Poslední tři dny jsem byla k téhle hře tak trochu přilepená. Roztomilá grafika, naprosto slintuhodné japonské pokrmy a nostalgický příběh zabalené do jedné hry byla dokonalost.

Překvapilo mě, že životní příběhy jednotlivých zákazníků nejsou lehkovážné, právě naopak. Od potíží školačky s jejími rozvedenými rodiči až po osud jednoho člena yakuza. Jednotlivé dialogy se odkrývají se spokojeností zákazníka a pokrmy, které jim stařenka připraví. A že těch druhů jídel je tam opravdu hodně. Ze začátku ten výběr není tak velký, ale s vylevelováním jednoho jídla se otevře další a tak dále. Menu pokryje velkou část japonské kuchyně (i když samozřejmě ne zcela, protože to opravdu nejde) v celkem malé hře. V hlavě jsem si dělala malý seznam toho, co musím vyzkoušet až se někdy v budoucnu zase vypravím do Japonska. Úplně nejlepší ale je, že ke hra nevyžaduje vůbec žádné transakce ke zrychlení, dá se v pohodě dohrát úplně zdarma bez toho, aby u ní člověk strávil x let. To už bohužel není v dnešní době tak běžná věc.

Výtky mám asi jenom dvě a to jednak, že scrollování v menu není zrovna super, kdyby šlo nějak vyfiltrovat, určitě by to bylo lepší. A zadruhé to, že hru jsem (příběhově) dokončila předtím, než jsem stihla odemknout celé menu. Samozřejmě, že jde hrát dál, ale je trochu blbé, že není využito úplně všechno.