Bloxorz a Stopple to nekončí. Další variací na tento styl trojrozměrných, logicky orientovaných her je Last Conundrum of Da Vinci Deluxe. Freewarovka z roku 2011, která spadá pod web GameHitZone. Jak již název říká, je v hávu Leonarda Da Vinciho, takže v herní nabídce dominuje jeho fotografie. Principy hry jsou totožné s dvěma uvedenými předchůdci, ale jako bonus mají hráči možnost splnit i achievementy. Jakmile přejdou požadovaný počet levelů, zpřístupní se obraz s dobovým motivem. Achievementů je osm. Herních úrovní je dvojnásobný počet, než jakým oplývaly výše uvedení předchůdci, tedy 67.
Ovládání bloku probíhá kurzorovými šipkami, ale lze k tomu využít i myš, kdy se zobrazí žlutě označená osa, kudy vede zvažovaný směr pohybu s blokem. Přepínání do rozpůleného bloku zahrnuje funkce klávesy Enter. V pokročilých levelech se nachází další typy podlahových částí, bílé jsou bezpečné a šedivé, s viditelnou trhlinou, nikoli. Pokud hráč zkazí řešení, automaticky dojde k restartu daného kola.
Hra běží v okně i v celé obrazovce. Podporuje nastavení bloomu a rozlišení monitoru, na němž je provozována. V herním menu si může hráč vytvořit svůj profil. Při hraní mu do uší hraje hudba.
PavelU
Logické hry můžou být zpracované jakkoli, podstatné je, že mě vždy dokáží něčím zaujmout. Problém je v tom, že se mi jich nedaří příliš najít. Ať už 2D, 3D, to je jedno. Jen kdyby existovaly specializované stránky jim určené. Takto jsem odkázán na pracné googlení, kde na mě nakonec tato hra vykoukla, protože už nebylo nic, co by za to stálo vyzkoušet. V mým profilu sice mám již spoustu let neměnné kousky, některé tam postupně přibývají, ale je to stále dost nedostatečný seznam zajímavých freeware počinů. Proto můžu být rád, že neklapla předešlá hra, že mi již byl znám koncept herních mechanizmů, že hraji DH výzvu 2018. Čímž mohl být Last Conundrum of Da Vinci Deluxe mnou zevrubně odehrán a podroben důkladnější analýze, co je vlastně žač. Nutno říct, že nezklamal.
Jak již bylo řečeno v popisku, jde o další variaci na Bloxorz a Stopple. Obě ale mají jen 33 levelů, zde jich je dvojnásobek, ale navrch s jednou úrovní navíc. A zatímco prvně zmíněná jela v prohlížeči, Stopple již byl pro operační systém, měl pěkně pestrobarevné kulisy, slušnou vizuální stránku, ale jeho nevýhodou byla absence lepších rozlišení. Ještě na starším počítači byla mnou hra otestována, zvládala rozlišení jen některá, nebrala v potaz, co umožňoval můj monitor. To se Last Conundrum of Da Vinci Deluxe netýká, ten by měl vzít to, čím obrazovka hráče momentálně oplývá. Ve výběru je rozlišení opravdu hodně, já použil dynamický režim 2560x1440 přes DSR od Nvidie. I v této hře to šlo perfektně.
Podstata hratelnosti je již popsána v mém komentáři a popisku u Stopple, ale něco dalšího samozřejmě zmíním. Sektory, kde lze s blokem bezpečně pohybovat, definuje hnědá barva. Hráč si dává jen pozor, aby mu blok nevypadl mimo herní pole. Kdežto nestabilní podloží tvoří šedivá barva a typická čára uprostřed. Jsou to plochy, na nichž blok může být kutálen jen v ležaté pozici. Ve stojaté zřejmě váha bloku převáží a dojde k propadnutí. A když je blok rozpůlen, jde po těch šedivých plochách kutálet libovolně, ale to není nijak překvapivé. Dále tu máme spínače s kolečkem, ty zdvihají o pár políček herní plochy více. Úkolem je pak blok otočit tak, aby mohl být správně přemístěn k cílovému bodu.
Některé přepínače snesou zatížení blokem z poloviční váhy, ale najdou se i takové, k nimž je už potřeba si na ně blokem stoupnout celou jeho váhou. Až tak dojde k provedení vyžadované akce. Na první pohled je manipulace hráčem ovládaným objektem složitá, byť stačí chvíle zkoušení a hádanka je rázem vyřešena. Exit využívá identického principu, že je blok umístěn skrz propadnuvší díru, zatímco jej hráč postaví správným směrem. Stejný manévr vyžadují i ty pokročilejší přepínače. Hru můžeme mít pod kontrolou buď kurzorovými šipkami nebo myší, s ní také zkoušeno. Ale rozhodně ji nedoporučuji, protože je citlivější, více vedoucí k chybě. Hra je koncipována jako sada rébusů v kufříku, v němž je celé dění zasazeno. Vypadá to stylově..
