Dungeon Travelers 2: The Royal Library & the Monster Seal

Další z mojich oblíbených japonských dungeonů. Tentokrát původem z PS VITA která byla na tento žánr velmi štedrá. Osobně využívám ke hraní VITA her Playstation TV, což je mini konzole pripojitelná k televizi, jelikož hraní na handheldech není moc pro mně.

Poutníci v kobce 2 jsou hrou která klame tělem a já se jí nějaký čas nedůvěřivě vyhýbal. Na vině byla celkem dost erotická stylizace hry a já moc nevěřil že by mohlo jít o seriózní kobkaření. Ono sice dost her z Japonska s podobnou filozofií poloobnažených anime dívek operuje ale tady to lehce překračuje standard a pošilhavá spíš po devadesatkovém časopisu Leo. Aby jsme si rozuměli, nic proti tomu nemám ale můj mindset s tímhle v dungeon hře moc nepočítal. Tedy do chvíle než jsem si to zahrál.

Ještě stále zůstanu u těch nahotinek. Nejde jen o partu děvčat co hráč ovládá ale i valnou většinu nepřátel. Vtipné na tom je, že ačkoliv hráč bojuje s pěkně nakreslenými holkami tak každá z nich zastupuje většinu fantasy klišé co známe z dungeonů. Spider je tmavovlasá dívka co za holý zadek visí ze stropu na pavučině, Scorpion milfka co má ocas z bodcem a třeba Ghost bledule s deštníkem. Jejich obrázky neukazuji nic napřímo a striktně kryjí vše pornoidní. Ale stylem že člověk má stejně pocit že jim vidí až do krku. Představivost jede na plné obrátky. Asi stačilo, mám dojem že už si představu udělá každý.
Hra je podřízena zéjména gameplay části a příběh hraje druhé housle. Ne že by tam nebyl ale jde o odlehčenou verzi telenovely která je občas vtipná a skládá se hlavně z provokování děvčat mezi sebou, jejich hloupě roztomilých problémů a interakce s jedním mužem co je jakoby vede. To aby se mužský hráč měl z kým ztotožnit. Gameplay primát zdůrazňuje i to že část rozhovorů mezi aktéry hry jsou vlastně tutoriály herních mechanik.

Herně jde v základu o poměrně klasický krokovací dungeon s náhodným souboji na tahy. Dungeonů je celkem dvacet od malých až po obří. Začíná to vše zlehka kdy hráč pokoří první dungeony během pár minut. Ale už tam je znát že se chystá cosi velkého. Nepřístupné dveře, nefunkční teleporty a záhady kdy něco nejde a nikdo neví proč. Postupně dungeony nabývají na komplexnosti a stávají se čím dál víc obtížnější. Což je sice logické ale tady to hra předává s velkým citem pro plynulost a pochopení mechanik. Na rozdíl od ero nepřátel jsou dungeony seriózní a celkem splňují fantasy klišé žánru. Doly, temné hrady, hluboké lesy a nekonečné gotické věže. Zároveň nejde o puzzloidní druh ale o dungeony které svoji obtížnost berou ze své podstaty bludiště, 3D prostoru a enviromentálních nástrah. Později to je jak poprvé skládat totálně rozhašenou rubikovu kostku. Což osobně mám nejradši protože to na mně působí víc uvěřitelně než když musím mačkat páky v určitém pořadí, šlapat a zatěžovat dlaždice nebo hledat mini tlačítko na zdi. Proč by to někdo třeba v dolech takto stavěl, žejo. Už jen představa mechanismu mini tlačítka skrz zdi k nějakým dveřím je vzásadě hodně pitomá, až neproveditelná. To samé proč by někdo dával jako otvírání mříže na zem patnáct dlaždic které se musí v určitém pořadí sešlápnout aby se mříž otevřela. Ja vím, gameplay pravidla žánru kde logika nehraje roli a jde prostě o mechaniku. I tak, moc tohle nemusím.
Průchod hrou se dělí na dvě majoritní části. Na část příběhovou a vzásadě výukovou a na post game část která je v důsledku asi 5x mohutnější jelikož je potřeba jít až na doraz možností hry. Přiběhová část se dá odehrát za 30-40 hodin, zkompletovaní post game části se může protáhnout i na 150 - 200 hodin. Aby to nebylo málo post game dungeony a i některé nepovinné ve story části, jsou zamčené za systémem donáškových úkolů z nástěnky kterými se zvyšuje quest rank. Dále otevření dalších části dungeonů může záviset i na konkrétním povolání členů party, jejich levelu, systému nálady postav, předmětu, případně kombinaci výše uvedeného. Ne, tahle hra si absolutně neváží hráčova času a je to dobře. Tedy pro ty co si přejí ultimatní dungeon nášup.

Post game dungeony už nedrží jen fantasy design ale zabrousi i do sci-fi.

