Komentáře

Že by hra byla synonymem zábavy, se rozhodně říci nedá. Přesto po odmakáni poctivých 31 dnů v kůži pohraničního inspektora rozhodně uznávám, že jde o velmi zajímavý kousek, hodný pozornosti prakticky všech hráčů. Lucas Pope totiž přišel se hrou, která není prvoplánově zábavná, naopak se Papers, Please občas hraje vlastně dost nepříjemně. Jenže tady jde jasně o autorský záměr.

Koncept je velmi jednoduchý, ale zcela ojedinělý. Pod diktátem stále přísnějších (a nesmyslnějších) pravidel kontrolujete doklady příchozím do fiktivní země Arstotzka. Den neúprosně ubíhá a zdejší režim rozhodně neplatí od hodiny nýbrž od odvedené práce. Na vás přitom doma spoléhá poměrně početná rodina, která potřebuje jíst a zahřát se. Začíná tak balancování mezi morálkou a vlastními potřebami. Umožníte pomstu otci zavražděné dcery? Akceptujete pokutu ve prospěch rozpolcené rodiny? A co když příchozí lžou?

Hra na minimalistickém prostoru odvypráví i nejeden smutný příběh. K mnohým rozuzlením se přitom vůbec nemusíte "prozrazítkovat". Další postava stojí v řadě až daleko a vám to zrovna kvůli dalším překombinovaným pravidlům nejde od ruky...

Hratelnost není prvoplánově zábavná, pracovní plocha je (záměrně) nepříjemně stísněná a v binci strážní budky se mnohdy není jednoduché zorientovat. Hra má celkem dvacet konců a já v době psaní těchto řádek otevřel jen asi čtvrtinu, včetně toho na konci odmakaného měsíce (proto počítám hru jako "dohranou"). Kompletní průchod všemi dny zabere přibližně pět hodin a i přes veškerou snahu autora se do zajímavého konceptu vkrádá i tak lehký stereotyp. Přeci jen jde o úředničinu na dotykovém displayi, byť s zajímavou omáčkou a skvělou atmosférou. Sám tak nevím, zda budu hledat další konce a pátrat po zbývajících "tokenech". Přesto jsem rád, že jsem se ke hře postupem let dostal. Těch cca 6-7 hodin mi v paměti utkví daleko více, než kdejaký otevřený svět ze soudobé "AAA" produkce.

Hodnocení na DH v době dohrání: 78 %; 164. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus