Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 85
Splněný sen a nejočekávanější hra roku 2023 pro mnohé hráče, mezi které se řadím i já.

Přiznám se, že mé největší obavy, které pramenily z nepřítomnosti české lokalizace, se tak úplně nenaplnily. Ačkoliv pro nepříliš zdatného angličtináře je po čase trochu problém se v příběhu orientovat, reálie se Vám naopak po chvilce dostanou pod kůži, že už váš žádný Niffler ani Hogsmeade nepřekvapí.

Pravda je taková, že příběh není a v HP hře asi ani nikdy nebude tím hlavním tahákem. Nejde tak o žádný zázrak. Autoři si byli ale dobře vědomi toho, že to, co hráče ke hře potáhne, je svět. Svět kouzelný, který všichni tak moc dobře známe. Kouzelnická škola a její bližší i širší okolí. První průlet na koštěti, architektura, vaše neoblíbenější kolej. Doma jsme od začátku hry věřili, že to bude jasných 10 z 10. První setkání je opravdu kouzelné a ač člověka zaskočí, že začíná jako nový student pátého ročníku, jde o ústupek, který lze pochopit.

Dobře, máte svět, co teď ale s ním? Musíte ho něčím naplnit. Autoři našlapali celý svět obsahem. Ze začátku nestíháte ani vše pochytat, vypadá to na zábavu na stovky hodin a z každé strany se na vás valí herní mechanismy, vedlejší úkoly, sběratelské předměty. Jenže když pár hodin ve hře strávíte, začne vám docházet, že se to tak nějak vše dokola opakuje. Pořád a pořád dokola. Na druhou stranu, ruku na srdce, pokud tyto úkoly plnit nechcete, všechny plnit ani nemusíte a hra se dá dohrát pohodlně i bez nich.

Atmosféra Bradavic na vás dýchá ze všech směrů, během hraní naleznete spoustu odkazů, možná i easter eggů, které vám dávají pocit, že jste přítomni ve světě, který tak dobře znáte. Co musím vypíchnout je soubojový systém, který je velice dobře navržen tak, aby se ho rychle naučili i méně zdatní hráči. Avšak i těm brzy dojte, že vlastně skoro nezáleží na tom, jakou možnost v rozhovoru zvolíte, protože to ve výsledku nebude mít vůbec žádný efekt. Hře sakramentsky chybí režim morálky, který by toto trochu ukočíroval.

Suma sumárum, já se i přes nedostatky hrozně bavil. Pokud bych byl méně náročný hráč, přičetl bych k mému hodnocení i dobrých 10%. Pokud bych naopak světem HP příliš nežil nebo ho neznal vůbec, klidně bych 10% naopak odečetl. Nepochybuji o tom, že se v další hře od Avalanche Software do světa HP zase podíváme. Doporučil bych jim ale více zapracovat na detailech, režimu morálky a náplně světa. Nevím ale, jestli návrat do stejné školy bez větších změn bude znovu fungovat, ale autoři nám mohou jedině překvapit.

Neplecha ukončena!

Pro: svět, reálie, soubojový systém

Proti: příběh, opakující se vedlejší aktivity

+15
  • PS5 85
Patrím skôr do generácie Pána prsteňov, než do generácie Harryho Pottera. Filmy s HP som prvý krát videl až keď som mal 25+ a knihy mám na mojom to-read zozname niekde od polovice zonamu smerom nadol. Mám rád to uiniversum, hlavne vo filmoch, ktoré sa nachádzajú v cca polovici série, pretože majú správny pomer medzi detinskosťou prvých filmov a pokusom o temnejšie spracovanie z filmov posledných. Napriek tomu to nie je v mojom prípade prvá stanica vo voľbe best universa na svete. Pre mňa bude Potter vždy synonymom jesenného upršaného počasia, kedy si cez víkend s manželkou pustíme maraton, zachumláme sa do deky a nevystrčíme spod nej ani palec na nohe. Proste synonymum pohody a oddychu.

S týmto vedomím a spomienkou na dávne spracovania hier s HP, ktoré boli na môj vkus príliš detské, som zapínal Hogwarts Legacy a nevedel som, čo od toho vlastne očakávať. Bude to iba cashgrab zacielený na skupinu fanúšikov narodených o nejakých 5-10 rokov neskôr ako ja, ktorým nostalgia nedovolí sa na hru pozrieť s odstupom? Hrozí nám katastrofa, kde bude forma dôležitejšia ako obsah?

Musím povedať, že po pár hodinách ma hra, napriek tomu, že universe HP nepoznám úplne dokonale, dokázala vtiahnuť a pohltiť. Dychtivo som hltal každú informáciu, ktorú na mňa hra hádzala a dokonca som sa aj s komnatou najvyššej potreby (strašný názov BTW - znie to ako WC :) vedel celkom pekne vyhrať a táto mechanika sa mi v rámci hry tiež zapáčila.

Atmosféra bola taká, akú preferujem pri HP filmoch a teda, správny pomer medzi detinskou a temnou. Toto sa podarilo autorom naozaj pekne vybalansovať. Ďalším plusom bol pre mňa rozsah hry, ktorý napriek tomu, že by sa mi páčilo mať väčšie následky za využívanie temnej mágie, kde bol podľa mňa a z môjho pochopenia tohto universa, veľmi nevyužitý potenciál, tak napriek tomu na jednu hru je rozsah veľmi uspokojujúci a pár krát som si len tak proste lietal po okolína metle a kochal sa krásnym dizajnom sveta, ktorý nám autori poskytli.

Dobrou voľbou bolo aj rozdelenie hry na jednotlivé ročné obdobia, dokázalo to veľmi pekne dotvoriť atmosféru a za mňa musím dať jednoznačne palec hore. Príbeh ako taký nebol príliš prekomplikovaný, ale neurazil. Nebudem spoilovať o čo v príbehu išlo, ale bola to taká klasická herná zápletka so záchranou sveta atď.

Čo sa týka výčitiek mnohých na RPG prvky hry - nuž, RPG systém D&D od toho skutočne nečakajte a kto by čakal skill tree na úrovni Poe bude tiež sklamaný. Je to také klasické 3D akčné open-world dobrodružstvo s RPG prvkami, kde je RPG skôr iba na ozvláštnenie hry, než ako nosný prvok gameplayu.

Za mňa vo finále bola hra v poriadku, bola hodná svojej plnej nákupnej ceny pri release. Zažil som v nej pár pekných chvíľ, dokázala ma zabaviť na pár desiatok hodín a keď vyjde ďalší diel, prípadne datadisk, tak je to pre mňa istá kúpa.

Dohrané v rámci hernej výzvy 2023.

Pro: Atmosféra, Technické spracovanie (PS5), Uchopenie universa

Proti: Žiadne výrazné zápory

+10
  • PS5 80
Bradavický odkaz, neboli " Avada Kedavra, k***a". Co víc by dokázalo udělat větší PR? Konečně se po dlouhé odmlce vracíme do světa kouzelníků, světa plného nejpodivnějších zvířat, tajemství a také souboje těch dobrých a zlých kouzelníků/černokněžníků.

Dlouho před rodinou Potterů, Mulfoyů, dokonce i před slavného Newta Scamandera či Grindewalda, se odehrává náš příběh. Jakožto teenager/ka se stáváme společníkem profesora  Eleazar Fig, který je na dobrodružné cestě, za záhadami. Jeho putování nás zavede až do prostředí útesů a skalisek, která vedou až k záhadné zřícenině, kde nás profesor Fig naučí základní kouzla.

V příběhu pokročíme a dostaneme se do samotných Bradavic, kde je nám uděleno privilegium stát se kouzelníkem/kouzelnicí. Po sérii všemožných cut scén se dostaneme k moudrému klobou, u kterého po sérii otázek dojde k přiřazení jednotlivé koleje, avšak pokud se nám nelíbí zvolená lze ji změnit.
 
Učení nových kouzel je koncipováno, plněním minihry, která je tak triviální, až se chce brečet, navíc po jisté době je spíše otravná, něž-li zábavná. V tomto ohledu mohli i učební hodinu koncipovat jako tomu je třeba ve hře Bully. Warner Brothers však zvolili čistě jen cut scénu, jenž zakončili pohybem ve tvaru kouzla po předem dané trase, proč nevyužili třeba u ps5 verze pohyb po touch padu, proč nevyužít gyroskopické vlastnosti ovladačů?

Samotné souboje jsou tvořeny vyvolávání (Castováním) kouzel, ty získáváme za plnění úkolů, které obdržíme od různých učitelů, případně vedlejších postav.
Ve hře se dostaneme i k letu na koštěti, což je zábavné a super při prohledávání oblasti, nicméně zbytečné, pokud lze využívat systém fast travel pointů.

Po absolování vyučovací hodiny péče o kouzelnická zvířata, se odemkne možnost mít a schraňovat kouzelná zvířata a ukládat je do tzv. Vivárií - velké "skleníky" které lze modifikovat o věci, které získáváme plněním úkolů.

Grafické zpracování je úchvatné a dodává tu správnou atmosféru celého prostředí. Načítání i snímkování běželo bez vad i při soubojích, které jsou po vizuální i mechanické stránce velmi kvalitně zpracovány.
S hudební stránkou si evidentně hodně vyhráli a tak každý rozhovor mezi studenty či hlasy protivníků, následně i zvuky zvířat působí přirozeně a nejsou duplikované. Nic nepůsobí realističtěji než svištění zvuku při letu na koštěti skrze kapky deště.

Vedlejších aktivit lze najít opravdu hodně a pro hráče toužící po 100% dokončením i nezbytnou součástí, v tomto ohledu jsou některé aktivity zábavné, jiné už nikoliv. Takové to "vyzobávání" míst s historickou hodnotou, zobrazující se jako svitek pergamenu, kterých je přes sto, je spíše osinou v zadku. Opakem je řešení Merlinových rébusů, které jsou zábavné.

Nejvíce hře škodí to obrovské PR, které okolo ní bylo a vykreslilo hru jako cestu do Bradavic, jakou jste jěště nezažili, a přitom se dočkáme klasické open-world akce s prvky RPG. Jedním z mínusů je i absence famfrpálů, který byl i slibovanou součástí, avšak po sérii technických dodělávek, od něho upustili.

Celkově to funguje dobře a nelze říct, že by hra byla nuda. Je to takový lepší průměr, který vás zabaví na desítky hodin.
Ve hře jsem strávil něco přes 70 hodin a dokončil ji na 100%.

Pro: volba koleje, vivárium, vizuální stránka

Proti: předvídaví a lineární příběh, učení kouzel, nemožnost zahrát si Famfrpál

+10 +11 −1
  • PS5 80
Pokud je Vám něco málo přes třicet a máte alespoň trošičku rádi fantasy, tak je, řekl bych, velice vysoká pravděpodobnost, že jste se setkali se světem Harryho Pottera. Protože, kdo se s ním v té době nesetkal, tak ten, jako by snad ani nežil.

No a když už pokročíme dál a dostaneme se do fáze, že svět Harryho Pottera mnoho let žerete a rádi se k němu vracíte, tak zjištění, že no name Avalanche Studio chystá RPG z prostředí Bradavic, musí ve Vás zákonitě vyvolat pocit, jako když Sascha Baron Cohen ve filmu Diktátor řadu slov ve svém státě, včetně slova pozitivní a negativní, přejmenoval na slovo Aladeen a Vám zrovna doktor řekl lékařský ortel, že jste HIV Aladeen. Radujete se, ale zároveň brečíte. Nemožné? Kdepak.

Od Hogwarts Legacy jsem měl různá očekávání. Nicméně jakmile šel do prodeje, s manželkou jsme neváhali. Tohle se prostě musí vyzkoušet a kdy jindy se ztratit ve světě fantasie, než u jedné z nejočekávanějších her posledních let a ještě z Vašeho oblíbeného prostředí. No, a co Vám budu povídat, zklamání to není. Ale že by to taky byl totální top class, o kterém se budou tradovat legendy, to asi taky ne. I když, bůhví. Pojďme ale postupně...

Tvůrci dobře zvolili myšlenku, že nemá smysl odkazovat na něco, co tu už bylo tolik propírané a tak se vrátili v čase do 19. století a otevřeli tu úplně nový příběh, na kterém Rowlingová vůbec nespolupracovala. Klobouk dolů, tohle byl velký risk a tvůrcům se v podstatě povedl. Pravda, vzpoura rebelujících goblinů není kdoví jak zapamatování hodná, ale hlavní na celém příběhu jsou především ty detaily vedlejších postav, které s příběhem mnohdy souvisí, ale i ne. Celkově ale dotváří fantastickou atmosféru Bradavic a okolí, která je jedním slovem - epická.

Co se týče herního prostředí, tak počítejte prakticky s klasickým RPG a la Gothic, Fable nebo Zaklínač. Jen s tím rozdílem, že celá hra se odehrává v Bradavicích a jejich blízkém, ale i vzdáleném okolí. Prostředí je totiž to, co je na hře asi to nejlepší, co může nabídnout. Nejprve je samotná mapa obří jak hovado. Jinak se to nazvat snad ani nedá. A důležité je také zmínit s jakými detaily tvůrci pracují a tak tu jsou Bradavice nebo Prasinky vymáklé tak do detailu, že opouštět je budete jen se slzou v oku. A to ne proto, že na obrazovku čumíte z půlmetru a kocháte se tou krásou. Jestli jsem z cirka sto hodin hraní třeba dvacet hodin čuměl na prostředí, kochal se a procházel jím, tak bych se nedivil, kdybych si ještě ubíral. Tahle hra si totiž čisté procházení prostředím hrady, středověkými vesnicemi, rozpadlými kláštery, Zapovězeným lesem, nebo i Bradavicemi popřípadě Prasinkami prostě a jednoduše zaslouží. Spolu se vztahy k jednotlivým spíš vedlejším postavám je to totiž to nejlepší, co může nabídnout.

Zajímavé je to ostatně právě s těmi postavami a tady přichází, podle mě, asi největší kámen úrazu této hry. A tou je korektnost. Byl jsem až fascinován, jak korektní, co se týče národnostní a pohlaví se tu snaží být. Nejsem si jist, jestli jsem se s tím v nějaké jiné hře setkal, ale v takovém extrému jednoznačně ne. V 19. století se totiž v Bradavicích nachází (učí, ale i se nechávají učit) snad všechny možné rasy ze všech kontinentů. Někdo může říct, no a co? Když ale po všem tom poznávání unaveně dorazíte do hospody U Tří košťat v Prasinkách a výčepní (ona!) na Vás promluví totálně chlapským tónem padnete pod stůl dřív, než vůbec stihnete říct máslový ležák.

Chápu, že hyperkorektnost vládne světem, ale osobně musím říct, že jak mě to ve filmech za tu dobu už doslova vytáčí, tak ve hrách to nemůžu cítit jinak. Tohle je prostě k vzteku. Nezbývá pak nic jiného, než nastartovat nějaký Nimbus 1895 a odstartovat vstříc horám na jih vymlátit tam nějakou nepořádnou chásku a vylejt si na ní vztek.

A to je vlastně další kámen úrazu hry. Hra hřeší na to, že nabízí krásné prostředí, ale nevytváří v něm vůbec žádná pravidla. Zatímco v knižním a filmovém světě bylo pravidel až běda, tak tady si můžete kouzlit kde se Vám zlíbí, běhat po Zapovězeném lese třeba hodinu po půlnoci a každému to bude u prdele. Pravda, asi by to jinak šlo udělat těžce, ale nějaká pravidla by přeci jen existovat měla. Minimálně jednotlivé koleje by měla mít pravidla a ne, že Vám všichni ti studenti z ní budou připadat podobní.

Netřeba podle mě zmiňovat herní mechaniky, které jsou typické pro RPG podobného vzezření. Expíte, levelíte, lehce craftíte, sbíráte, bojujete a plníte úkoly. Jasné, nic nového. Zajímavé ale je, že v průběhu hry se postupně učíte lepší a lepší kouzla, stejně tak se se vzděláváním učíte i novým věcem - craftění, výzkum, létání na koštěti atd. Celkově mě ale nejvíc zaujala mechanika učení kouzel, jejich volení a hlavně boje samotné. Ty mě hodně bavily. Především mají obrovské kouzlo. Jsou správně adrenalinové, zábavné, barvité a dostatečně nápadité, že žádný další boj nebude stejný od toho předchozího.

No, mám dojem, že pocitů z hraní této hry jsem zde vydal dost a tak by bylo záhodno tento komentář i nějak pozitivně zakončit. Hogwarts Legacy určitě stojí za hřích stráveného času u počítače, popř. konzole. Má hromadu neduhů, které kladu za vinu hlavně dnešní době, ale pořád se jedná o zážitek, který musí ocenit nejen fanoušek Harryho Pottera. Ale ten především, co si budem...Tak atmosférickou herní záležitost z tohoto světa abyste totiž pohledali. Dobrý příběh, kde vedlejší děje s jednotlivými žáky, ale profesory školy, budou bavit o to víc a s radostí si budete vztah s nimi prohlubovat. K podpoře atmosféry dozajista poslouží i soundtrack, který jednoduše pracuje s premisou původního soundtracku od Johna Williamse a dobře ho upravuje tak, aby přinesl něco málo nového a zároveň Vám dal jasně najevo, že ta vesnička před Vámi jsou Prasinky a ne Wyzima ze Zaklínače. Je mi ctí, že jsem v tomto světě mohl prožít desítky hodin. Stálo to za to a vůbec bych se nedivil, kdybych se do něj zase jednou vrátil. Ne kvůli hlavnímu příběhu, ale kvůli těm kamarádům, které jsem si v tom prostředí Bradavic udělal. Navíc to prostředí...to je prostě k nezaplacení. Představte si metro v Praze a herní Bradavice a musí Vám být okamžitě jasné, kde je líp. Jednoznačně ve světě Hogwars Legacy, který vypadá krásně...a hlavně je krásný. Ve světě Harryho Pottera bez Harryho Pottera v 19. století, kde zlo má jasné pojmenování a Vy jste hrdina, který to o sobě donedávna ani nevěděl. A nyní je na Vás, zdali svět kouzelníků dojde do fáze, která nás do tohoto světa před mnoha lety v našich raných letech s velkou pompou a noblesou uvedla.
+22
  • PS5 85
Hned zkraje komentáře bych chtěl dodat, že hodnocení ovlivňuje výrazně to, že jsem fanouškem Harryho Pottera. Kdyby ta hra nenesla tu licenci a nevyužívala ji tak, jak využívá, hodnotil bych výrazně níž. Mnoho prvků je v ní totiž spíše průměrných a na tom, jaký ze hry bude mít člověk zážitek v tomhle případě bude dost záležet na tom, jestli na něj ty povedený věci ze světa Harryho Pottera zapůsobí, či nikoliv.

Hra se tváří jako open world RPG. RPG to úplně není. Je to taková akční adventura. Nějaký level systém to má a můžete tam míchat lektvary, ale v podstatě vám tam jen autoři předkládají jednu verzi příběhu, kde nemá vliv na to, jak na vás pohlíží ostatní postavy jak s nimi mluvíte, do jaké jste zařazeni koleje a vlastně ani to, jestli použijete neodpustitelné kletby, které můžete bez obav do všech nepřátel chrlit hlava nehlava a kromě občasných poznámek profesorů jsou zjevně docela v pohodě odpustitelné.

Jsou zde fakt krásně zpracované Bradavice. Tak, jak jsme je ve virtuálním světě neměli možnost vidět nikdy. A pak velmi rozsáhlé okolí Bradavic, které je až zbytečně velké. Pár lokalit je opravdu pěkných (mlýn, zapovězený les - i když i ten si mohl zasloužit větší péči). Ale ten svět je poloprázdný, nic moc se v něm neděje, poloprázdné vesničky vypadají, že na nich autoři chtěli ještě nějaký ten měsíc pracovat. Celkově to vypadá, že si naložilo studio větší kus práce, než co byli schopní v daném čase dodělat. Kdyby se rozloha mapy trochu zmenšila, ještě se třeba víc práce investovalo do samotných Bradavic, mohlo to dopadnout lépe. Každý se teď snaží dělat co největší open-world mapy, ale tady je to zbytečné. Ačkoliv létání na koštěti je tu fakt super, po čase už stejně raději všude používám quick travel, abych nemusel přelítávat kilometry mapy.

Příběh je průměrný, neurazí, nenadchne. Až tak průměrný, že je tam jedna vedlejší dějová linka, která je mnohem zajímavější :) vedlejší mise s drakem je pak asi nejsilnější moment celé hry, to se fakt povedlo.
Strašně mě iritoval způsob, jakým byly napsané dialogy. Dalo se na každý dialog do jisté míry reagovat dvěma způsoby - pozitivní, negativní - ale bez jakéhokoliv dopadu, kromě toho, jak postava odpoví v následující větě. Hlavní postava bohužel nemá skoro žádnou osobnost, chápu, že to bylo asi zamýšleno tak, aby se s ní mohl každý sžít, ale vůbec se to nepovedlo. Radši bych, aby nějaký charakter od vývojářů postava měla, nejsou tam totiž žádné prvky, co by hráči umožnily vybudovat jí charakter vlastní.
Že tam není famrfpál chápu, vůbec mi to nevadí, a jsem snad i rád, že tam není. Udělat to tak, aby to za něco stálo - sportovní simulátor uvnitř hry, by znamenalo, že by se vývojáři museli vykašlat na spoustu dalších věcí. Je to asi jako být naštvanej na vývojáře GTA za to, že se tam nedá hrát na stadionu americkej fotbal. Nicméně pasivně, jako divák tam famfrpál udělat mohli. Udělat to čistě jako výplň v podobě cut scén. Ani bych nečekal, že postava, co je první rok v Bradavicích by automaticky měla být ve famfrpálovém týmu, když po pár hodinách hry teprvé poprvé sedí na koštěti.

Graficky hra vypadá moc pěkně. Zpracování Bradavic a vlastně i modely postav mi přijdou pěkné, co ale grafické zpracování shazuje je lip sync a výrazy postav. Asi nebyl budget a čas na motion-capture, ale tohle je opravdu technologicky daleko za skoro deset let starým třetím Zaklínačem. Když jsem si po tomhle pustil nové DLC Horizon, přišel mi ten rozdíl úsměvný. Rozhovory jsou tím pádem poměrně nudné, už jsem si zkrátka odvykl na to tupé civění postav, které reagují úplně stejně na to, že se někomu zaběhlo zvíře a úplně stejně na to, že někomu někdo umřel.

Soundtrack je jediný prvek hry co je naprosto bez chyby. Citlivě udělaný skladby, které do jisté míry připomínají filmové melodie, dotváří každé roční období, které v Bradavicích nastane a perfektně utváří atmosféru kouzelnického světa.

Na začátku hraní jsem si myslel, že to bude jedna z mála her, co na PS5 dojedu na platinu. Po 60 hodinách to ale vzdávám, ty vedlejší aktivity bohužel příliš zajímavé nejsou.

Tak jakto, že dávám 85%, když většinu komentáře hru vlastně jen kritizuju? Protože i přes ty všechny chyby jsem se 60 hodin náramně bavil. Hltal jsem každou drobnost a zajímavost z filmů a knížek, na který jsem tam narazil. Hra skvěle využívá licenci. Ten svět je autentickej, prostředí je autentický a fakt člověk cítí ten svět, ve kterým se nachází (možná dokonce i blíž tomu, jak je popisován v knihách, než ve filmu). Lítal jsem na koštěti tam a zpátky a procházel Bradavice skrz na skrz plus některý questy byly napsaný fakt dobře (na rozdíl od toho hlavního). A je to především velkej příslib do budoucna. Ta hra má silný prvky, kterých se autoři musí držet a pak spoustu dalších, který musí posunout mnohem dál. Pro fanouška toho světa to zážitek bude - do jaký míry pozitivní, to už bude dost individuální. Pro člověka, kterému Harry Potter nic neříká, to ale bude velmi průměrná záležitost.

Pro: soundtrack, grafické zpracování prostředí, využití licence, lítání na koštěti, jedna vedlejší dějová linka

Proti: lip sync postav, nedůležitost výběru dialogů, chudší okolní svět hradu, slabší hlavní dějová linka

+14
  • PS5 65
Na začátku bych ráda podotkla, že se považuji za fanouška série HP, byť ne sice velkého, ale filmy jsem viděla aspoň dvakrát a knihy četla víckrát. Na hru jsem se těšila, ale moje očekávání byla spíše v rovině "ať to není propadák", neboť vývojáři nemají takové zkušenosti s open world hrami a zpracovat svět HP je docela velké sousto. Myslím, že moje očekávání se vyplnilo, propadák to není, hra se docela povedla a finančně se jí daří. Po prvních mých hodinách ve hře, kdy jsem se dostala i do samotného hradu a absolvovala výuku, jsem byla nadšená, ovšem, jak jsem postupovala hrou dál a objevovala, co nabízí, tak moje nadšení postupně upadalo a mé hodnocení taktéž.

Co je pro mě prvním kamenem úrazu, tak je hlavní postava. Já chápu, že tvůrci přišli s nápadem, že o té postavě nebudeme vědět nic, nebude mít žádné příběhové pozadí, rodinu, minulost a že si máme tohle všechno domyslet a dosadit něco svého. Což o to, fantazii vcelku mám, a tohle mi problém nedělá, ale pro mě ta postava byla naprosto bezduchá, nezajímavá a neměla jsem k ní žádný vztah. Zatímco ostatních lidí se ta moje postava ptala na jejich minulost, jejich příběh, pocity, tak sama žádné neměla a protože žádné neměla, tak se nikdo nikdy na nic té postavy nezeptal. A to poněkud ubírá na zajímavosti a imerzi, protože dialogy probíhaly formou výslechu z mé strany a odpovědi na něco byly vždy jen dvě a často v pořadí, že první odpověď je světlá (lítost, pochopení a tak), zatímco ta druhá je temná (sarkasmus, egoismus a tak). Zjednodušeně řečeno. Výjimečně byly tyto dvě odpovědi prohozené, asi ať dáváme neustále pozor a jen ty odpovědi poslepu neodklikáváme. Už v průběhu vyprávění toho druhého jsem věděla, jaké odpovědi mi ta hra nabídne, jak to bylo předvídatelné. Nuda. Asi by mě osobně více vyhovovalo, kdyby byly připravené nějaké verze minulosti naší postavy a já si mohla na začátku vybrat a ta postava podle toho odpovídala či jednala (třeba jak je to v sérii Mass Effect). 

O něco lepší jsou vedlejší postavy, protože nějaký příběh aspoň mají. Těch opravdových vedlejších postav je jen pár, když nebudu počítat postavy, které potkáte v nějaké vesnici a které zapomenete za prvním rohem. U úkolů s Natty jsem sice trochu usínala, jak to bylo nezáživné, a mrzí mě, že do nich více nezapracovali to, že je animagus a že jsme se nemohli dozvědět něco více o tom, jak se čaruje bez hůlky. Úkoly s Poppy vždy dobře zněly na papíře, ale jejich samotné plnění už tak super nebylo (například úkol, kdy jsme vraceli dračí vejce). Čekala jsem to trochu zajímavější. Nejlepší z vedlejších postav je pro mě Sebastian a příběh o jeho sestře Anne. Sebastian má silnou a zajímavou motivaci k dosažení svých cílů a hlavně jeho linka nabízela morální témata, která si sám každý v sobě může řešit a která nejsou jen černobílá. Navíc se zde vyskytuje jedno za dvou rozhodnutí, která hráč může učinit a něco změnit. Na RPG hru žalostně málo. Navíc jeho příběh je taková paralela k tomu hlavnímu příběhu (snaha někoho zachránit od bolesti a utrpení), který ve hře je, ale u něho to funguje o něco lépe, protože to sami s ním prožíváme.

Když už jsem zmínila ten hlavní příběh, tak ten rozhodně nepovažuji za něco, kvůli čemu bych si tu hru chtěla zahrát znovu. Vlastně nejzajímavější jsou na něm cut scény z minulosti, které si můžeme pomocí Pensieve promítat. Antagonista ve hře sice je, ale je tak nevýrazný, že třetinu hry jsem si ho pletla s jeho poskokem a až do poslední třetiny hry jsem si pořád nebyla jistá, jak přesně to jeho jméno zní. Může to poukazovat na moji neschopnost si pamatovat jména, ale spíše je ta postava tak nevýrazná a nezajímavá, že mi vlastně bylo naprosto jedno, kdo to je. Ne příliš dobře vzpomínám na první dvě zkoušky, které hráči zadávají mluvící obrazy, protože to bylo nezábavné a stále se opakující sled puzzlů a bojů. Po druhé zkoušce jsem si říkala, proč tvůrci neudělali tyhle zkoušky nápaditější, ale naštěstí třetí a čtvrtá zkouška už byly o něčem jiném a zvlášť třetí byla povedená. Je mi záhadou, proč i u prvních dvou to nešlo jinak a lépe.

Postavám ani moc nepomáhá mimika. Já málokdy kritizuji grafiku a už vůbec ne mimiku, ale tady to musím zmínit. Neboť se mi stalo, že nějaká žena ve hře mi sdělovala, že jí zabili manžela. Jenže já jsem při téhle zprávě dostala záchvat smíchu, neboť moje postava nahodila jeden ze dvou módů, jak se tváří (buď se usmívá, nebo se tváří vážně, napjatě). A zrovna vybrala ten úsměv, takže tato žena mi sdělovala tragickou zprávu a moje postava se usmívala a já s ní. A nadšený výraz Poppy, kdy se na mě dívala šílenýma očima s pusou dokořán, mě bude strašit asi ještě hodně dlouho.

Dalším zklamáním je zbytečná velikost světa a jeho naplnění v podobě různých výzev a sběratelských blbostí. Nejdříve jsem měla odkrytou jen jednu část mapy a říkala si, že konečně někdo, kdo do her nestrká kvantitu na úkor kvality. Pak se ukázalo, že ona mapa se ještě jednou rozroste a znásobí se ikonky. Samozřejmě že tyhle činnosti dělat nemusím, ale spíše bych ocenila, kdyby autoři místo šíleného množství nezajímavého obsahu dali přednost něčemu menšímu, čemu se budou více věnovat. Je trochu škoda, že snad většina vedlejších úkolů je hráči zadána v nějaké vesnici, takže moc nehrozí, že by hráč jen tak organicky na nějaký úkol v divočině narazil. Takže krom nákupního seznamu s ikonkami není až tak důvod se někde procházet.

Že hra v rámci RPG prvků poněkud pokulhává, se projevu i v loot systému, který je hloupý. Odměny v truhlách jsou totiž náhodně generované, takže to, že se naučíte Alohomoru level 2, je vám úplně k ničemu, protože i za nejtěžším zámkem najdete nějakou blbost, kterou můžete najít i v nějaké obyčejné truhle na ulici. Nakonec jsem se o loot přestala úplně zajímat, vylepšila si nějakých pár kousků, které jsem už do konce hry neměnila, a zbytek prodávala.

Hra má pochopitelně i klady. Tím hlavním je atmosféra a zejména pak samotný hrad, který se fakt povedl. Také moje první návštěva Forbidden Forest byla skvělá, opravdu jsem měla pocit, že se procházím tím tajuplným lesem, který známe z filmů. Dobrý nápad je i Room of Requirement, včetně vivárií, kde si plno hráčů jistě dokáže hodně vyhrát (já až tak ne). Do konce hry mě neomrzelo létání po světě na koštěti, byť ovládání bych asi udělala jinak. 

Dalším výrazným kladem je soubojový systém, který je fakt zábavný a unikátní. Sice neustále přepínání kouzel je docela otrava, ale boj vypadá efektně a je radost kombinovat různá kouzla. Kolikrát se bojiště stalo velmi nepřehledné, ale naštěstí to kompenzuje možnost odrážet nepřátelské útoky a udělat protiútok.

Jsem zvědavá, až se jednou dozvíme, co vše ze hry muselo být vyškrtáno, protože až nápadně často moje postava říkala, že tady by neměla chodit sama. Jak kdyby tam dříve byl nějaký systém společníků, kteří s vámi budou chodit po světě, ale musel být vyškrtnut.
+47