Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Po dohraní tejto akčnej bomby si začínam klásť otázku, "Kto je väčší drsňák?" Duke Nukem alebo Doomguy? Najnovší Doom ma presvedčil, že Duke by dostal naprdel.

Neskutočne som sa bavil (hodnotím len kampaň). Zo začiatku, kedy sa len zoznamujete so zbraňami a nepriateľmi a nemáte ešte v ruke taký cit pre zabíjanie, hra nie je moc zábavná. Akonáhle máte v rukách celý arzenál a poznáte svojich nepriateľov, hrateľnosť stúpne do nebeských (skôr pekelných) výšin. Ani pri novom Wolfensteinovi som sa tak nebavil. Doom je esencia čistej akčnej hratelnosti. A čo viac si priať?

Nakoniec reboot nepotreboval ani Romera a ani Carmacka, aby bol úspešný a zábavný.

Najviac som používal cluster brokovnicu (dvojhlavňovka sa mi zdala strašne slabá) v kombinácii s trojitým raketometom. Hrané na Ultra Violance. Potešil finálny bos (Spider Mastermind) aj keď bol veľmi jednoduchý.
+18 +19 −1
  • PC 55
Jak jsem si s chutí přečet v nějaké místní diskuzi: je to sice Doom, ale pod Bethesdou a já tam cítím takové to pičo. Není to příběhová hra, není to strašidelné, není to rychlé, není to rafinované v boji a už vůbec to nemá významný multiplayer, o kterém se bavit je podle mně u Dooma 2016 naprosto bezpředmětné, chybí tomu pořádná fyzika, balanc atd.

Hra má atmosféru asi jako fotbalový zápas Blšany - Příbram, na který přišlo léta páně 2003 celých 51 lidí. Místo toho, aby se Doom správně soustředil na jednoduchost, rychlost, joy a um (jako Quake III Arena), nebo na makabróznost a jakýs takýs příběh (jako Doom III) je nešťastně přeplácaný kokotinama jako jsou bonusové schopnosti a sekundární režimy zbraní. Toto celé běží na principech Serious Sama, 15 let staré hry, která je rvavější a dynamičtější, než Doom, s mrzkým zlomkem rozpočtu Dooma, a ve své době významnější grafikou, než se nyní Doom pyšní.

Hra sice umí být pekelně těžká jak olovnatý švestky kolem dálnice D3, což je jí ale nahovno, protože Doomu chybí finesa, pálit 5x5 raket do pěti otylých pornodémonů není výzva nýbrž nuda, jak se tvůrci popasovali s pilou nebudu raději ani rozvádět. Po většinu herní doby je sice Doom alespoň průměrný, nikde vyloženě nehoří a nějaké misičky v podzemních kobkách jsem si poměrně užil, ovšem na hru takto zvučného a zvonivého jména (osobně mám rád spíš Quake) mně to přijde dost málo.

Nakonec jsem ji ohodnotil stejně jako jiné oslavované hry, které mě spíše zklamaly, konkrétně Crysis 3 a Dishonored, které jsem sice ani nedohrál (Dooma bych říznout ještě moh), ale obě mi přišly mnohem zajímavější na vyzkoušení, jelikož jsem na Doomu ani po 16ti hodinách nenašel prakticky vůbec nic zajímavého, nestandardního, neviděného a worth-a-buy; tahle hra podle mně jednoduše postrádá jakoukoli zvláštnost či osobní kouzlo. Doom 3 byl možná tvrdě vypwnován žraloky Half-Life 2 & Far Cry, ovšem bez onoho věčného porovávání se jednalo o poměrně sympatickou strašidelnou hru s edge-cutting grafikou a pokusem o příběh, ovšem Doom 2016 je poměrně značný sešup po okraji mísy rovnou do hlubin hajzlu.

Pro: Hudba, místama též grafika, barvy; optimalizace méně posraná, než jsem čekal

Proti: Další z myriády v zásadě zmrvených věcí od známého porodního omylu jménem Bethesda, naprosto pomalé, ublemcané, dynamicky nezvládnutné atd.

+16 +26 −10
  • PC 80
  • PS5 90
Rychlý a nabušený restart ikonické série. Skvěle propojení hudby a střílení démonických bytostí, až mě překvapilo s jakou lehkostí to funguje - a to i na konzoli s gamepadem místo myši a klávesnice.

Arzenál je naprosto napáradní a nové zbraně se do hry dostanu rychle, takže je čas je pořádně vyzkoušet a popřípadě upravit. Lehký systém vylepšení navíc funguje i skrz výzvy, které jsou pro dané modifikace dostupné. Stejně tak se mi líbilo zlepšovaní zdraví, zbroje a množství munice.

Prostředí na Marsu paráda, akorát v pekle mě to moc nebavilo a příšlo mi trochu nudnější.

Pro: synergie hudby a střílení

Proti: nazáživné prostřredí v pekle

+11
  • PC 80
Nikdy jsem nebyl fanoušek Doomu. První dva díly jsem nikdy nehrál za první úroveň a při slavném duelu Doom 3 vs Half-Life 2 jsem byl rozhodně v teamu HL a Doom se stal tak trochu na dlouho nepřítelem, co bojuje s oblíbeným Gordonem. Což je vlastně škoda, protože nějakou dobu po HL2 jsem Doom 3 ve skutečnosti dohrál a v rámci možností si užil jeho hororovou béčkovou atmosféru.

