Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
KGB je point-and-click adventura od francouzského vývojáře Cryo Interactive Entertainment, založená na stejném enginu jako Dune. Hra je nechvalně proslulá jako jedna z nejtěžších adventur vůbec. S tímto názorem se docela ztotožňuju a sice z následujících důvodů:

- KGB vás postaví před množství situací, ve kterých je nutno provést zásadní rozhodnutí, aby se děj posunul dál. Z nabízených možností je téměř pokaždé jen jedna správná a všechny ostatní vedou k prohře.

- Hra se odehrává v (téměř) reálném čase a pro splnění některých úkolů musíme být ve správnou dobu na správném místě. Pokud tento čas zmeškáme, dočkáme se opět pochmurného konce hry.

- KGB neodpouští sebemenší selhání, občas i značně drastickým způsobem, alespoň z herního hlediska. Může se totiž stát, že neprovedeme některou z nutných akcí (což zmemožní dohrát příběh do konce), nicméně důsledky pocítíme až o hodně později (zásek a nemožnost pokračovat). Kdo si nezvykl pravidelně ukládat pozici, pravděpodobně vstoupil do nejvyššího stadia herní frustrance.

- V některých případech autoři opravdu testují, co všechno vydrží i otrlý hráč adventur. Například v druhé kapitole (Leningrad) jsme postaveni před úkol posbírat co nejvíc informací, abychom stihli do 17:00 přijít na schůzku s jistým kontaktem. Pokud ale nedokážeme splnit ten nejméně nápadný detail - odlákat majora Agabekova a sebrat nedopalek doutníku v odpadkovém koši jeho kanceláře - skončí tato schůzka pokaždé naší smrtí.

Ale pozor! Pokud se přes uvedené nepříjenosti dokážeme přenést a nevadí nám poněkud staticky působící scény, je KGB velmi netradičně pojatá skvělá adventura z vlastního pohledu. Atmosféra ponurého socialismu krátce před rozpadem SSSR byla vystihnuta naprosto dokonale. Na každém kroku narážíme na korupci vládních úředníků, apatii řadových občanů nebo nepřátelské chování nadžízených důstojníků, což nás, hrající za dosud nezkorumpovaného Maxima Rukova, často vede k úvahám, jestli má práce důstojníka vnitřního oddělení KGB vůbec nějaký smysl. To vše je doprovázeno velmi sugestivním hudebním doprovodem (Stéphane Picq a jeho osobitý styl, který jsme mohli obdivovat už v Dune, předchozím hitu Cryo) a ohromných množstvím textů a dialogů, které dávají adventuře ten správný náboj a inspiraci k experimentům "co by se stalo, kdyby Maxim řekl tohle?".

KGB dodnes zůstává jedinečnou a vynikající hrou, která patří k mým mých nejoblíbenějším navzdory všemu, co jsem jí vytkl. Ani po dohrání nemusí být všechny detaily spletitého děje vyjasněny a některé jsou ponechány na hráčově intepretaci. Naštěstí existují fan stránky, které se touto hrou zabývaly do nejmenších podrobností, a určitě stojí za to, aby je člověk vyhledal a zjistil, co všechno mu při hraní uniklo.

Pro: Příběh, hudba, atmosféra zkorumpovaného Sovětského svazu.

Proti: Složitost, závislost některých hádanek na čase, některé nevyjasněné závěry.

+14
  • PC 60
KGB byl takový můj rest z dávných pirátských dob. Měl jsem ji na nějakém CD se starými hrami, několikrát ji rozehrál, ale bez návodu, který tehdy nebyl k dispozici jsem se nikdy nedostal ani z první kapitoly.

Přitom ta hra byla fascinující. Velice zajímavá grafická stránka s částečně zdigitalizovanými scénami, naprosto úchvatná atmosféra kolapsu SSSR na začátku 90. let, vyladěné ovládání, ve kterém máte spoustu ikon, ale většinou se použije ta která se v daný moment nejvíce hodí. A jaký mladý důstojník KGB Maxim Rukov máte za úkol objevit, kdo vyrábí snuff filmy. Pamatuji ji, jak mě fascinoval jeden činžák, ve kterém je osm bytů a každý má máslo na hlavě. Satanista, dvojice lehkých holek, nevěrný manžel, bývalý trestanec či rovnou bývalý vězeň z gulagu. A pak řezník, v jehož krámě se skrývají mrtvoly a zdánlivě nevinná babička v jejímž bytě se schází celá mafiánská banda.

Bohužel po dohrání už to tak skvělý není. Příběh se zamotá takovým způsobem, že se z něj stane naprostý guláš. Většina agentů KGB jsou zrádci, je tu několik mafiánských skupin, náckové, programování mozků, drogy, američtí agenti, tajemný informátor a celé to končí pokusem nastolit komunistický převrat za pomocí dvojníka Michaila Gorbačova. Ke konci už jsem se v těch postavách i přestal orientovat a bylo mi jedno jak to dopadne.

Hratelnost je pak doslova pekelná. Puzzle bez jakékoliv hintu (papír na zrcadle), při každém rozhovoru si musíte dávat pozor na to na co se zeptáte a co řeknete. Hra se odehrává v reálném čase, čili je milion a jedna možností, jak někde přijít pozdě nebo nepřijít vůbec a dostat se do slepé uličky. Na většinu věcí kde máte přijít, co máte udělat musíte přijít sami bez jakékoliv nápovědy. Jak už jsem zmínil, jsou tu dead-endy, kdy Vás hra nechá projít půlkou kapitoly aniž byste tušili, že už nemůžete vyhrát, protože jste někdo něco neřekli, neprohlídli nebo třeba nevrátili... i Sierrovky byly v tomhle férovější. Takže přestože jsem nakonec hrál s návodem, několikrát jsem začínal kapitolu znovu, protože jsem projevil iniciativu a udělal něco co jsem neměl.

Zkrátka KGB má pořád parádní atmosféru, originální námět a prima grafiku, ale příběh je ke konci brutálně dementní a bez návodu je to nedohratelné.

Pro: Atmosféra, originální námět, pěkná grafika.

Proti: Přeplácaný příběh, odehrává se v reálném čase z čehož plynou dead endy

+12