Duality je třetím pokračováním v sérii her Hacker Evolution. Již potřetí se tedy dostáváte do role hackera Briana Spencera. Nicméně ve srovnání s předchozími díly série dochází k několika výrazným změnám. Hra totiž nenavazuje na díl druhý, ale posunuje se v čase daleko před události prvních dvou dílů. Příběh se tak snaží popsat jak vlastně došlo k událostem prvního dílu a jakou roli v tom hrál právě Brian Spencer.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.
Duality je třetím pokračováním v sérii her Hacker Evolution. Již potřetí se tedy dostáváte do role hackera Briana Spencera. Nicméně ve srovnání s předchozími díly série dochází k několika výrazným změnám. Hra totiž nenavazuje na díl druhý, ale posunuje se v čase daleko před události prvních dvou dílů. Příběh se tak snaží popsat jak vlastně došlo k událostem prvního dílu a jakou roli v tom hrál právě Brian Spencer.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.
Duality je třetím pokračováním v sérii her Hacker Evolution. Již potřetí se tedy dostáváte do role hackera Briana Spencera. Nicméně ve srovnání s předchozími díly série dochází k několika výrazným změnám. Hra totiž nenavazuje na díl druhý, ale posunuje se v čase daleko před události prvních dvou dílů. Příběh se tak snaží popsat jak vlastně došlo k událostem prvního dílu a jakou roli v tom hrál právě Brian Spencer.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.
Duality je třetím pokračováním v sérii her Hacker Evolution. Již potřetí se tedy dostáváte do role hackera Briana Spencera. Nicméně ve srovnání s předchozími díly série dochází k několika výrazným změnám. Hra totiž nenavazuje na díl druhý, ale posunuje se v čase daleko před události prvních dvou dílů. Příběh se tak snaží popsat jak vlastně došlo k událostem prvního dílu a jakou roli v tom hrál právě Brian Spencer.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.
Mnohem větších změn se ovšem dočkala vlastní herní mechanika. Hra se již jednoznačně řadí do žánru real-time strategií a logické prvky a hledání indicií k dalšímu postupu je potlačeno na minimum. Stále je sice základem hry hackování serverů a postupné plnění zadaných úkolů, nicméně na rozdíl od předchozích dílů, tato hra obsahuje klasický princip real-time strategií "útok - obrana- zdroje". Každý server je charakterizován třemi vlastnostmi "Firewall", "CPU" a "Integrity". Počet CPU představuje útočnou sílu, naopak počet Firewallů je číslo obranné. Pokud je tedy vaše CPU větší než soupeřův Firewall, můžete tento server hacknout. Pokud tomu tak není, máte několik možností, buď za peníze nakoupit více CPU, nebo propojit svůj počítač s již hacknutými servery (CPU se pak sčítají), a nebo využít D.O.S. a EMP útoky a snížit tak soupeři počet Firewallů. S tím ovšem souvisí třetí charakteristika "Integrity", která nepředstavuje nic jiného než počet životů daného serveru. S každým útokem a hacknutím Integrity samozřejmě klesá, a pokud klesne na nulu, server je zlikvidován. Důležitým faktem je, že i hráč je podrobován podobným útokům. Tím pádem z hlediska hratelnosti velmi nabývá na významu čas a rychlost hráče, a to i v levelech, které nejsou časově omezeny. Do pozadí je tak odsunuta charakteristika "Trace", tedy jakási stopa na síti, která byla jedním z hlavních ukazatelů v prvních dvou dílech série.
Další výraznou změnou je interface hry, který úplně odboural příkazovou konzoli a hru je tak možno ovládat kompletně myší, nicméně jsou k dispozici i klávesové zkratky pro všechny příkazy, což může v některých případech urychlit hru. Jako u předchozích dílů, v průběhu levelu nelze hru uložit pouze zapauzovat. Pokud je tedy nutné přerušit hraní, musíte celý level opakovat od začátku.
Hra obsahuje dva módy. Prvním je klasická singleplayerová kampaň obsahující sedm levelů, které se postupně odemykají. Druhým módem je jakýsi virtuální deathmatch, kdy bojujete na život a na smrt proti ostatním hackerům, ovšem ovládaným počítačem (klasický multiplayer hra neobsahuje). Výsledné skóre je pak možné online sdílet na stránkách vývojářů.