Hungry Hearts Diner je jednoduchý simulátor malé japonské restaurace se silným zaměřením na příběh. Hra byla vydána pro mobilní zařízení.
Hráč zde v roli stařenky, majitelky restaurace, vaří různá jídla pro stálé zákazníky. Odměnou jsou zde jednak peníze, za které se postupně rozšiřuje a vylepšuje restaurace, a za druhé zkušenosti, pomocí nichž hráč postupuje na vyšší úroveň. Čím vyšší úroveň, tím více možností k rozšíření restaurace, více druhů jídel k vaření a zejména se tím otevírá i více textových dialogů se zákazníky.
Větší důraz než na samotnou hratelnost je věnován osobním příběhům zákazníků, se kterými vede majitelka restaurace již zmíněné dialogy a odkrývá tak jejich životní osudy. Hra je stylizovaná do japonské animované kresby.
Poslední tři dny jsem byla k téhle hře tak trochu přilepená. Roztomilá grafika, naprosto slintuhodné japonské pokrmy a nostalgický příběh zabalené do jedné hry byla dokonalost.
Překvapilo mě, že životní příběhy jednotlivých zákazníků nejsou lehkovážné, právě naopak. Od potíží školačky s jejími rozvedenými rodiči až po osud jednoho člena yakuza. Jednotlivé dialogy se odkrývají se spokojeností zákazníka a pokrmy, které jim stařenka připraví. A že těch druhů jídel je tam opravdu hodně. Ze začátku ten výběr není tak velký, ale s vylevelováním jednoho jídla se otevře další a tak dále. Menu pokryje velkou část japonské kuchyně (i když samozřejmě ne zcela, protože to opravdu nejde) v celkem malé hře. V hlavě jsem si dělala malý seznam toho, co musím vyzkoušet až se někdy v budoucnu zase vypravím do Japonska. Úplně nejlepší ale je, že ke hra nevyžaduje vůbec žádné transakce ke zrychlení, dá se v pohodě dohrát úplně zdarma bez toho, aby u ní člověk strávil x let. To už bohužel není v dnešní době tak běžná věc.
Výtky mám asi jenom dvě a to jednak, že scrollování v menu není zrovna super, kdyby šlo nějak vyfiltrovat, určitě by to bylo lepší. A zadruhé to, že hru jsem (příběhově) dokončila předtím, než jsem stihla odemknout celé menu. Samozřejmě, že jde hrát dál, ale je trochu blbé, že není využito úplně všechno.
Překvapilo mě, že životní příběhy jednotlivých zákazníků nejsou lehkovážné, právě naopak. Od potíží školačky s jejími rozvedenými rodiči až po osud jednoho člena yakuza. Jednotlivé dialogy se odkrývají se spokojeností zákazníka a pokrmy, které jim stařenka připraví. A že těch druhů jídel je tam opravdu hodně. Ze začátku ten výběr není tak velký, ale s vylevelováním jednoho jídla se otevře další a tak dále. Menu pokryje velkou část japonské kuchyně (i když samozřejmě ne zcela, protože to opravdu nejde) v celkem malé hře. V hlavě jsem si dělala malý seznam toho, co musím vyzkoušet až se někdy v budoucnu zase vypravím do Japonska. Úplně nejlepší ale je, že ke hra nevyžaduje vůbec žádné transakce ke zrychlení, dá se v pohodě dohrát úplně zdarma bez toho, aby u ní člověk strávil x let. To už bohužel není v dnešní době tak běžná věc.
Výtky mám asi jenom dvě a to jednak, že scrollování v menu není zrovna super, kdyby šlo nějak vyfiltrovat, určitě by to bylo lepší. A zadruhé to, že hru jsem (příběhově) dokončila předtím, než jsem stihla odemknout celé menu. Samozřejmě, že jde hrát dál, ale je trochu blbé, že není využito úplně všechno.
Pro: grafika, příběh, rozsah
Proti: nepřehlednost a částečná nevyužitost menu