V partě lze mít pět postav, klasicky rozdělené na přední a zadní řadu a s tím související systém obrany a dosahu zbraní. Děvčat je celkem 16 takže je z čeho vybírat. Každá začíná s pevně daným povoláním a postupně je hráč verbuje do party. Základní povolání lze povyšovat na jeho výkonějši verze. Každé má pět možnosti povýšení a jejich dovednosti se přenášejí. Pasivní i aktivní skilly jednotlivých povolání na které postava postupně povýšila jdou tedy používat všechny. Fígl je v tom že z těch pěti povolání lze vybrat jen tři a je potřeba hluboce zvážit jakou kombinaci aby to přineslo co největší užitek. Skilly jdou upgradovat za level up body a je nutné promyslet co vylepšit a co ne, jelikož bodů není nikdy přebytek. S levelovaním je spojená další vypečená mechanika a tou je takzvaný de-leveling. Když postava dosáhne určitého levelu lze ji sesadit zpět na první level s tím že ji zůstanou skill pointy s předchozího levelování a v závislosti na jak vysokém levelu byla degradována dostane bonusy ke statistikám.
Na to navazuje věc zvaná crowning. Když se tato delevelizace provede 25x z levelu tuším 61 nebo 94, postava získá korunku u statistik a výrazné zvýšení abilit. Vážně. 15 postav kterým hráč 25x snižuje prakticky maximální level a leveluje je znovu je už insanity level. Není to nutné dělat celé. Ale pár de-level procesů na post game nutných je. Ovšem hra má na tyto hrátky obsah, což často nebývá zvykem. Tedy když se někdo do plného korunkování pustí hra s tím počítá a není to zbytečné plnění OCD úchylky. Řádka velmi silných a mega silných bossů plus části dungeonů z velkou obtížností na ty korunky čekají.
Vybaveni je omezené dle povolání a lze ho vylepšovat. Proces vylepšení je také celkem bolehlav jelikož se provádí skrz knížky které se vyrábějí z absorbovaných duši nepřátel. Co kniha tak devět duší od jednoho druhu. Některé druhy nepřátel mají raritní výskyt a sehnat jich devět dá zabrat. Kniha má vždy nějaký pasiv jako třeba zvýšení životů, resistence na elementy nebo zvýšení náhodných soubojů a tak podobně. Lze se knihou vybavit nebo ji použít pro upgrade vybavení. To jde vylepšit až na +99 a obsahuje opruznou mechaniku kováře který se náhodně vyskytuje v dungeonech. Je tedy třeba sebou tahat vhodné knihy a vybavení ve velmi omezeném inventáři ( jde upgradovat přes quest rank ) a doufat že se kovář objeví. A i to je omezené na vykování jedné věci. Ale sedí to do megalomanské struktury hry kde dlouhodobé cíle jsou běžná věc. Vybavení i knihy jde naštěstí skladovat na základně ale i tento úložný prostor je omezen na 999 slotů, což zdaleka nepokrývá množství předmětů co ve hře je. Kolem upgradovaní vybavení je celý DT2 vědní obor kdy fanoušci hry už dlouhé roky neustále nacházejí nové postupy a možnosti. Chce to klid, tohle nejde zvládnout na sto a první dobrou, a hra to ví.

Hudba je velmi povedená a krásně dokresluje diverzní náturu hry složenou z erotiky a hardcore dungeonu.

Hra se dá doporučit pouze DRPG fanatikům a možná lidem co ocení anime hambatost, jinak nikomu. Časový zásek je obrovský pokud hráč cílí aspoň na nějakou kompletaci a hratelnost obsahuje spoustu staroškolsky pojatých mechanik. Jinak pokud k tomuhle má někdo vztah doporučuji všemi deseti. Má to hloubku, obtížnost, skvělé dungeony, atmosféru a pěkný anime holky :)

Problematická je i dostupnost hry. Na PS VITA hru stáhli z prodeje a ke koupi zůstal pouze DLC pack z dalšími hratelnými postavami a krabicová verze je samozřejmě predražená. PC verze zase vyšla na zřejmě pofidérni hentai platformě Johren obdařená podivnou DRM.

Na DT 2 navazuje pokračování DT 2-2 které vyšlo zprvu pouze v Japonsku a momentálně jediná dostupná anglická verze je na výše zmíněné službě Johren. Steam nad tím zlomil hůl a o vydání třeba na Switch ani zmínka.

Úryvek příběhové části hry:
Fried a skupinka dívek procházela dlouhou chodbou starého dolu s cílem očistit znesvěcenou svatyni a náhle zahlédla v dáli pohyb. Byla to dívka, civilista, a nemá tam co dělat. Fried zavelel k odchytu dívky a skupina ji vyrazila v patách. Dívenka zmateně pobíhala ode zdi ke zdi a řvala ať k ní nelezou že je prokletá a přinese jim neštěstí. Po krátké potyčce se ji podařilo uzemnit obličejem dolů a shrnout ji sukni tak že ji koukal celý zadek. Kňučela ať ji pustí a že teď sami vidí že je prokletá jelikož má na zadku pupínky, což je jistě znak velkého zla. Nemilosrdný Fried prohlásil že to není prokletí ale že ji pokousali do zadku brouci jak lozí v lehkém oděvu po dungeonech. A že ji to namaže olejíčkem který má ( bůhví proč ) u sebe. Holčička zakňučí že to nebude fungovat ale Fried nelení a maže. Pupínky mizí. Celá parta řičí nadšením, holčička brečí a přidává se do party. 

( je nutno si přimyslet japonský dabing )

Takže tak. Hodně štěstí :)