Encased

Když dva dělají totéž, není to totéž. Na první, druhý a se zamhouřenýma očima i na třetí pohled Encased vypadá jako Wasteland, potažmo jako Fallout. Jenomže je to jen jejich slabší derivát, který nepřináší snad jedinou originální novinku nebo zajímavé zpestření oproti výše jmenovaným hrám. Je to jako opsat písemku od spolužáka a muset tam nasekat chyby, aby z toho nebyl průser.

Největším problémem celé hry je, nekecám!, množství interaktivních objektů a npc na obrazovce a s tím spojeného klikání. Dalo by se říct, že je to simulátor klikání/lootování/opapávání jak tomu přes dvacet let familiérně říkám. Já opapávání truhel a všemožných kontejnerů miluju, ale tady mě to s prominutím začalo brzy srát. Spousta z nich je navíc zamčená nebo zaminovaná, takže další kliknutí pravýho tlačítka myši, vybrat levym danou činnost, počkat než se činnost vykoná, otevře se okno s obsahem opapávačky, v 95% případů je to totální veteš, další kliknutí na zavření okna a hle, už zbývá jen dalších 30 boxů na vybrání a 25 postav se kterými pokecat. 24 z nich neříká nic zajímavého, ale nelze to zjistit jinak, než je všechny obejít a oklikat. Když se hraní hry mění v monotónní práci, tak je něco špatně.

Příběh je naprosto generický a za týden si ho už pamatovat nebudu. Po povedeném prologu má příběh navíc vážné problémy s tempem a je to v podstatě jeden nekonečný fetch-quest. Boom, shakalaka boom-boom, něco se stane a strašlivá anomálie může všechno zničit a kdopak asi může anomálii ovládat? Dovahkiin, Dovahkiin...aaah, těsně vedle. Zasazení hry je bohužel další promrhanou šancí. Mimozemský dóm s anomáliemi, který se v 70. letech objevil kolem Nashvillu, vypadá na papíře velice zajímavě, ale lokace jsou zpracované naprosto bezduše, města jsou úplně tristní a retrofuturismus není vůbec poznat...připomínají to snad jenom starý americký káry. Jedna jediná lokace se mi svojí atmosférou a designem zalíbila (zdravím na Picnic!), ale všechny ostatní bohužel postrádají genius loci. Jedno z prvních míst, kam se po prologu podíváme je Junktown. Už dle názvu je to celkem díra, pár questů, postel na přespání, žádní zajímavý obchodníci a vchod do města s názvem City hlídají stráže, protože je vyhlášená karanténa. Tak fajn, těším se, až se tam za pár hodin dostaneme. Ve vidině Stripu z New Vegas, jsem dostala vylidněnou plochu ze Severní Koreji. Musela jsem si dát dva dny pauzu od hraní.

Bohužel tahle neuvěřitelná plytkost a plochost se týká i společníků. Krátká představovačka, nabrání do party a pak už se mnou nikdy nemluvili. Žádné zvláštní schopnosti taky bohužel nemají, levelují automaticky a od určité chvíle mi přišlo, že se už nijak nezlepšovali. Na rozdíl od hlavní postavy, která asi tak od půlky hry byla silně OP a úplně nesmyslně a rychle levelovala až do konce.

Kromě bojování, kterému se budu v dalším odstavci věnovat, se dá všelicos vyrábět a vylepšovat. Zase je to všechno k pláči povrchní a nezábavné. Stejně tak vaření, celou hru stačí chroupat syrové brambory, protože kdo by si nedal perk Way of the potatoes, žejo, ohřívat plechovky fazolí na ohni a pak mít debuff flatulence.

Souboje to celkem zachraňují, jsou zábavné díky spoustě různých dovedností, perků a zbraní. Nepřátelská AI funguje docela dobře, větší bandy můžou zatopit v podstatě i ke konci hry, proto je nutné k bojování přistupovat obezřetně a přemýšlet. Hru lze dohrát bez jediného zabití jako pacifista, většině bojů se dá vyhnout plížením ve stealthu a ten zbytek omráčit. Moje postava kriminálníka se na stealth specializovala od začátku a byla téměř nedetekovatelná. Mechanika plížení je naprosto nevybalancovaná a dá se velice lehce od začátku zneužívat. Shodou okolností byl můj kriminálník expert na boj beze zbraně a jedna z jeho schopností byla pumelice, která po třech kolech dávala instakill. Úplně v pohodě se dalo k jakémukoli nepříteli připlížit, dát mu pumelici, čímž se zrušilo plížení, v dalším kole utéct za roh, znovu se schovat a počkat dvě kola. Voila, takhle to asi fungovat úplně nemá... 

Druhá zachraňující okolnost, která drží Encased nad vodou, je věru úsměvná a je to strašná kravina. Ale strašně dobrá kravina. Je to hraní za idiota s inteligencí 1 nebo 2. Haha. Idiot, který skoro ani neumí mluvit, takže místo toho tancuje, požírá gumy ze stolů v kancelářích, hraje si na kočičku, nechá se zavřít do rakve a dělá přemety. Se všemi možnými interakcemi, které jsou všudypřítomné si autoři fakt vyhráli. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby ta péče byla vidět jinde, ale hlavně prolog jsem si fakt užila a usmívala jsem se od ucha k uchu. Můj debílek Rufus, ex-kriminálník a bijec na blízko, co neměl v hlavě, tak to měl v nohách a ve štěstí a byla to pěkná jízda od jednoho nesmyslu ke druhému.

Technický stav hry taky není hitparáda. Stávalo se mi, že se v inventáři nedalo hýbat s předměty a nešlo nakupovat u obchodníků. Pomohl až restart hry. Také mi šlo vyrábět munici, která svítila červeně, že vyrobit nejde, protože na to nemám schopnosti. Při hraní mi taky například ujížděla myš na druhý monitor místo posunutí mapy doprava. Není to konec světa, ale u žádné jiné hry se mi to nestalo. Někdo zapomněl něco někde nastavit a dodělat, a tak je to u téhle hry holt se vším.

Co napsat na závěr? Je to takový celý nedomrdlý. 
Když post-apo s tahovými souboji a Fallouty s Wastelandem jsou ohraný, tak radši doporučuji Mutant Year Zero, který je o třídu výš a písemku od nikoho neopsal.