Komentáře

Na šestku jsem se po podařené pětce těšil. Původně jsem znal pouze její in-game intro s kráčejícími mecha stroji a všude ukazovanou scénu s vlakem, což mě spolu s coverem hry navádělo k pocitu, že se jedná o ryze steampunkové dobrodružství. Inu, tak takhle to úplně není, uvedené scény tam sice jsou, ale vlastně jen na okamžik a těch několik hratelných částí s mechy trvá sotva pár chvilek. Šestka je celkem příjemné klasické dobrodružství, tentokrát se zlomyslným záporákem Kefkou a s hrozbou zničení světa za pomoci nadpřirozených sil.  

Systém povolání a kombinace omezených pasivů z pětky zmizel a je vystřídán systémem učení a maxování kouzel z esperů, což není tak úplně špatné a díky tomu se může (téměř) každý naučit všechna kouzla, nicméně v tomto mě pětka přece jen bavila víc, jelikož zde odpadl ten aspekt promyšleného kombinování. Zhruba vše, o co se hráč může snažit, je dosahování univerzálnosti postav skrze grind a používání dvou relikvií (relics) s cílem více zefektivnit souboje.  

Opět jsem se pustil do verze GBA na emulátoru, která si mě získala. Je to v podstatě první větší remaster původní hry s mírně vylepšeným pixel artem (sotva pár pixelů sem tam někde), novou lokalizací a dodatečným obsahem. Jako bonus je tedy přidaný nový dungeon, čtyři esperové a dva superbossové. K tomu ještě zdlouhavé bitkaření v aréně kolosea. Koloseum jsem vynechal, ale espery a superbossy jsem si poctivě vyběhal v šíleně zamotaném dungeonu (navíc dvakrát), kde je třeba nastřídačku ovládat tři skupiny postav. Docela chuťovka a po celkem snadném postupu celou hrou byla tohle teprve opravdová výzva. Původně jsem si myslel, že to sfouknu rychle, nicméně nakonec se mi to protáhlo skoro na dva dny hraní.  

Pixel art je příjemný, líbivý. K tomu hraje relativně klasická „FF“ hudba, z níž jsem si oblíbil hlavně melodii z první mapky světa. Po mapce se opět běhá, pluje a létá, ale už tu není široká paleta dopravních prostředků z předešlého dílu.  

Příběhově jsem nijak ohromený nebyl a hráč vlastně dostane to, co od hry z této slavné éry očekává. Nejvíce tedy táhnou postavy společně se záporákem, o němž jsem doufal, že dostane více prostoru, než kolik dostal. Kefka je zákeřný zloun až na kost a vypozoroval jsem některé společné rysy s Albedem z Xenosagy, na Albeda však pochopitelně nemá.
Postupně hráč může nabrat až 14 postav do party a střídat je podle potřeby (aktivní parta má maximálně 4 členy), vzácně hra požaduje rozdělení do několika týmů v závislosti na sofistikovanějších dungeonech.
Osobně jsem se držel hlavně ústředního Edgara a Terry, tu jsem pak asi v půlce vyměnil za jinou členku (Celes). Rád jsem taky využíval asasina Shadowa, pak Edgarova bratra Sabina, gamblera Setzera a v první půli ještě zlodějíčka Lockeho. Ostatní jsem víceméně nechával na lavičce náhradníků, jen v bonusovém dungeonu našel ještě významné uplatnění Mog díky své relikvii Molulu’s Charm (repelent proti náhodným soubojům).
Pro svoji potřebu si sem zapíšu i další členy z lavičky… Samuraj Cyan (jeho unikátní styl Bushido mi moc nesedl, protože nejlepší útoky se nabíjí dlouho skrze ukazatel, zatímco nepřítel stále útočí), zdivočelý sirotek Gau (toho jsem zazdil úplně), mimik Gogo mi překvapivě pomáhal v bonusovém dungeonu, ale taky často umíral a nedokáže dělat nic jiného než kopírovat, ani používat předměty. Yetti Umaro šel taky zcela mimo mě. V jisté části hry jsem ještě používal dědulu Strago s vnučkou Relm, kteří tvoří bitevní duo – Relm je pictomancerka; kreslením vyvolá kopii nepřítele a u několika konkrétních spustí jejich útok, který se pak Strago naučí v jeho unikátní mechanice (lore). Ty jsem si všechny dokázal sehnat, což mě těší. 

Většinovou výplň hry pak tvoří honba za espery, mlácení elementálních draků a maxování kouzel z těch esperů. Tato stvoření se mohou libovolně lepit na jakoukoli postavu v partě a procentuální ukazatel dává informaci o rychlosti učení, a taky kolik procent kouzla už se daná postava naučila, aby jej pak na 100 procentech mohla začít používat. Do jistého momentu mě celkem bavilo se tomuto věnovat, ale později už se z toho stával stále větší grind, jak esperů přibývalo. Můj původní plán vymaxovat všechna kouzla na všech postavách vzal rychle za své, téměř jsem tedy vymaxoval hlavní partu k úplnosti a komplet všechna kouzla ze všech esperů má nakonec jen Edgar (po dokončení bonusového dungeonu a poražení dvou superbossů).  

Hru jsem si užil, ale ten finální dungeon mě poněkud unavil a rád už odkládám hru jako dohranou (na koloseum nemám nervy). Kompletoval jsem kde co, kromě plného bestiáře (občas je třeba mít štěstí v RNG a to bylo často nepřejícné). Hru jsem dohrál za necelých 50 hodin, poslední třetinu na chatě.  

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 48 hodin
Levely 30 – 74
Všichni esperové (včetně bonusových)
Všechna kouzla ze všech esperů: Edgar
Všechna lore: Strago
Kaiser Dragon, Omega Weapon kaput