Další stařešinská adventura, která mě v mládí minula a je to tentokrát ne od Sierry ale Lucasfilm Games. která poslala několik teenagerů do sídla šíleného doktora Freda, kde se to hemží podivnými obyvateli, tajnými místnostmi a ještě podivnějšími událostmi. Na začátku si z několika postav vyberete trojici, přičemž každá má jiné vlastnosti a některé úkoly může vyřešit pouze konkrétní postava. To je docela důležitý prvek, protože jednotlivé kombinace party mohou vést k odlišným situacím a dokonce i různým způsobům dokončení hry.
Ovládání je postavené na klasickém systému příkazů – otevřít, zavřít, vzít, použít, zatlačit, mluvit a podobně – takže člověk musí správně zkombinovat příkaz, předmět a místo. Předměty se samozřejmě dají mezi postavami předávat a některé věci je potřeba použít poněkud kreativněji, než by člověka napadlo. Velkou roli hraje také průzkum samotného domu, přepínání mezi postavami a postupné odhalování toho, co se v baráku vlastně děje. Jenže tady už začíná občas sranda končit, protože hra je plná situací, kdy lze postavu zabít, nenávratně si zablokovat postup nebo prostě vůbec netušit, co po vás chce. A když není co dělat, nastupuje stará dobrá metoda „zkusím tenhle krám použít úplně na všechno“.
Na druhou stranu právě tahle otevřenější konstrukce dává Maniac Mansion určité kouzlo. Není to jen tupé klikání podle předem nalinkované cesty a hra člověka nechává experimentovat a zjišťovat, co všechno se dá v tomhle šíleném baráku provést. Humor, bizarní postavy a několik možných zakončení tomu dodávají něco navíc. Dnes už je ale znát, že jde o pravěk adventur – některé hádanky jsou dost střelené, ovládání není zrovna uživatelsky přívětivé a bez návodu může člověk občas mlátit hlavou do zdi stejně jako do dveří toho zatraceného sídla – 60 %
Ovládání je postavené na klasickém systému příkazů – otevřít, zavřít, vzít, použít, zatlačit, mluvit a podobně – takže člověk musí správně zkombinovat příkaz, předmět a místo. Předměty se samozřejmě dají mezi postavami předávat a některé věci je potřeba použít poněkud kreativněji, než by člověka napadlo. Velkou roli hraje také průzkum samotného domu, přepínání mezi postavami a postupné odhalování toho, co se v baráku vlastně děje. Jenže tady už začíná občas sranda končit, protože hra je plná situací, kdy lze postavu zabít, nenávratně si zablokovat postup nebo prostě vůbec netušit, co po vás chce. A když není co dělat, nastupuje stará dobrá metoda „zkusím tenhle krám použít úplně na všechno“.
Na druhou stranu právě tahle otevřenější konstrukce dává Maniac Mansion určité kouzlo. Není to jen tupé klikání podle předem nalinkované cesty a hra člověka nechává experimentovat a zjišťovat, co všechno se dá v tomhle šíleném baráku provést. Humor, bizarní postavy a několik možných zakončení tomu dodávají něco navíc. Dnes už je ale znát, že jde o pravěk adventur – některé hádanky jsou dost střelené, ovládání není zrovna uživatelsky přívětivé a bez návodu může člověk občas mlátit hlavou do zdi stejně jako do dveří toho zatraceného sídla – 60 %
danny21
aDOSt
Han22
Pro: Lehce nelineární postup, několik konců, SCUMM, na svou dobu solidní grafika
Proti: Šílená obtížnost, ve hře vůbec nehraje hudba