Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Na poli nezávislých titulů se každou chvílí rodí zajímavé kousky. Některé jsou jen zajímavé, některé vynikající a originální. A to je případ právě Dominy. Pro osoby s barvitě rozvinutou fantazií může název vzbuzovat přísliby frivolní zábavy. Ale nemějte strach… násilí, nadřazenost a výchova tu je. I ten bič se tu najde… avšak v rukou cvičitele, co cepuje vaše gladiátory.

Jakožto paní domu (domina) vlastníte ludus – školu gladiátorů – a vaším cílem, potažmo cílem celé hry je vytrénovat z nich šampióny a vyhrávat regionální šampionáty, abyste se mohli zúčastnit závěrečného turnaje pořádaného v Římě samotným caesarem. Ale máte na to jen jeden rok, což se mi už na začátku zdálo málo. Naštěstí tvůrci přidali kýžený „endless“ mód, který hraji i já a který ze hry dělá v podstatě nekonečnou záležitost. V běžném módu se dá hra dohrát za čtyři hodinky a všechna čest všem, kdo zvládli Dominu dohrát v klasické hře.

Hra je definována jako „rougelike“ a tato filosofie se v ní plně odráží. A ač se nejedná (buď pochválen, Jupitere!) o úplně vrcholný hardcore, přeci jen se při hraní často zapotíte, budete řešit opravdu palčivá dilemata a několikrát vám bude až do breku. Ať už ze vzteku, nebo smutku. Zároveň ale z vás bude prýštit adrenalin, srdce vám bude tlouct vzrušením a budete zažívat nefalšovanou radost, satisfakci a krvežíznivost – tolik protichůdných a vrcholných emocí v jedné malé nezávislé hře? Inu… to si dám líbit!

Začínáte s pár nuznými otroky, trochu drobnými do začátku a čeká na vás i pár jednoduchých začátečnických soubojů. Dále už to je na vás. Hra je z velké části mikromanagement, kde spravujete všechny jednotlivé aspekty efektivního chodu ludusu. Musíte se starat o spokojenost vašich gladiátorů, jejich výcvik a výbavu, ale také jídlo a vodu. A že gladiátoři toho sežerou opravdu hodně. Alespoň zpočátku budete mít jídla věčný nedostatek. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem raději šel bojovat na zápas, kde se dalo místo peněz vyhrát mraky jídla. Dále musíte platit své zaměstnance jako jsou doktoři, kováři, cvičitelé, nebo třeba architekt. Každý zaměstnanec může za nemalý peníz vyzkoumat nějaký bonus hrající ve váš prospěch. Zejména důležité je to u ranhojiče a cvičitele. Peněz je ze začátku málo a vy si musíte dvakrát rozmyslet jestli spíše investujete do toho, že gladiátoři se budou trénovat o trochu rychleji, nebo do toho, že se budou o něco rychleji uzdravovat. A aby toho bylo ještě víc, z města k vám přijde legát, zástupce armády, a magistratus, zástupce města. S oběma si musíte udržovat, pokud možno, ty nejlepší vztahy, protože to oni organizují placené zápasy a na nich dvou záleží, jestli vám bude povolen přístup na některé velké turnaje. Ale udržet si nimi dobré vztahy, je zpočátku nadlidský úkol. Pokud jim například odřeknete jimi domluvený zápas, dost je tím naštvete. A takových situací je víc. Hra má totiž zabudovaný i jakýsi systém náhodných událostí a ty se řeší pomocí textového okna a příslušné textové volby/odpovědi. Nějaká událost má mizivý vliv, ale některá přímo značný a ne vždy je k vám hra spravedlivá.

