Doposud se hru podařilo nejrychleji dohrát za 1 hodinu, 4 minuty a 40 vteřin.
Plná hra časopisu SCORE 175 a SCORE 227
V letech 2004 až 2006 existovaly verze hry, ať už retail či z časopisů, které nešly na některých počítačích spustit. Způsobovala to nějaká ochrana proti kopírování. V závislosti na tom, jakou mechaniku uživatel měl. Svou roli také mohly hrát programy na vytváření virtuálních mechanik.
Plná hra časopisu LEVEL 147
Jak nepřijít o dosažený postup ve hře a získané předměty.
Jakmile dojde k dohrání kampaně Painkiller, odkliknutí outra a závěrečných titulek, tak lze hned poté, při opětovném kliknutí na Novou hru, dosavadní konfiguraci získaných karet a nastřádaných peněz načíst, pokud uživatel výslovně nedá možnost smazat získané karty a peníze. Na což se v ten moment hra zeptá, stačí proto vždy zvolit Ne. Tento postup je identický i s kampaní v BOoH.
Zdálo by se, že je přehled vlastněných karet ovlivněn tím, jakou načte hráč uloženou pozici, úměrně momentálnímu postupu ve hře. Ale ve skutečnosti se to vzájemně doplňuje a projeví se, že již v některé z dvou kampaní byla získána nová karta. Takže je logické, že jsou posléze přítomny všechny hráčem odemčené černé taroty.
Viz popis následující situace, když dojde ke zkompletování první kampaně na Trauma, kdy hráč získá např kartu z levelu Forest, následně načte starší save z druhé kampaně, kdy ještě zmíněnou kartu nevlastnil. Onou pozicí je okamžik před posledním bossem z BOoH, bezprostředně po jeho zabití stačí jít do nové hry, dát třeba Trauma u druhé kampaně a v přehledu karet bude přítomna i ta z Forestu.
Některé rozdíly mezi čtveřicí dostupných obtížností.
Na Nightmare lze v Painkiller: Black Edition hrát všechny úrovně hry, krom Forestu. To platí pro kampaň Painkiller, kdy zmíněný level odemyká až stupeň Trauma. Noční můra nebo trauma jsou podmínkou k odemčení úrovně Prison. Na Insomnii je ve stejné kampani zamčená mapa Factory. Stejně je postupováno i v BOoH, kde je na obtížnostech Daydream a Insomnia zamčen level Pentagon. Nejzásadnějším rozdílem je rovněž pouhá čtveřice epizod na Trauma.
Ona úroveň v lese disponuje náročným úkolem, a sice nepoužít v ní vůbec žádné taroty. Tím se myslí vyjmout všechny stříbrné karty ze slotů a ponechat pouze troje zlaté, ale během hraní je mít vypnuté. Checkpoint je ve Forestu jediný, ale počet nepřátel není nikterak vysoký. Po celé rozloze mapy jsou k sebrání bedny s municí, i přesto je tato část hry asi nejtěžší. Ztěžují ji hlavně poletující příšery, které je obtížné trefit.
Třetí a čtvrtá obtížnost se odlišují sbíráním duší. Na Nightmare je lze sbírat, hráč se tak může snadno proměňovat, stejně jako libovolné ukládat pozice. Na Trauma už duše sbírat nelze, proto se žádné neobjevují, jak je někdo zabit. A stopku má i ukládání pozic jako takové. Vystačit si hráči musí akorát s červenými checkpointy.
Na třetí obtížnost lze hru poctivě prozkoumávat, hledat v ní secrety, po nezdaru načíst uloženou pozici, prostě řadu úseků opakovat, než bude dosaženo kýženého výsledku. Ve hře jsou lokality, v nichž je potřeba speciální Painkillerovský styl pohybu. Zatímco na čtvrtý stupeň by to představovalo čiré trýznění a masochismus, nemluvě o vysokém riziku četnějšího Game Overu. Důležité je tudíž neotálet a vstupovat do záchytných bodů červené barvy.
Pár rad na průchod hrou, fungování skriptů a objevování checkpointů.
Hra je z většiny koncipována klasickým způsobem, tedy na zabíjení nepřátel, nejlépe úplně všech v dosahu. Ale občas se může stát, že muška hráče není tak rychlá a přesná, aby každého protivníka zasáhl, zatímco co se jízdou přesune dál a někoho mine. Z toho může dojít k situaci, kterou hra vyhodnotí nezobrazením červeného checkpointu. Jelikož je jeho objevení podmíněno zabitím úplně všech potvor. K tomu se též váže chybný průchod některých částí levelu, k čemuž může snadno dojít i vynecháním některých skriptů. Na Trauma obtížnost je na toto třeba dávat pozor v Military Base a Underworld.
Složitější okamžiky s jízdou na drezíně lze naštěstí řešit s kartou na proměňování v démona, ale je to nutné i tehdy, kdy je úkol pro zisk karty v Underworldu již splněn. Jen po zabití všech nestvůr se na konci jízdy, pravda, kousek opodál, objeví další checkpoint, načež nic nebrání uložení pozice. Samozřejmě na nejvyšší obtížnost, na předposlední by šlo ukládat i bez chechkpointů a nemusela by být splněna podmínka na kompletní zabití.
V Military Base je level design v dosti nelineárním duchu, dá se seskakovat z vyvýšených míst, vlézt do budovy a aktivovat šarvátku, nebo taky to samé vynechat v jednom letadle. V konečném důsledku může tento herní postup dopředu zamezit správnému aktivování potřebného záchytného bodu. Uvedená mapa má též tajnou oblast, kde je hrstka čekajících protivníků. Podmínkou pro kartu tu totiž je zabít úplně každého. Na nejobtížnější stupeň o to zapeklitější potíž, pokud se něco pokazí a dojde např. ke game overu v onom secretu. Nemluvě o tom, že po zkompletování levelu se v uvedené lokalitě již nikdo neobjeví. Lze do ní jít jen v rámci průchodu mapy, kdy je hráč prvně na místě a všimne si jejího zpřístupnění.
V Leningradu to také není vůbec žádná procházka růžovým sadem, protože karty je dobré šetřit na závěrečné náměstí. Je tu ale dost útočících tanků, procházení ulic s vysokými domy, hlídkujícími jedinci v oknech, checkpointy poměrně daleko od sebe. Štíty a zdraví v té válkou zmítané pasáži nicméně nechybí, jen jich není k mání tolik. V Koloseu zase zlobí nastražené pastě, jedná se o úsek několika fází různě poskládaných pastí všeho druhu. Pochopitelně během onoho utíkání a přeskakování chybí možnost na uložení. Nejproblémovější je asi překonávání klád s bodci, ostnatých koulí, přeskakování rotujících řezaček. Tam se hodí rozhodně zapnout zlaté karty, alespoň na jedno použití ze tří.
