Deliver At All Costs

Za prvé díky studiu Far Out Games, že svou prvotinu skrze Epic uvolnili day one zdarma a já ji tak mohl koštnout. Vrhnul jsem se na ni celkem s chutí a asi i proto budu z hlediska hodnocení možná o něco přísnější než by si hra ve finále zasloužila. Protože technicky není vlastně moc co vytknout. Hra je to odladěná, všechno z hlediska mechanik obstojně funguje. Běží to svižně, bez nějakých výraznějších bugů. Očekával jsem bláznivou oddychovku a tu jsem i do jisté míry dostal. Ale jen do jisté míry a to je podle mě ten největší kámen úrazu.

Tvůrci jako kdyby nevěděli, co od té hry vlastně chtějí. Crazy Taxi s příměsí prapůvodního GTA? Existenční drama? Mafiánský thriller? Atompunkové sci-fi? Hra má dobré momenty a musím ocenit i jeden twist v závěru, ale jinak podivně divný a nepříliš zábavně vyprávěný příběh hry nekoresponduje s divokou arkádovou hratelností.

Super je, že prakticky všechno ve hře je plně zničitelné. A jezdit městem v mírně otevřeném prostředí a destruovat všechno, co mi přijde do cesty, je ze začátku slušná zábava. Ale jen chvíli. Člověk by si řekl, že tvůrci docela hezky vymodelovaného otevřeného světa a rozsáhlé destrukce pořádně využijí. Ale ono vlastně moc ne. Mise, ač jsou poměrně rozmanité, jsou většinou velmi lineární. Celá ta smyčka omrzí zhruba po 3 hodinách. Jenže příběh zabere minimálně dvojnásobek a čištění mapy od vedlejších úkolů a collectiblů, které mi díky určité volnosti v průzkumu mapy přišly zábavnější než hlavní dějová linka samotná, herní dobu může natáhnout až k 18 hodinám. To už je na můj vkus vzhledem k velmi jednoduché hratelnostní smyčce poněkud přepal. I proto, že se tam vlastně jinak nic moc jiného dělat nedá. Stereotyp se dostavuje velice rychle a hraní jsem si tak musel hodně dávkovat. Na zabití času je Deliver At All Costs celkem ok, ale nějaký vyloženě zážitek jsem z toho neměl. A když jsem se asi po stopadesáté musel vracet přes několik lokací zpátky do savehousu, hru jsem už unaveně vypínal.

Škoda, že tvůrci nekopli pořádně do kreativní vrtule a neudělali z toho regulérní parodii. Skončili tak někde na půli cesty mezi do určité míry vážným existencionálním příběhem s genericky psanými dialogy, nudnými cutscénami a chytlavou, leč pro tak dlouhé hraní až příliš primitivní, arkádovou hříčkou, která se v konkurenci mnoha jiných a daleko zajímavějších indie her hravě ztratí.