Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Už po dohrání prvního dílu jsem netrpělivě vyhlížel druhý díl. Jednička totiž obsadila příčku mezi nejlepšími plošinovkami, co jsem kdy hrál a to hlavně díky atmosféře, hororovému nádechu, stylizaci nepřátel a vyprávěním příběhu. Měl tedy druhý díl ambice na to překonat první díl? Já o tom ani na chvíli nepochyboval, protože trailery hru ukazovaly v ještě temnějším a hororovějším pojetí a neskutečně jsem se těšil až hra vyjde.

Příběh hry je vyprávěn stejně jako v prvním díle. Ve hře nezazní jediné slovo (krom volání hlavního dítěte) ani se neobjeví nějaké čtení, tudíž hra vsází na vaši představivost a schopnost si různé části skládaček a otázek domyslet. Na jednu stranu mám tohle vyprávění rád už od dob Limba, ale na druhou stranu mě po dohrání pálí tolik otázek, že mám chuť napsat vývojářům, aby se podělili o své záměry. Příběh se odehrává ještě před lodí the Maw a představuje nám nového dětského hrdinu jménem Mono, který se vydává spolu se Six na pouť skrze ne dvakrát líbivé město plné nejrůznějších kreatur a oblud. Jak už jsem zmiňoval, hra je ještě temnější a hororovější, přičemž určité pasáže jsem měl sevřené půlky z toho napětí, co hra servíruje. Z těch nejlepších pasáží rozhodně jmenuji závěrečný chase s učitelkou a tu temnou část v nemocnici s figurínami, kde mi přišlo, že hra nabrala trochu toho japonského hororu, tudíž vydavatel Namco už si ke hře také řekl svoje. Ale rozhodně to není na škodu, ba naopak jedná se o nejděsivější pasáž ve hře.

Co také rozhodně není na škodu jsou přidané puzzly, nejedná se o nijak obtížné hádanky ani nijak frustrující či dlouhé a to je jedině dobře. Hra tím totiž neztrácí to svoje kvalitní tempo, které od začátku vytvoří a hezky do odsýpá až do konce. Město a leveldesign jednotlivých místností jsou prostě skvěle vytvořené. A to až tak skvěle, že člověk si při průchodu neustále říká: "Co se to tady kurva stalo?". Interiéry budov ukazují, že tam prostě nějaká normální společnost být musela, než se stal nějaký zvrat. Jednotlivé kreatury a bossové jsou ještě víc psycho než ty v jedničce, takže mé obavy byly zbytečné. Těšil jsem se a zároveň netěšil na další setkání s nimi, jelikož ty jednotlivé designy jsou fascinující, ale to plížení kolem nich vám nahání pocity úzkosti. Zvukové stránce nemohu nic vytknout, jelikož vše je parádně ozvučené od různého skřípání až po bortění budov nebo pádu piana. Hru doprovází krásně temná hudba, kde mezi jejími tóny se občas ozvou i lehce veselé melodie, aby hra dala najevo, že jste na dobré cestě.

Jen jedna jediná věc mě při hraní doopravdy zamrzela, ale takových nás bude málo. A sice, pár nejmenovaných bossů zemře, ale hra vás nepustí se podívat na jejich ostatky, což je pro mě škoda, jelikož jsem chtěl aspoň trochu toho pocitu vítězství nad těmi psychokreaturami.

Rozhodně doporučuji si odemknout secret ending, který vám tak trochu ukáže, jak se vlastně Six dostala na loď.

Pro: Vyprávění příběhu

Proti: Vyprávění příběhu

+22 +23 −1
  • PC 80
Herní výzva 2023 - 7. Silnější přežije! 

Tak tohle byla paráda! Už jednička mě bavila, ale dvojka dotáhla toto dobrodružství do parádního konce (přestože jde o prequel). Design světa je mimořádně povedený a já se pokaždé těšil, co mě čeká v další místnosti či dokonce kapitole. Některé scény jsou skutečně velmi depresivní a napínavé a záporáci jsou řádně odporní a budí respekt. Občas jsem měl pořádnou husí kůži a to se mi moc často nestává.

Unreal engine zde zkrátka exceluje a protože lokace jsou vesměs malé, dokáže vykreslit spoustu malých detailů. Jediné, co mě často štvalo, je ovládání. Hrál jsem na gamepadu a kdybych měl počítat, kolikrát jsem někde spadl nebo nedoskočil, či kolikrát jsem musel opakovat některou zdrhací pasáž, protože jsem se o něco zasekl, bude se jednat o pořádné číslo.