Nakonec jsou tu samotné boje, které jsou jedním slovem epické! Nutno zmínit i přesně ulitý soundtrack, který tvoří podstatnou část atmosféry. Už v hlavní nabídce spustí nabuzující motiv, což působí jako skvělý "votvírák" na následné hraní. K dispozici máte tři třídy bojovníků – Thraex, Retirarius a Murmillo. Kde každý z nich má trochu odlišný styl boje a výbavy a vyplatí se naučit koho na koho posílat. Mé dva první gladiátory, ze kterých jsem se rozhodl udělat šampióny jsem si přejmenoval (když gladiátora přejmenujete, naštve se a je třeba ho uplatit penězi, nebo vínem) na – nemohl jsem zkrátka jinak – Lucius Vorenus a Titus Pulo na počest mého milovaného seriálu. V souboji jeden na jednoho jsem poslal Lucia Vorena (thraex) na protivníka třídy retirarius – ikonický gladiátor se sítí a trojzubcem. Ač byl Lucius ve všem lepší, ani si neškrtl, protože byl na retirariův trojzubec příliš „krátký“. A tak mi můj „šampión“ padl hned v prvním ostrém zápase. Začal jsem tedy trénovat svého vlastního retiraria a problém byl vyřešen. Titus Pulo mi přežil a stal se z něho ten nejzkázonosnější bastard v celém Římě a byl můj nejlepší z nejlepších. Jak jste mohli postřehnout… k vaším gladiátorům si vybudujete osobní vztah a když vám zemřou v aréně, pořádně vás to raní. Nejen co se vynaloženého tréninku a úsilí týče, ale i po stránce osobní a za to má u mě hra veliké plus. Dalším neobyčejnou mechanikou soubojů je to, že je za vás řídí automaticky počítač a vy jste pasováni do role pouhého diváka. Sice máte možnost ovládat jednoho gladiátora ručně, ale tomu, když se (často se zaťatými pěstmi) pasivně díváte na zápas vašich svěřenců proti nebezpečným protivníkům, se nic nevyrovná. Obsahuje to v sobě nemalé vzrušení, které jde až na dřeň. Paráda! Zápasy jsou rychlé, dynamické a krvavé a často trvají jen pár vteřin. To ale na jejich atraktivitě nic neubírá a jejich sledování se vám jen tak nepřejí.

Hra obsahuje i koňské závody v cirku, ale nikdy mně nebavily, takže jsem svého koně a vůz zase brzy prodal. Snad to tvůrci poladí, aby byly atraktivnější, protože věcí na poladění je ve hře bohužel spoustu. Hra je pixelartová a to by mohlo vzbudit dojem, že bude dobře zvládnutá po technické stránce. Není. Hra neobsahuje skoro žádný tutoriál a prakticky nic vám nevysvětlí a vy se na to nějak musíte přijít sami, což v tomto případě beru jako součást hratelnosti. Horší je, že hra vám nevysvětlí co a jak se ovládá a to už dobré není, protože často je ovládání kostrbaté a nepochopitelné. Při soubojích s větším počtem účastníků se hra škube a někdy na několik dlouhých nekonečných vteřin zamrzne úplně. Při veliké řeži se navíc deformují a ztrácejí zvuky, nebo se jednoduše „zaseknou“ a přehrávají ve smyčce stále dokola, jako poškozená gramofonová deska. Je to hodně nepříjemné a otravné a vy se stále třesete, zda vám hra nespadne úplně, což se mi ale ještě nestalo. Systém ukládání je tu řešen tak, že se hra uloží jen když jí opouštíte. Což znamená, že když se něco podělá, nebo třeba přijdete o vymazleného gladiátora, je to napořád a nic s tím neuděláte. Občas se vám při opětovném načtení stane, že něco, co jste udělali v předchozí hře si hra „nepamatuje“ a musíte to dělat znovu. V tomto případě se naštěstí jedná jen o drobnosti, jako je třeba rozdávání bonusových karet gladiátorům a vašim zaměstnancům. Ale když si to nezkontrolujete, může to být v budoucnu fatální. Bonusové karty vyhráváte na větších zápasech. Některé jsou celkem zbytečné, jiné jsou přímo prémiové a značně vám podpoří vaše úsilí. Ale systém jejich umisťování je nešťastný a nedomyšlený. Často si ani nemůžete přečíst, co která karta umí, protože jí zakrývá jiné okénko, nebo tabulka a to je hodně nepohodlné a nechápu, proč není něco takového vyřešeno lépe, protože o tolik práce navíc by to nestálo. Často si také hra nezapamatuje nové jméno gladiátora a znovu mu dá to předchozí, což hodně naštve, když každé přejmenování gladiátora rozčiluje. Jakmile hra pokročí, je na vašem cvičišti pořádně nepřehledný bordel, protože noví otroci se vám kupí u vchodu a zakrývají jeden druhého, takže přichází otravný - řeklo by se až - pixelhunting, o němž jsem si myslel, že je ve hrách konečně nadobro vymícený. A k tomu ještě v těch místech neustále mizí kurzor a problikává zde systémový, což frustruje ještě více, protože logicky ten systémový není ve hře aktivní.