Přepínání mezi oběma bloky je snadné, vždy se musí jen rozmyslet jejich umístění. V okamžiku, kdy se mají obě jeho části spojit v jednu, totiž nemusí být ve správné pozici, což znemožní cíle dosáhnout. Manipulace s bloky tudíž závisí i na tom, že zrovna nejsou spojeny v jeden. Občasné opakování úrovně tak přijde vhod. Hra měří uplynulý čas, počet pohybů s přesunovaným blokem a označení pořadí levelu. Hádanky zprvu velkou mírou obtížnosti zrovna nehýří, ale po čtyřicítce levelů se to rázem srovná. Koncept hry je tedy využit do mrtě. Přetočení bloku do ideální pozice je možné někde o půl kola dál, až se vysune nové políčko. Achievementy nabízí osm děl z patnáctého a šestnáctého století. Mezi nimi i Mona Lisa, ale pěkné byly i ty ostatní. Zpřístupní se po absolvování nutného počtu úrovní. Skrze kompletní hru adekvátně rozloženo.
Jak již bylo řečeno v popisku, jde o další variaci na Bloxorz a Stopple. Obě ale mají jen 33 levelů, zde jich je dvojnásobek, ale navrch s jednou úrovní navíc. A zatímco prvně zmíněná jela v prohlížeči, Stopple již byl pro operační systém, měl pěkně pestrobarevné kulisy, slušnou vizuální stránku, ale jeho nevýhodou byla absence lepších rozlišení. Ještě na starším počítači byla mnou hra otestována, zvládala rozlišení jen některá, nebrala v potaz, co umožňoval můj monitor. To se Last Conundrum of Da Vinci Deluxe netýká, ten by měl vzít to, čím obrazovka hráče momentálně oplývá. Ve výběru je rozlišení opravdu hodně, já použil dynamický režim 2560x1440 přes DSR od Nvidie. I v této hře to šlo perfektně.
Podstata hratelnosti je již popsána v mém komentáři a popisku u Stopple, ale něco dalšího samozřejmě zmíním. Sektory, kde lze s blokem bezpečně pohybovat, definuje hnědá barva. Hráč si dává jen pozor, aby mu blok nevypadl mimo herní pole. Kdežto nestabilní podloží tvoří šedivá barva a typická čára uprostřed. Jsou to plochy, na nichž blok může být kutálen jen v ležaté pozici. Ve stojaté zřejmě váha bloku převáží a dojde k propadnutí. A když je blok rozpůlen, jde po těch šedivých plochách kutálet libovolně, ale to není nijak překvapivé. Dále tu máme spínače s kolečkem, ty zdvihají o pár políček herní plochy více. Úkolem je pak blok otočit tak, aby mohl být správně přemístěn k cílovému bodu.
Některé přepínače snesou zatížení blokem z poloviční váhy, ale najdou se i takové, k nimž je už potřeba si na ně blokem stoupnout celou jeho váhou. Až tak dojde k provedení vyžadované akce. Na první pohled je manipulace hráčem ovládaným objektem složitá, byť stačí chvíle zkoušení a hádanka je rázem vyřešena. Exit využívá identického principu, že je blok umístěn skrz propadnuvší díru, zatímco jej hráč postaví správným směrem. Stejný manévr vyžadují i ty pokročilejší přepínače. Hru můžeme mít pod kontrolou buď kurzorovými šipkami nebo myší, s ní také zkoušeno. Ale rozhodně ji nedoporučuji, protože je citlivější, více vedoucí k chybě. Hra je koncipována jako sada rébusů v kufříku, v němž je celé dění zasazeno. Vypadá to stylově..
Přepínání mezi oběma bloky je snadné, vždy se musí jen rozmyslet jejich umístění. V okamžiku, kdy se mají obě jeho části spojit v jednu, totiž nemusí být ve správné pozici, což znemožní cíle dosáhnout. Manipulace s bloky tudíž závisí i na tom, že zrovna nejsou spojeny v jeden. Občasné opakování úrovně tak přijde vhod. Hra měří uplynulý čas, počet pohybů s přesunovaným blokem a označení pořadí levelu. Hádanky zprvu velkou mírou obtížnosti zrovna nehýří, ale po čtyřicítce levelů se to rázem srovná. Koncept hry je tedy využit do mrtě. Přetočení bloku do ideální pozice je možné někde o půl kola dál, až se vysune nové políčko. Achievementy nabízí osm děl z patnáctého a šestnáctého století. Mezi nimi i Mona Lisa, ale pěkné byly i ty ostatní. Zpřístupní se po absolvování nutného počtu úrovní. Skrze kompletní hru adekvátně rozloženo.
jazz1
Pro: Dostatek úrovní, vybalancovaná obtížnost, libovolné rozlišení, achievementy.
Proti: Slabší grafika, po vypnutí to vždy skočí na web výrobce, po dohrání se nic nestane. Text, nic..