Little Nightmares II rozhodně doporučuju. Jedná se o parádní plošinovku s hutnou atmosférou a parádním audiovizuálem. Občas sice vylítne nějaká ta prdel kvůli horšímu ovládání, ale to se dá překousnout. Za mě výborná hra a už se těším na trojku.

Pro: Parádní audiovizuál; hutná atmosféra; zajímavý svět.

Proti: Ovládání.

+12
  • PC 75
Surrealismus – specifický to umělecký žánr. V minulosti vládnul především na plátně. Postupem času si ho ale osvojil slavný Švýcar Giger, aby ho povýšil na biomechanický. No a aby toho nebylo v dnešní pokroucené době málo, žánr se opět posunul, vyvinul a tentokrát vládne u počítačových her. Děsí, ale zároveň uchvacuje. A to vše v prostředí herního žánru nejklasičtějšího – plošinovky. Navíc zde v rámci druhého dílu série Little Nightmares, který mi v některých ohledech přijde lepší, než díl první.

Do hry jsem byl zatažen především z důvodu letošní Herní výzvy. Little Nightmares je sice hra atmosférou a prostředím naprosto úchvatná, ale hrát ji je zároveň tak trošku i tryzna. Jestli totiž něco této hře nechybí, tak je to děs, hrůza a strach ze všeho, co Vás děsilo, když jste byl maličké dítko.

Zde se tedy pro změnu zhostíte role malého chlapce Mona. Ten má na hlavě papírový pytel. Asi aby ho to okolí tak vehementně neděsilo. Stačí, že dostatečně děsí nás. Nicméně ten hned z kraje příběhu nepříběhu objeví hrdinku z prvního dílu – Six, kterou zachrání ze spár jakéhosi lovce. Říkám příběh nepříběh, protože dostat se do jádra děje je zde opravdu velice složité a chvíli trvá, než pochopíte souvislosti. Většinu času jsem jen sledoval ten surreálně neskutečně zlý svět a postupoval jím dál. Skrz nové lokace – bažiny, nemocnici, školu. Všechny místa, ve kterých u dětí může bujet strach. Podpořený postavami, jejichž pohyb Vám ve stínohře nebude dělat dobře a budete doufat, že jakýkoliv Váš pohyb v onom prostředí nepřijde vniveč a vy ho nebudete muset opakovat.

Jedná se totiž o klasickou plošinovku z pohledu z boku, nicméně v trojrozměrném prostředí, takže se občas stane, že budete muset něco, co nejde přeskočit, obejít a celkově budete s tím třetím rozměrem muset umět pracovat. Některé útěky od nepřítele jsou totiž na setinu vteřiny a pokud to nestihnete, lokace se bude opakovat a Váš strach se bude stupňovat.

Není moc, co by se hře v rámci žánru dalo vytknout. Její délka je tak akorát. Prostředí je opravdu neskutečně temné, ponuré a depresivní. Není na něm vlastně ždibíček světlého místa. A pokud se náznak objeví, okamžitě ho hra zadupe do země. Zároveň je to ale zážitek. Zážitek, se kterým se každý den nesetkáte. Pravda, ne, že byste ho museli úplně vyhledávat. Pokud se tak ale stane, věřím, že pak na něj nikdy nezapomenete, protože hra dělá všechno proto, aby se Vám vštípila do dlouhodobé paměti a tam děsila v nočních můrách kdykoliv, kdy ji to, byť jen, napadne.
+9
  • PC 85
Velice temná, strašidelná a depresivní hra. Nachází se v ní mnoho šokujících momentů a co je na ní opravdu děsivého je to, že mnoho věcí jsou obrazy chování z reálného světa. Většinu času je hra napínavá a má velice překvapivý konec s odkazem na první díl.
+4
  • PC 90
Dvojka skvěle pokračuje v konceptu jedničky a ještě přidává nějaké nové prvky pro hratelnost. Opět je tu skvělá mrazivá hororová atmosféra. Rovněž jako zajímavý a neopakující se level design. Vizuálně je hra nádherná. Výraznou novinkou tu je to, že většinu hry putuje ve dvojku. Druhá postava mám může pomoct dostat se dále nebo jí naopak vy musíte pomoct. Co mi přišlo oproti jedničce horší je to, že ve dvojce mi často dělalo problém přijít na postup dále. Jednička mi přišlá výrazně intuitivnější. Jinak je, ale táhle vlastně netradiční adventura povinnost pro každého hráče hororových her.

Pro: Atmosféra, level design, grafika, systém parťáka, nové prvky v hratelnosti, zajímavý nepřátele, nečekaný konec

Proti: Zjištění postupu dále, je často oproti jedničce o dost ne intuitivnější

+4