Do nového Doomu jsem se ale nijak nehrnul, protože jsem nebyl fanda „hloupých stříleček“. Ooo jak jsem se mýlil. První náznaky, že hře křivdím, přišli s GDC videem o systému fungování AI a jak by měla dobrá AI fungovat, že její pointa není být lepší než hráč, ale umožnit hráči s cítit skvěle a jak ve hře promýšleli každý aspekt hratelnosti a soubojů, aby sloužil kýženému efektu.

A pokorně přiznávám, že vývojáři odvedli skvělou práci. Nejdřív jsem pochopil, že Doom není jen hloupá střílečka. Přítomnost mapy, vylepšování zbraní a dovedností, z toho plynoucí následné odkrývání nedostupných míst na mapě a další aspekty, mě příjemně překvapily. Podobné mechaniky prohlubující hratelnost se objevují stále častěji právě i v takových přímočarých  hrách, kde šlo dříve jen o akci a zatím mi přijde, že tím hry dost benefitují. Neřekl bych, že to má nějaký negativní efekt na plynulost. Doom je ta poslední hra, kterou by někdo mohl obvinit z neplynulosti, protože tam se vše točí okolo faktu, že boj je jeden velký vražedný balet s neustálým pohybem. Na mysl mi pak přichází třeba přerod z God of War 3 na „nový“ God of War, který má celý „hub“ s herními možnostmi nad vrstvou samotné in game hratelnosti.

Nic z toho by ale nebylo k užitku, kdyby nefungovalo samotné jádro hratelnosti a to je prostě skvělé. Pokud chcete vědět proč, rozhodně mrkněte na nějaká GDC videa od Id softu. Rozhodně to není nějaká heuréka nebo štěstí, že se trefili do nálady hráčů. Každý aspekt hry je promyšlený a došlo se k němu testováním, iterováním a vizí.

Jediné, na čem ve výsledku záleží, že u hry se člověk dokáže bavit dlouhé desítky hodin. Na druhou stranu nečekejte od toho příběhově nic za hranici béčkové trapnosti. Můžete sice neustále opakovat slavná slova Johna Carmacka, že příběh ve hrách je jako příběh v pornu, ale to je jen smutná lež a Doomu lepší příběh chybí k perfektnímu hodnocení. Oceňuji ale různé narážky na předchozí díly.

Zajímavost – hráno na Steam Controlleru s brutálně vymazleným nastavením, které se točí okolo instantně zapnutého gyroskopu pro zaměřování/rozhlížení, kde zcela absentuje touchpad pro rozhlížení. Díky neuvěřitelným možnostem jak Steam Controlleru i softvérové vrstvy Steam Inputu mohu poprvé s klidným srdcem říct, že je efektivnější hrát na controlleru, protože (minimálně s mým nastavením) tam zvládnete dělat více věcí zaráz a efektivněji (třeba hezká otočka o 180), než na klávesnici a gyro je pro singl player hru z 99% dostačující. A když navíc hrajete na velké TV na gauči (bože ať se zruší to stigma, že PC hráč sedí shrbený před monitorem), je to i 10x pohodlnější.

Pro: skvělé jádro hratelnosti; vrstvy nad samotným bojem; engine; délka

Proti: příběh

+10
  • PC 85
Letos můj druhý dohraný Doom je oproti předchozímu dílu Doom3 úplně jinou hrou. Vlastně se jedná o reboot série který se okatě inspiruje u prvních dvou dílů.
Zatímco ve 3ce byla nejsilnější stránkou budování atmosféry a rozkrývání šíleného příběhu základny, zde se vracíme spíše do 90. let a příběh je znovu upozaděn před hratelností.

Není to vůbec špatně. Probudíte se totiž na základně, kde už je dávno otevřen portál do samotného pekla a krom vás již není živ žádný smrtelník. Nemá tedy smysl toho moc vymýšlet a nezbývá než se chopit zbraně.

Akce je mnohem rychlejší než ve třetím díle. Zde nehrajete za obyčejného vojáka, ale za skutečného Doom slayera, který pekelné bytosti masí pomocí pořádných zbraní. Útočná puška, která může střílet minirakety, brokovnice kterou můžete vylepšit na malý kanón, ale i raketomet, rotačák, laserové dělo.

Průběh je vždy stejný: probijete se( nebo tam jenom dojdete) k aréně, kde máte dost místa na pohyb a manévrování. Střílíte dokud nedojdou náboje a pak někoho rozkrojíte motorovkou a zase střílíte.Vykosíte velké množství nepřátel a po aréně následuje kratší přesun, při kterém si můžete trochu oddechnout. Postupem času jsou střety delší a těžší, ale vždy tak akorát. V průběhu hry vylepšujete zbraně i postavu.

Jak jsem říkal, hra má taky příběh, ale nic rozsáhlého, co by vás zatěžovalo čtením. Béčkový, ujetý. Hlavní záporák chce spojit své síly s peklem. Snad jenom ten konec mohl být trochu lepší.

Pro: Akce, zbraně, démoni

Proti: Konec hry

+6 +7 −1
  • PC 70

Pro: destrukce těl nepřátel, gameplay, gunplay, level design,

Proti: příběh, němý protagonista, málo boss fightů

-19 +1 −20