Maniac Mansion je jedna z posledních osmdesátkových adventur, které jsem tu ještě nehodnotil a tak jsem se rozhodl dohnat své poslední resty z této dekády.

Budu srovnávat hlavně se Sierovkami, protože ty v té době měly na adventury prakticky monopol. A oproti hardcore hrám téhle společnosti je Maniac Mansion mnohem přívětivější. Ovládání Vás nenutí kličkovat po šílených schodištích a padat vstříc jisté záhubě. Nemusíte složitě vypisovat příkazy, namísto nich tu je Scumm systém, kdy si kurzorem vybíráte jeden z mnoha předdefinovaných příkazů. Dá se říct, že Lucasové přinesli do žánru revoluci, na kterou Sierra zareagovala až o pár let později. Grafika je v původní verzi samozřejmě prehistorická, ale přijde mě o fous čistější než rozkostičkované grafiky sierovek. Co je špatné je ukládání - uložit se dá F5 do jediné pozice, takže když něco pokazíte, máte smůlu a můžete jet znovu.

Příběh v podstatě neexistuje - je tu teenager Dave, který z domu šíleného génia Freda chce zachránit svoji dívku. Na začátku si k němu vyberete dvě další postavy (z šesti možných) v průběhu hry potkáte dvě chapadla - zelené (hodné) a fialové (zlé) a ke konci se ukáže že za vším je nějaký meteor. Prakticky žádné dialogy, bohužel ani žádný humor.

A hratelnost? Inu pekelná. Desítky předmětů, které se navíc nijak nehlásí, spousta mísností, úkoly které je možno udělat pouze ve spolupráci s někým jiným. Časované eventy kdy musíte na něco počkat (oprava automatů, následně hra na nich). Objevující se předměty. Tmavé místnosti, kde musíte zuřivě klikat naprázdno, abyste objevili světlo - díky bohu že později máte baterku. A 4 subquesty, které může splnit jen určitá vedlejší postava a díky nimž se dostanete přes fialové chapadlo.

Zkrátka bez návodu bych si tady ani neškrtnul. Na prozkoumání herní historie dobré, ale dnes už se to moc hrát nedá.