@Dan9K (28.10.2025 11:30): No, já, i když jsem si pamatoval, že se ta hudební hádanka dá vyřešit i matematicky, jsem s tím i tentokrát zkoušel bojovat zvukově. Pořád jsem se otáčel mezi páčkami a klavírem zkoušeje si zapamatovat ten správný tón. Ale ty nuance jsou tam však hodně malé, že když se zahraje několik tónů blízko sobě, tak to prostě nedokážu rozeznat, byť se snažím sebevíc. Samozřejmě, kdybych si měl vybrat mezi tónama, co jsou mnohem dál od sebe, tak to asi poznat dokážu...
Ovládání. Hodně moc jsem nad tím přemýšlel (při jedné dlouhé cestě autem), proč jsem měl rád starší adventury z first person pohledu, kde se pohybuješ skokem nebo předpočítanými trajektoriemi, ale nemám příliš v oblibě moderní tituly, kde člověk může chodit po okolí. Asi to bude tím, že u těch skokových či předpočítaných trajektoriích hráč prostě někam klikne a hra se sama posune na další pozici. Při té příležitosti se může kochat nádherným okolím a přemýšlet nad příběhem případně nad minulými/budoucími puzzly. Možnost volného chození mě o tyto "meditativní" kousky obírá, protože se musím soustředit na to, kam vůbec jdu, abych někde náhodou něco neminul, o něco se nezasekl apod. A stejně se to často zvrhne v to, že se už ani nerozhlížím po okolí, ale snažím se co nejrychleji dostat na místo, kam potřebuju, aby se mohl děj posunout dál. Prostě u těchto her se to chození až příliš upřednostňuje před ostatní herní mechaniky, které jsou mi milejší.
Ovládání. Hodně moc jsem nad tím přemýšlel (při jedné dlouhé cestě autem), proč jsem měl rád starší adventury z first person pohledu, kde se pohybuješ skokem nebo předpočítanými trajektoriemi, ale nemám příliš v oblibě moderní tituly, kde člověk může chodit po okolí. Asi to bude tím, že u těch skokových či předpočítaných trajektoriích hráč prostě někam klikne a hra se sama posune na další pozici. Při té příležitosti se může kochat nádherným okolím a přemýšlet nad příběhem případně nad minulými/budoucími puzzly. Možnost volného chození mě o tyto "meditativní" kousky obírá, protože se musím soustředit na to, kam vůbec jdu, abych někde náhodou něco neminul, o něco se nezasekl apod. A stejně se to často zvrhne v to, že se už ani nerozhlížím po okolí, ale snažím se co nejrychleji dostat na místo, kam potřebuju, aby se mohl děj posunout dál. Prostě u těchto her se to chození až příliš upřednostňuje před ostatní herní mechaniky, které jsou mi milejší.