Ale je veliká šance, že se to vše ještě učeše, neboť i když je hra už nějaký ten pátek venku, tvůrci stále přináší další a další drobné i větší patche. Brzy by mělo vyjít i nové DLCéčko, které bude rozšiřovat třídy gladiátorů a možná přinese i nějaké ty nové mechaniky. Hlavně ale snad opraví mnoho chyb, na což se opravdu moc těším, neboť jsem Domině zcela propadl a každému jí vřele doporučuji. Jedná se totiž o neotřelou, originální a minimalistickou zábavu, která k sobě umí své hráče doslova přikovat. Okřídlené tvrzení: „ještě jeden zápas a vypínám to“ je pro tuto hru příznačné. Rozhodně stojí za to dát Domině šanci. Litovat nebudete.

Morituri te Salutant!

Pro: Souboje, originalita, instatní zábava, soundtrack

Proti: BUGY, závody v cirku

+20
  • PC 75
Domina je adrenalinová řež, ve které vlastně nehrajete za toho adrenalinem nadupanýho gladiátora, ale za jeho majitelku, která se snaží získat zpět zašlou slávu rodiny v patriarchálním Říme. Skrz jednoduché managmentové úkoly (trénink, nakupování, posílání do zápasu) a účasti na turnajích se protloukáte k finálním šampionátu, kde uvidíte jak jste dopadli. Hlavní zábava ale tkví ve sledování samotných brutálních zápasů, při kterých tuhne krev v žilách i vám.

Je teda ještě nutno podotknout, že si můžete vytrénovat skill k ovládání gladiátora, což jsem nezkoušel. Hra je nehorázně brutální a nerad bych přišel o své dlouho trénované gladiátory.

Pro: dynamické zápasy, herní doba (cca 3h)

Proti: malá možnost intrik, nemožnost ovlivnit typ zápasu

+12
  • PC 85
Historie starověkého Ríma ožívá v koupání se v krve gladiátorů, kterých máte na starost. Jedná se o akční managment gladiátorských zápasů, kde vaším úkolem je své vlastní gladiátory: vytrénovat, vyzbrojit, udržovat je vínem v dobré náladě a také uzdravovat po těžkém boji. Také se musíte angažovat v ekonomice vašeho statku a zabezpečovat dostatek jídla a vody. K Rímu patří i politika a váš úspěch/neúspěch závisí na udržení správní balanci mezi konzulem ze senátu a armádním generálem kde je důležité si u obou držet oblibu.

Velkým lákadlem ve hře jsou samotní boje, tady jde o vše a nikdo s vašimi gladiátory nejedná v rukavičkách, jedno špatné rozhodnutí a váš svěřenec je mrtev, musíte pečlivě vybírat kterého gladiátora na jaký souboj poslat. Do bitev zasahují aj lvi co funguje jako "random" prvek.

Nejlepší na tom všem je možnost, že se můžete ujmout samotného boje a ovládaní svého gladiátora, tedy to celé dostává nový rozměr a musíte znova pečlivě zvažovat jestli necháte boj na PC anebo to převezměte do vlastních rukou.

Dohrání hry záleží aj na vašem postoji k svobodě, ale nebudu spoilerovat.

Grafika je podprůměrná, ale to vůbec nevadí, protože na brutalitu kterou hra exceluje je výborná. K tomu nemůžu zapomenou na fantastickou zvukovou stánku celé hry, hudba je boží a celkové ozvučení si zasluhuje 1 s *.

Celou tu parádu jsem si užil dokonce už asi 10x a pokaždé je vaše dobrodružství úplně jiné co pomáhá znovu-hratelnosti.

Pro: Management, brutalita - hodně krve, manuální ovládání, hudba, alternativní questy a náhodně generovány údálosti

Proti: Náhodní generátor soubojů je někdy až moc hard-core.

+11