pajmič
Víte, původní Fable v mém nitru zanechalo mnoho rozporuplných pocitů, které přetrvávají dodnes. V zásadě je to konzoloidní pičičanda, která co do komplexnosti, vedle PC legend téhož žánru, vypadala jako zarostlý vandrák se zubní pulpitidou a cirhózou jater. Leč svou nenapodobitelnou atmosférou, okouzlujícím šarmem, a nekompromisní vizuální dynamikou hlavní postavy, strčila do kapsy všechny Dragon Ejdže, Witchery a Elder Scroly. Byl to stereotypní, avšak klasický příběh boje dobra se zlem, který si mne naprosto získal.
Dvojka je designově, příběhově a tématicky totožná. Bohužel to zmíněné kouzlo je prakticky pryč. Celé to dobrodružství působí oklešněně, nedodělaně a uspěchaně.
Průběh příběhu je, až na pár drobností, opravdu čistá kopírka originálu s tím rozdílem, že žádný quest není zapamatovánihodný či chytře navržený.
Stejně jako v jedničce je tu quest v aréně, který původně byl prezentován jako grandiózní event. Nebo quest, v jehož průběhu se staneme na několik let vězni sadistického hrdiny, nebo na téměř samotný konec, kdy je celá mapa byla uvržena do boje a chaosu, který skvěle evokoval důležitost vašeho putování.
Tyto události působí ve dvojce jako questy z nedokončenýho alpha buildu bez jakéhokoliv dopadu na cokoliv. Vývoj postavy byl zjednodušený - ani po deseti letech se vaše, nebo jakákoliv jiná postava nezmění. Nějakých morálních voleb je tu tak za nehet a vaše konání v postatě nic neovlivnuje.
Však ne vše je naprostá kakastrofa. Graficky to vypadá na svou dobu velmi pěkně. Prostředí jsou pestrá a barevná, což pro dobu, kdy převládala šeď, fekálně hnědá a vyblitá barva, bylo velmi nezvyklé - o to však více příjemné. Scenáristicky je hra nabita britským suchým humorem, který je mi děsně sympatickej. Všechny postavy jsou brilantně namluveny a hudba, ikdyž ne tak úderná jako u originálu, má taky pár dobrých momentů. Souboják mě také bavil, líbilo se mi intuitivní propojení kouzlení, střílení a sekání.
Celkově jsem však spíše zlamán. Dvojka zasadila sérii pěknou ránu a trojka, která si vzala to nejhorší z dvojky a ještě více se zjednodušila, dílo smrti dokonala.
A jak víme, nemůžeš zabít, co už mrtvé jest. A co je mrtvé, by mělo zůstat mrtvé.
Dvojka je designově, příběhově a tématicky totožná. Bohužel to zmíněné kouzlo je prakticky pryč. Celé to dobrodružství působí oklešněně, nedodělaně a uspěchaně.
Průběh příběhu je, až na pár drobností, opravdu čistá kopírka originálu s tím rozdílem, že žádný quest není zapamatovánihodný či chytře navržený.
Stejně jako v jedničce je tu quest v aréně, který původně byl prezentován jako grandiózní event. Nebo quest, v jehož průběhu se staneme na několik let vězni sadistického hrdiny, nebo na téměř samotný konec, kdy je celá mapa byla uvržena do boje a chaosu, který skvěle evokoval důležitost vašeho putování.
Tyto události působí ve dvojce jako questy z nedokončenýho alpha buildu bez jakéhokoliv dopadu na cokoliv. Vývoj postavy byl zjednodušený - ani po deseti letech se vaše, nebo jakákoliv jiná postava nezmění. Nějakých morálních voleb je tu tak za nehet a vaše konání v postatě nic neovlivnuje.
Však ne vše je naprostá kakastrofa. Graficky to vypadá na svou dobu velmi pěkně. Prostředí jsou pestrá a barevná, což pro dobu, kdy převládala šeď, fekálně hnědá a vyblitá barva, bylo velmi nezvyklé - o to však více příjemné. Scenáristicky je hra nabita britským suchým humorem, který je mi děsně sympatickej. Všechny postavy jsou brilantně namluveny a hudba, ikdyž ne tak úderná jako u originálu, má taky pár dobrých momentů. Souboják mě také bavil, líbilo se mi intuitivní propojení kouzlení, střílení a sekání.
Celkově jsem však spíše zlamán. Dvojka zasadila sérii pěknou ránu a trojka, která si vzala to nejhorší z dvojky a ještě více se zjednodušila, dílo smrti dokonala.
A jak víme, nemůžeš zabít, co už mrtvé jest. A co je mrtvé, by mělo zůstat mrtvé.
Lolkovec
Just_Paulii
Victor
Phoenix
Pro: Hezká grafika, příjemný humor, skvělý dabing, solidní soubojový systém.
Proti: Spíše mlátička než RPG, výzbroj pouze estetická, chabý příběh, veskrze nedodělané.