Komentáře

Podobně jako u série Metal Gear byla moje první zkušenost s titulem taková, že jsem jako malý capart koukal na strejdu, jak hru hraje a pak mi dal na DVD vypálený "film" složený ze všech herních cutscén. Tehdy jsem měl teprve cca 13 let, angličtinu jsem ovládal jen částečně a příběhu jsem ještě tak úplně nerozuměl.

Když už se nám pomalu blíží uzavření trilogie Remaku Final Fantasy VII a zároveň vydání nového dílu Kingdom Hearts, řekl jsem si, že si konečně zahraju i několik dílů z FF série a začal jsem tedy titulem mi nejbližším.

Moje pocity ze hry jsou dost rozporuplné. Prvních deset kapitol je extrémně lineárních, potom přijde jedenáctá s dosti nefunkčním open worldem a následně se hra na poslední dvě vrátí opět k lineárnímu pojetí. Když pomineme pár vedlejších chodeb, jde hráč doslova jedním dlouhým koridorem, který různě zatáčí nebo využívá výtahů a ono i na dnešní dobu nádherné prostředí (jedna z ukázek toho, čemu Claire Obscur dávalo poctu) si tak člověk nemůže víc vychutnat.

Po této dlouhé příběhové části pak přijde onen open world. Zde zápletka de facto přestává existovat a máte jen pár scén, které vás vedou k cíli na dané mapě. Plocha je to rozhodně obrovská a nabízí celkem 64 vedlejších úkolů, které jsou ale jen o tom, že máte zabít jedno konkrétní monstrum. Kde ho najdete? Na mapě se vám ukáže růžová hvězdička. Abyste jí mohli následovat, musíte si ale pokaždé znovu a znovu otevírat velkou mapu, protože kompas vás k ní nedovede. A jen aby vás nenapadlo plnit víc vedlejšáků najednou! To totiž nemůžete. Když jeden přijmete, druhým ho nahradíte. A obě věci by se daly úplně jednoduše vyřešit i nějakým quality of life updatem.

Co se příběhu týče, ten jde nahoru a dolů. Hra sama o sobě má cca 9 hodin cutscén, z toho asi 40 minut kvalitních CGI filmečků, což dělá z titulu zázrak nejen své doby, ale takovou anomálii obecně. Takové tituly se totiž dnes už rozhodně nedělají. Spolu s MGS4 tak jde o jasnou ukázku toho, jak byla PS3 éra specifická.

Kvalita scénáře je tedy dost proměnlivá. Neřekl bych úplně, že je příběh nějak zmatečný. Máme tu postupné odkrývání toho, co se stalo s celkem jasným foreshadowingem, takže jde spoustu věcí odhadnout dopředu. A přesně takhle to má být. Kdyby bylo FFXIII ale anime, nazval bych některé kapitoly fillerem a desátá s jedenáctou jsou už klasickými "epizodami", kdy hrdinové jen putují světem, sílí a navazují spojení se svými strážci (Digimoni, Megazordy etc.), aby mohli porazit velkého záporáka.

Spoustu dějových linek je přitom skvělých. Máme tu emocionálně distancovanou Lightning (kterou dabuje herečka Liary z Mass Effectu!), která se snaží zachránit svou sestru a postupně ukazuje, co je zač. Snow je zase přítel její ségry a zároveň vůdce odboje, kterého Hope viní ze smrti své matky. Hopeova postava je sice uvěřitelně otravná, ale celý jeho příběhový oblouk funguje velmi dobře. Slušně je za mě napsaná i tajemná Vanille, která je taková ta typická kawai hrdinka s vysokým hláskem. Funguje jako vypravěčka celého příběhu a jak jdeme příběhem odkrýváme jednotlivé vrstvy její osobnosti.

Dalo by se ale říct, že pečlivě budované zápletky skončí právě onou lineární částí. Pak na ně jen tvůrci pomrknou, ale z hry se stane už jen obří rubačka bez zajímavého příběhu. Záporák je přitom dost nevýrazný a vedlejší postavy, které potkávají jsou často dost zvláštně napsané. Raines například nejdříve funguje jako spojenec, potom se odhalí, že celou dobu má stejnou značku jako hrdinové a musíme s ním bojovat. Pak ho záporák oživí, udělá z něj místo sebe císaře a o scénu později spáchá Raines sebevraždu. Bezva.

U onoho automatizovaného combatu je pak samozřejmě otázka, jak moc vám sedne. Čím dál jdete hrou, musíme jako hráči hlídat více věcí a přepínat režimy, protože to za vás AI neudělá. Když si to ale vezmeme, tak většina podobných tahovek to má jen tak, že se na tah dostane vaše postava, vy použijete jednu ze čtyř schopností a jede padouch. Tady to celé akorát automatizovali do zmáčknutí jednoho tlačítka, kdy buď schopnosti předvybere AI nebo si řetězec vyskládáte sami. A nebo případně změníte režimy postav a ony začnou používat schopnosti jiné.

Audiovizuálně a stran postav je hra určitě naprosto skvělá. Příběhově za mě funguje ale jenom tak napůl, což u podobně lineární příběhovky není úplně dobře. Open world je taky nedovařený a bohužel jen rozblemcává to, co už nabízela základní hra do většího prostředí se špatně uchopenými vedlejšáky. Kdyby má motivace hrát po desáté kapitole nespadla, dal bych hře vyšší hodnocení. Bohužel jsem se ale k dohrání musel nutit a závěrečné kapitoly si neužíval, takže hra dostává hodnocení, jaké dostala.