Komentáře

Kdo by čekal, že zrovna trilogie Final Fantasy XIII bude mít tak moc vzestupnou kvalitu. Z lineární a cutscénami nabité jedničky se série proměnila na hrátky s časem a nakonec velkolepé finále, ve kterém se na scénu vrací původní protagonistka Lightning vyvolená samotným Bohem. Svět se blíží ke konci a on hodlá stvořit nový. A její úkol? Nastřádat dostatek duší, které se zrodí v novém světě.

Celá mytologie kolem Boha hodně vychází z abrahámovské větve náboženství (judaismus, křesťanství, islám) a okrajově ještě z egyptské (některá monstra mu sloužící). Celé je to o spasení a vykoupení a ukázce toho, že i Bůh může být krutý. V jeho službách prochází Lightning slušným character developmentem, kdy si začíná uvědomovat své cíle i místo ve světě a nakonec si ke konci najde i svou vlastní cestu.

Co se dalších postav týče, ty za mě mají klasický sequelový treatment, kdy jim tvůrci dali konflikty jen proto, aby je ještě naposledy mohli v ději použít. A bohužel se jejich příběhy (ano, na tebe koukám Sazhi) opakují už po několikáté. I přesto je za mě trojka asi napsaná ze všech dílů nejlépe a nabízí i několik emocemi nabitých momentů.

Kdybych jí měl s něčím srovnat, je stejně osudová (a kontroverzní) jako Mass Effect 3, kdy pracuje právě s blížícím se koncem světa a vedle toho navíc ještě neobvyklou mechanikou času. Něco podobného (avšak uchopené zase jinak) jsme viděli letos v The Blood of Dawnwalker, kdy bych se to v některých bodech nebál přirovnat i k prvnímu Zaklínači. I v něm lze některá NPC nebo monstra potkat jen v konkrétních hodinách, takže si hráč musí plánovat, v jakém pořadí bude úkoly plnit. Čas ale postupně utíká a pokud si to pořádně nenaplánujete, všechny úkoly v jednom průchodu splnit rozhodně nemůžete.

Kontroverzi ohledně této mechaniky pochopitelně chápu, ale zas kdyby tvůrci nezkoušeli nové věci, herní průmysl by stagnoval a nikam se neposouval. Taky je to přeci jen i trochu osudovější a konec světa přece nepřijde, až si hráč usmyslí, že už toho má dost.

Co se jiných mechanik týče, hra se opět oproti dvojce posunula dál. Mapy jsou zase zajímavější, úkoly různorodější a je tu i větší důraz na customizaci. Další neobvyklou mechanikou, kterou bych rád viděl i v jiných hrách, je vyhubitelnost monster. Každé z nich má určitý limit, kolikrát se ještě může zrodit. A když zabijete poslední exemplář, je šlus. Jasně, jsou tu hry jako Gothic, kde respawn funguje jen při vstupu do dalších kapitol nebo splnění určitých podmínek questů, ale pořád je něco jiného, když vám hra vyloženě řekne "dobrá práce, vyhubil jsi další druh".

Je to celé jedna velká japonská šílenost? Ano! Líbila se mi? Velmi. A už jen kvůli oné rostoucí kvalitě, skvělým postavám, soundtracku a místy nevšedním mechanikám si to v budoucnu dám určitě zas někdy znovu. Kupo!