Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • Wii 85
Plošinovky nepatří mezi mé nejoblíbenější herní žánry. Hrál jsem jich tak dvacet a půlku z toho nedohrál, včetně legendy Prince of Persia, u které už jsem přestal věřit tomu, že se tak někdy stane. Najdou se samozřejmě výjimky a nejednou jsem hlavně ve freeware vodách narazil na kvalitní kousky, které mě velmi bavily. Celkově ale nemám na tento žánr nervy. Donkey Kong Country Returns ve dvou je ale něco úplně jiného a i když jsem u hraní nadával jak dlaždič, bavil jsem se neskutečně a ten pocit, když se mi s Romčou podařilo dokončit opravdu obtížnou úroveň, byl k nezaplacení.

Já hrál za Donkey Konga, Romča za jeho syna Diddyho a bylo super, když jsme si mohli vzájemně vypomáhat v pasážích, které šli jednomu hůře, než druhému. Opičáci po sobě nemohou skákat, což je někdy nevýhoda, ale většinou je to jen dobře, protože si pamatuji, jak nás to v Mariovi často štvalo. V počátečních kolech se nám dařilo sbírat kousky puzzle i nápisy KONG, a tak jsme se rozhodli, že se pokusíme posbírat úplně vše. Tento náš cíl bylo však čím dál tím těžší splnit, a tak jsme si opakováním jednotlivých kol řádně prodloužili herní dobu, ale stálo to za to.

Nejvíce se mi líbila trojice tmavých levelů, kde v šeru svítila jen červená kravata Donkey Konga, Diddyho čepice s batohem a v jednom případě i vycházející slunce. Za nejhorší level naopak považuji bezpochyby Muncher Marathon, ve kterém se za Donkey Kongem od začátku řítila vlna pavouků, a když ho dostihla, mohlo se začít znovu. Tyhle na rychlost laděné pasáže přímo nesnáším a nechápu, proč je tvůrci do her vůbec cpou. Možná jako bonus pro nadšence, ale určitě ne do základu. I když se po tomto pavoučím teroru objevili ještě další dva podobné případy, nebyly už tak obtížné.

Na neskutečně frustrující bonusové levely už nervy nezbyly, ale nevylučuji, že na ně někdy v budoucnu nedojde. Donkey Kong Country Returns považuji za vůbec nejlepší plošinovku, se kterou jsem měl to dočinění, tohle má Nintendo opravdu zmáknuté na jedničku. Nyní se ale vrhnu na něco jiného, protože hopsaní bylo prozatím dost.

Pro: příběh, multiplayer, tmavé levely, pocit z dokončení obtížných úrovní, hudba

Proti: Muncher Marathon, místy přemrštěná obtížnost, občas zazlobí ovládání

+12
  • Wii 85
Hru Donkey Kong Country Returns jsem hrála na konzoli Wii a to spolu s manželem. Dostala jsem za úkol ovládat menšího opičáka Diddyho, který má dvě speciální schopnosti. Jednou z nich je střílení buráků, čehož jsem využívala spíše v prvních kolech na nepřátele, protože později už byli mnohem silnější a buráky jim nic nedělali. Jeho druhou schopností je krátký let, když skáče a to je bezvadná věc, kterou jsem používala neustále. Přišlo mi, že bez této schopnosti by bylo velmi těžké dostat se na některé bonusy.

Jelikož jsme hráli ve dvou, mohli jsme se střídat na místech, které šli lépe jednomu nebo druhému. Já jsem dominovala hlavně v kolech, kde se jezdilo na kolejích, nebo kde bylo třeba rychle přeskákat z jednoho místa na druhé. Jumas měl zase výborně zmáknutá kola, kde se bylo třeba oba opičáky vystřelovat ze sudu. Hlavně tedy kolo, kde se lítá se sudem a za námi letěl obří netopýr, který na nás střílel ultrazvukové vlny, stálo za to a byla jsem opravdu ráda, že se toho po několika neúspěšných pokusech ujal Jumas. Také kolo, kde jsme utíkali před vlnou pavouků, nebylo nic extra. Tam se člověk nemohl ani na sekundu opozdit jinak jsme mohli začít znovu.

Hra mě hodně bavila, ale nemohli jsme ji hrát každý večer. Za prvé nám to synek neumožnil a za druhé se toho člověk rychle přesytil. Takže jsme si herní čas pěkně nadávkovali na cca 2 večery týdně což bylo příjemné zpestření. Předtím jsme na Wii hráli New Super Mario Bros., ale Donkey Kong mě bavil více. Minimálně po grafické stránce je na tom také nesrovnatelně lépe. Musím pochválit i hudbu a zvuky, které nás vždy vtáhli do atmosféry hry.

Na začátku měl Jumas nápad sbírat všechna písmena KONG a dílky puzzle, které jsou v každém kole. Takže jsme ta kola opakovali několikrát, jen abychom vše nasbírali. Nejdřív mě to dost frustrovalo, protože jsem se těšila na nová kola a nebavilo mě chodit dokola ty samá a říkala jsem si, že to bude děsná otrava. Nakonec se ve mně něco zlomilo a také se ve mně objevila touha po získání všeho co lze v daném kole nasbírat. Ale jsem ráda, že Jumas nechtěl hrát i každé kolo na čas ;o)

Hru jsme dohráli, ale máme na každé úrovni nedohrané jedno speciální kolo, které je opravdu hodně těžké a za splnění všech těchto speciálních kol se otevře nová zlatá úroveň. Pokud se splní i tato úroveň lze hrát všechna kola pozpátku. Myslím si, že až splníme herní výzvu a nabereme nové síly, tak to minimálně zkusíme.

Pro: zábava, hudba, sbírání bonusů

Proti: někdy opravdu hodně náročné, velmi náročná speciální kola

+11