Jedná se o silně narativní filmovou adventuru, jenž sleduje strasti, lásky a každodenní problémy dinosauřích dospívajících studentů. Bohužel bouřící se hormony, přehnané očekávání od rodičů či otázky týkající se vlastní identity nejsou to jediné čemu hrdinové budou muset čelit. Na planetu se totiž řítí asteroid, který dost možná vyhladí celou populaci.
Hlavní postavy se tak budou muset odvážit čelit svým problémům střemhlav a jít si za svými sny než jim dojde čas. Hra navíc nabízí i systém rozhodování, který ovlivní se kterou postavou se budete nejvíce blízcí či i jaké bonusy si odemknete.
jones1240
Dalo by se říct že Goodbye Volacano High je typická "LifeStrangovina". Přeci jen tu zase sledujeme partu puberťáků kteří řeší své osobní problémy, rodinné strasti, identitu či obavy o budoucnost. Jediný rozdíl tak je ten, že to jsou dinosauři a řítí se na ně asteroid, což značně zkomplikuje už tak jejich nabobtnávající problémy.
Tyo, co tak napsat o této hře? Problém je že se opravdu jedná o silně interaktivní hru, která po většinu působí jako když sledujete animovaný seriál. Akorát s tím rozdílem že občas vyberete co postava řekne nebo si na chvíli zahrajete nějakou minihru. Ta nejmarkantnější je rytmická. Hlavní postava Fang je totiž se svými kamarády v kapele, takže si tu užijete poměrně dost fajn muziky a příjemných rytmických pasáží, které nejsou nikterak obtížné, ale hrají se příjemně.
Což to by bylo prakticky z gameplaye všechno, hlavní je tu prostě příběh. Jak jsem tedy už na začátku nastínil, tak tu sledujeme partu studentů během jejich posledních dnů na planetě. Což je podle mě docela příjemný zvrat na už zajetou teen drama formulku (neříkám ale že je to nějak ultra originální). Postavy tu jsou sympatické a zastávají docela široké spektrum osobností, orientace či pohlaví. Fajn mi přišlo že nic z toho do vás hra netlačí na sílu a to zda postava je trans není její hlavní charakterová vlastnost. Upřímně jsem totiž čekal poměrně velkou dávku cringe a nimrání se v těchto tématech s únavnou kadencí, což k mému překvapení tu nebylo.
Všechny témata se tu řeší poměrně s lehkostí a i když je škoda že se tu některá -kvůli délce pěti hodin- jen nakousnou a více nerozvedou, tak i přes to jsem si značnou většinu postav oblíbil. Co mě ale na druhou stranu poměrně naštvalo je systém rozhodování. Přijde mi že tu vlastně žádnou pořádnou změnu v příběhu neučiníte, max zda s vámi jedna postava bude chodit nebo ne. Což naštve ještě více, když tu jednu postavu na romanci vám tvůrci pořád cpou pod tlakem během celé hry a nedají vám ani šanci tu linku skipnout. Ano jde o osobní preference, ale ta postava mě celou dobu tak strašně srala a nebavila, navíc byla příšerně otravná. Ale tvůrci si asi mysleli že opak a cpou vám jí v takových křečích že jsem už měl chuť některý její pasáže přeskakovat.
Holt je škoda že těch potencionálních romancí tu není více, když v prvních konceptech měla hra být spíše dating sim, škoda. Další věc co mi byla líto je že se tu tvůrci až moc času soustředili na DaD seance, které sice byli fajn (i když nebyli z nějakého důvodu nadabované) ale zbytečně sebrali prostor pro již zmiňované naťuknutá témata či šanci strávit více času s postavami mimo hru. Ano, je pravda že "dračák" odrazuje to co se postávám děje, ale nic to nemění na tom že to bylo podle mě v takovém množství zbytečný.
Ve výsledku je tak Volcano High příjemná melancholická jednohubka s hezkým vizuálem, super postavami (až na krávu Naomi) a skvělou hudbou. Já se bavil a cringe zase tolik nebylo, takže spokojenost.
Tyo, co tak napsat o této hře? Problém je že se opravdu jedná o silně interaktivní hru, která po většinu působí jako když sledujete animovaný seriál. Akorát s tím rozdílem že občas vyberete co postava řekne nebo si na chvíli zahrajete nějakou minihru. Ta nejmarkantnější je rytmická. Hlavní postava Fang je totiž se svými kamarády v kapele, takže si tu užijete poměrně dost fajn muziky a příjemných rytmických pasáží, které nejsou nikterak obtížné, ale hrají se příjemně.
Což to by bylo prakticky z gameplaye všechno, hlavní je tu prostě příběh. Jak jsem tedy už na začátku nastínil, tak tu sledujeme partu studentů během jejich posledních dnů na planetě. Což je podle mě docela příjemný zvrat na už zajetou teen drama formulku (neříkám ale že je to nějak ultra originální). Postavy tu jsou sympatické a zastávají docela široké spektrum osobností, orientace či pohlaví. Fajn mi přišlo že nic z toho do vás hra netlačí na sílu a to zda postava je trans není její hlavní charakterová vlastnost. Upřímně jsem totiž čekal poměrně velkou dávku cringe a nimrání se v těchto tématech s únavnou kadencí, což k mému překvapení tu nebylo.
Všechny témata se tu řeší poměrně s lehkostí a i když je škoda že se tu některá -kvůli délce pěti hodin- jen nakousnou a více nerozvedou, tak i přes to jsem si značnou většinu postav oblíbil. Co mě ale na druhou stranu poměrně naštvalo je systém rozhodování. Přijde mi že tu vlastně žádnou pořádnou změnu v příběhu neučiníte, max zda s vámi jedna postava bude chodit nebo ne. Což naštve ještě více, když tu jednu postavu na romanci vám tvůrci pořád cpou pod tlakem během celé hry a nedají vám ani šanci tu linku skipnout. Ano jde o osobní preference, ale ta postava mě celou dobu tak strašně srala a nebavila, navíc byla příšerně otravná. Ale tvůrci si asi mysleli že opak a cpou vám jí v takových křečích že jsem už měl chuť některý její pasáže přeskakovat.
Holt je škoda že těch potencionálních romancí tu není více, když v prvních konceptech měla hra být spíše dating sim, škoda. Další věc co mi byla líto je že se tu tvůrci až moc času soustředili na DaD seance, které sice byli fajn (i když nebyli z nějakého důvodu nadabované) ale zbytečně sebrali prostor pro již zmiňované naťuknutá témata či šanci strávit více času s postavami mimo hru. Ano, je pravda že "dračák" odrazuje to co se postávám děje, ale nic to nemění na tom že to bylo podle mě v takovém množství zbytečný.
Ve výsledku je tak Volcano High příjemná melancholická jednohubka s hezkým vizuálem, super postavami (až na krávu Naomi) a skvělou hudbou. Já se bavil a cringe zase tolik nebylo, takže spokojenost.
Pro: Postavy, soundtrack, vizuál, příběh, rytmické sekvence
Proti: Až moc DaD částí na úkor příběhu, rozhodování tolik změn neudělají, násilné cpaní romantické linky