Komentáře

Far: Lone Sails je to naprosto nádherný minimalistický zážitek. Možná to vypadá, že se vyhýbám záměrně termínu "hra", ale ve skutečnosti není nutné se ho bát použít. Opravdu jde o hru s překvapivě fungujícími a dobře vyladěnými mechanikami.
O zážitku mluvím proto, že ten ve mně po dohrání převažuje.
Kdybych někdy udělal hru (a že jsem měl ty tendence), dost by se této podobala.

Audio-vizuál prostě patří k zážitku a Lone Sails jeho sílu využívá na maximum. Nejde o to házet přehnaně náročně efekty na obrazovku v co největším počtu, zahltit vás světýlky, odrazy a polygony. Právě naopak. Zde se pracuje se střídmostí, ale stylovostí, náladou a pocity. Málo která hra ve vás dokáže vyvolat pocit, že jste součástí světa hned v prvních sekundách. Far: Lone Sails to zvládá levou zadní. A že dokáže vytvořit i majestátní epické scény.

Pomocí těchto nástrojů načrtává vizi světa, pod jehož pokličku chcete nahlédnout, ale hra vám to dovolí jen tak tak, aby zůstala stále tajemná a zároveň ne zbytečně samoúčelově umělecká.

Oproti třeba Spirit of the North, který si na nějaké umění a prolnutí médií víceméně jen hraje, tak tohle je cílevědomě vytvořený portál do snového světa.

Z herního hlediska se člověk stará o svou lokomotivku, o svoje malé útočiště. Vše manuálně ovládá. Má to svoje jasná pravidla, která fakt hrají roli a mají dopad na váš poustup. Ale především se pohybujete po krásném dezolátním světě za doprovodu skvělé hudby.

Na tak malé herní době se podařilo vyvolat silné unikátní pocity a souznění s vaším strojem. Třeba první náběh na bouřku a příchod slejváku, kdy se člověk ve strachu utíká schovat a má upřímný útulný pocit sucha a bezpečí, zatímco ledové kroupy buší do kovového pláště...

Těch momentů je tam více. Tvůrci se rozhodli nechat herní dobu poměrně malou, ale zato bez kouska nudy. Nová prostředí střídají nové hádanky a nově odkryté kousky lore.
Je to trošku jako jednodušší a přístupnější Kentucky Route Zero.
Těším se na druhý díl.