Drolin
Přesně ten typ adventury, který mám nejraději.
90. léta, pohled z první osoby, minimum dialogů a interakce s předměty, a ocitnutí se na místě prázdném, již pohlceném svým osudem. Klasický archetyp zavedený Mystem se dočkal až nezvykle velkého počtu následovníků – Morpheus je však jedním z těch, který i přes velmi pozitivní recenze příliš u hráčů nezabodoval. A ty důvody jsou i celkem jasné, ale o nich více po kladných stránkách, kterých to je celá řada.
Předně titul, což je u adventur tohoto typu poměrně scházející, dokáže pracovat s obtížností velmi dobře. První půlkou jde projít rychle, bez větších problémů. Klasické puzzly typu propojení barev se jmény na základě indicií v prostředí, výpočet váhy boxera na základě viděné vzpomínky a chybějících činek, seřazení maleb dle kontinuity atd. – v druhé půlce, ač tedy pětici jakýchsi pod-úkolů v rozdílných prostředích jde hrát v libovolném pořadí, však začne trochu na obtížnosti přibývat. A na přijití kódu ke dveřím jednoho z pasažérů na základě indicií kraba pod novinami? To už je nejspíše nedodělek na základě nutnosti hru vydat (Soap Bubble tvořilo již čtyři roky, a při dalším prodloužení už by byla hra technologicky neprodejná) co nejdříve. Nicméně tyto úkoly spojené s kódy dveří netřeba řešit – teoreticky jdou odhadnout, tedy natipovat.
Atmosféra, ne nepodobná System Shock 2 či Echo Night, svými všelijakými odkazy na již zmizelou posádku, a i jejím viděním určitých záblesků duchů, není u adventur příliš raritním jevem, zde je však zpracován na jedničku. To podporují i černobíle videosekvence jakoby ze začátku 20. století objasňující okolnosti plavby velkého křižníku, jeho ocitnutí se u břehů Antarktidy a pokusy s novým, přísně střeženým, přístrojem.
Negativ je málo, ale o to závažnější jsou. Technické chyby jinak stále slušně vypadající hry jsou tím nejviditelnějším – Morpheus může spadnout kdykoliv a zamezit vám naplnění snů pasažérů lodi Herculania. Ukládání s každám vyřešeným problémem je nutností, a vyplatí se i neklikat na bubínek. Absence titulků je jaksi samozřejmostí, a častá změna cd také (a při ní také dochází k pádům hry).
V užším, žánrovém, měřítku výborná hra. Ač kvalit Zork Nemesis, Blackstone Chronicles nebo Obsidian nedosahuje, tak – při ideální délce okolo šesti až osmi hodin – její vyzkoušení není od věci.
90. léta, pohled z první osoby, minimum dialogů a interakce s předměty, a ocitnutí se na místě prázdném, již pohlceném svým osudem. Klasický archetyp zavedený Mystem se dočkal až nezvykle velkého počtu následovníků – Morpheus je však jedním z těch, který i přes velmi pozitivní recenze příliš u hráčů nezabodoval. A ty důvody jsou i celkem jasné, ale o nich více po kladných stránkách, kterých to je celá řada.
Předně titul, což je u adventur tohoto typu poměrně scházející, dokáže pracovat s obtížností velmi dobře. První půlkou jde projít rychle, bez větších problémů. Klasické puzzly typu propojení barev se jmény na základě indicií v prostředí, výpočet váhy boxera na základě viděné vzpomínky a chybějících činek, seřazení maleb dle kontinuity atd. – v druhé půlce, ač tedy pětici jakýchsi pod-úkolů v rozdílných prostředích jde hrát v libovolném pořadí, však začne trochu na obtížnosti přibývat. A na přijití kódu ke dveřím jednoho z pasažérů na základě indicií kraba pod novinami? To už je nejspíše nedodělek na základě nutnosti hru vydat (Soap Bubble tvořilo již čtyři roky, a při dalším prodloužení už by byla hra technologicky neprodejná) co nejdříve. Nicméně tyto úkoly spojené s kódy dveří netřeba řešit – teoreticky jdou odhadnout, tedy natipovat.
Atmosféra, ne nepodobná System Shock 2 či Echo Night, svými všelijakými odkazy na již zmizelou posádku, a i jejím viděním určitých záblesků duchů, není u adventur příliš raritním jevem, zde je však zpracován na jedničku. To podporují i černobíle videosekvence jakoby ze začátku 20. století objasňující okolnosti plavby velkého křižníku, jeho ocitnutí se u břehů Antarktidy a pokusy s novým, přísně střeženým, přístrojem.
Negativ je málo, ale o to závažnější jsou. Technické chyby jinak stále slušně vypadající hry jsou tím nejviditelnějším – Morpheus může spadnout kdykoliv a zamezit vám naplnění snů pasažérů lodi Herculania. Ukládání s každám vyřešeným problémem je nutností, a vyplatí se i neklikat na bubínek. Absence titulků je jaksi samozřejmostí, a častá změna cd také (a při ní také dochází k pádům hry).
V užším, žánrovém, měřítku výborná hra. Ač kvalit Zork Nemesis, Blackstone Chronicles nebo Obsidian nedosahuje, tak – při ideální délce okolo šesti až osmi hodin – její vyzkoušení není od věci.
Paul von Talaczek
Pro: zpracování, detaily, atmosféra
Proti: technické problémy