Komentáře

Cestu do středu Země jsem koupil na GOG za necelé euro v dobré víře, že se dočkám klasické 2D adventury s relativně moderní grafikou, ovládáním a navíc dobrodružným příběhem podle Verneovy klasiky. Po spuštění se objevilo pěkné menu v podobě retro-futuristické ponorky, následovalo celkem povedené intro, krásná hudba a relativně příjemná grafika; kterou v průběhu hry provázely opravdu nádherné animace.

Do rukou jsem dostal moderní a sympatickou novinářku Arianu s foťákem a laptopem na sbírání a analýzu dokumentů, fotek a emailů, která ve vrtulníku zkoumá krajinu na Islandu. Po přistání je ale vrtulník zavalen balvany, Ariana po krátkém bloumání zahučí do nitra sopky a probouzí se ve známého Verneovském podzemním světě.

A příběh nezklamal ani v nejmenším. Ariana zjišťuje, že pár dobrodruhů následovalo knižní výpravu do nitra země, objevili že byla postavená na skutečné události a založili zde rostoucí kolonii. Lidi se snaží svůj svět utajit před tím venku, kromě nich jsou tu obří houby, stále přežívající dinosauři nebo třeba moudří obři, kteří ovládají něco jako magii. Proč je ale v podzemí jiný rok? Proč se lidi bojí invaze z vnějšího světa a tvrdí, že na povrchu zuří válka? A co s tím má společného rostoucí těžba diamantů? Ariana se snaží jen dostat domů, ostatně je to první otázka na kterou se ptá všech a dostává všude stejnou odpověď - cestu ven nikdo nezná. Přitom ale odhaluje obrovské spiknutí, které dokazuje spoustou dokumentů... a nebo třeba magickým orbem.

Zkrátka příběh je moc fajn sequel klasického románu. V šesti obrovských kapitolách se ženete dopředu, debatujete, sbíráte důkazy a hledáte cestu domů. Jsou tu i dva konce - na konci čtvrté kapitoly se můžete rozhodnout vrátit domů a nebo vše poctivě dořešit. Spolu s příjemnou grafikou je to ale jediný důvod proč 60%, hratelnost je doslova za trest.

Hned po spuštění a pobrání pár věcí jsem se zasekl na tunelu, kam hrdinka odmítala vejít se slovy "ještě nemůžu odejít". Prohledal jsem okolí, vzal zapomenuté dráty, zkusil všechno na tunel a nic... takže návod a ahá zapalovač se musí aktivovat. Během prvních pár obrazovek jsem se zasekl na vodě, která se dala nabrat jen na jednom pixelu, jednopixelový písek se objevil na místě kde nic předtím nebylo, na haluz jsem našel jednopixelové dláto. Dva předměty šly zkombinovat až po určitém triggeru, na jednom místě musíte něco použít na věc, která se nijak nehlásí. Hrdinka si neustále sundává rukavice, předměty v inventáři mění pozici při pokusu o kombinaci a vrchol bylo zjištění, že hra sama přeskočila puzzle. Následoval rage uninstall a ke hře jsem se vrátil až za 3 dny.

A tak to pokračuje celou hru. Pixelhunting v kombinaci s objevujícími se místy, které předtím nebyly aktivní, občas logické, občas šílené kombinace doplněné několika puzzly. Původně přímočarý postup se mění ke konci v šílený backtracking a vracení se do několikrát projitých míst, kde se neustále objevují nové věci... a tak běháte sem a tam desítkami prázdných obrazovek.

A pohyb je nakonec ten největší průser. Cesty (kurzor měnící se na stopy) jsou důmyslně schované, tak důmyslně že i když je najdete, tak z určitých úhlů na ně odmítá Ariana reagovat. V jiných případech jsou schovány ještě důmyslněji a kurzor se vůbec nezmění, takových cest je zhruba třetina. Naprosto neskutečné jsou v tomhle doly, které jsou jednoduchou chodbou ve tvaru písmene L, ale dostat se dál je doslova utrpení. Občas přijde pochod na místě, točení se dokola nebo tam a zpět a v několika případech jsem Arianu totálně zasekl tak, že musel pomoc load. S něčím podobným jsem se naposledy setkal v Lure of the Temptress, ale to byla hra z roku 92.

Frogwares nepotěšili, chtěl jsem se někdy pustit do série Sherlock Holmes, ale po tomhle se mi vůbec nechce. Pěkný příběh v pěkné grafice, ale hratelnost absolutně neodladěná.