Old Man's Journey není z těch her, které by vás na desítky hodin připoutaly ke křeslu. Jde opravdu o kratičkou indie hru a sází více na zážitek a pocity, které máte během putování s hlavní postavou staříka.
Dobrodružství začíná u osamělého domku vysoko na útesu. Staříka zahleděného na pohupující se vlny moře vyruší příjezd listonoše. Dopis, který mu předá, má v sobě něco, co nečekal. Čte ta slova jednou, a pak raději ještě jednou. Je znát, že ho obsah dopisu znepokojil. Beze slova jde do domu, vyštráchá hůl a batožinu. Pak už jen zavře dveře a vykročí vpřed. Kam jeho kroky míří a jaké zprávy ho donutily vydat se na cestu, však zůstává tajemstvím.
Zprvu mě překvapilo ovládání. Stařík se neovládá přímo směrovým křížem nebo analogovou páčkou. Místo toho klikáte tam, kam se má přesunout, ve stylu počítačových point-and-click adventur. Jen s tím rozdílem, že můžete měnit i výšku okolních kopců a údolí. Tažením kurzoru se snažíte spojit různé vrstvy krajiny tak, aby po nich mohl přeskákat až k cíli na další obrazovku a posunout se v ději. Postupně se hledání správného propojení bodů stává náročnějším, ale nejde o nijak složité hlavolamy a celá hra se dá dokončit za necelé dvě hodiny.
Sem tam si Stařík potřebuje odpočinout a v těch momentech trochu zavzpomíná na své mládí. A z těchto střípků se postupně skládá jeho motivace nečekané cesty. Přišlo mi to docela sympatické. Mám podobné momenty při toulkách po horách, kdy mám možnost si v klidu utřídit myšlenky. Jen tedy nejsou takhle depresivní. :-) Doufám. Přes své veselé grafické ztvárnění, připomínající dětskou knížku, se pod povrchem skrývá docela těžké téma o lítosti nad rozhodnutími z minulosti.
Dobrodružství začíná u osamělého domku vysoko na útesu. Staříka zahleděného na pohupující se vlny moře vyruší příjezd listonoše. Dopis, který mu předá, má v sobě něco, co nečekal. Čte ta slova jednou, a pak raději ještě jednou. Je znát, že ho obsah dopisu znepokojil. Beze slova jde do domu, vyštráchá hůl a batožinu. Pak už jen zavře dveře a vykročí vpřed. Kam jeho kroky míří a jaké zprávy ho donutily vydat se na cestu, však zůstává tajemstvím.
Zprvu mě překvapilo ovládání. Stařík se neovládá přímo směrovým křížem nebo analogovou páčkou. Místo toho klikáte tam, kam se má přesunout, ve stylu počítačových point-and-click adventur. Jen s tím rozdílem, že můžete měnit i výšku okolních kopců a údolí. Tažením kurzoru se snažíte spojit různé vrstvy krajiny tak, aby po nich mohl přeskákat až k cíli na další obrazovku a posunout se v ději. Postupně se hledání správného propojení bodů stává náročnějším, ale nejde o nijak složité hlavolamy a celá hra se dá dokončit za necelé dvě hodiny.
Sem tam si Stařík potřebuje odpočinout a v těch momentech trochu zavzpomíná na své mládí. A z těchto střípků se postupně skládá jeho motivace nečekané cesty. Přišlo mi to docela sympatické. Mám podobné momenty při toulkách po horách, kdy mám možnost si v klidu utřídit myšlenky. Jen tedy nejsou takhle depresivní. :-) Doufám. Přes své veselé grafické ztvárnění, připomínající dětskou knížku, se pod povrchem skrývá docela těžké téma o lítosti nad rozhodnutími z minulosti.
Stapu
Zoltan
miCHALupka
Schu
Yokolobuna
joehot
musa
MiLaCzech
BINGMAN
Pro: Poklidná atmosféra, příběh, zajímavá mechanika posouvání kopců
Proti: Krátké, později začne být repetitivní