomu sedí naprosto přesně, protože – světe, div se – Pokémon Friends je kompletně přesnou předělávkou dřívější mobilní hry stejného vývojářského studia Wonderfy s názvem Think! Think! Game for Kids. A když píšu „přesnou předělávkou,“ myslím tím i všechny dodané rébusy přejaté na chlup 1:1, jen místo původních neurčitých postaviček jsou tam Pokémoni (například místo žabiček tam sedí Froakie).
Více v tomto videu.
No, tak takhle teda ne, The Pokémon Company. Přestaňte prznit pokeše podprůměrnými rychlokvašky a dejte jim konečně důstojnou podobu, kterou si i spin-offy zaslouží (jakože už by to zase něco lepšího chtělo). Logické rébusy jsou fajn pro přemýšlivé nadšence, ale to samotné nestačí. Uvidíme, co přinesou Champions a já budu doufat, že do té doby nebudu muset řešit další mrtvolu v domě.
Pro: Rébusy; plyšáci
Proti: Repetitivní; drahé; kopírka; nedostačující obsah