Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS2 75
Black je legendární střílečka, která nikdy nevyšla na PC. Tento fakt do naší domácnosti bez konzole přinesl velmi depresní náladu na velmi dlouho dobu :D

Když jsem psal o Battlefield: Bad Company, zmiňoval jsem, že verze pro PC by sice zlepšila hratelnost, ale výjimečný titul by to z ní stejně neudělalo. U téhle hry to ale neplatí. Ovládání myší by tu bylo naprosto přepychové a okamžitě by hru vystřelilo mezi kultovní střílečky. Nabízí totiž neskutečnou destrukci a hlavně skvěle zpracované zbraně.

Míra destrukce je obecně dechberoucí a je až k neuvěření, že tohle zvládala konzole PlayStation 2. Tím hlavním tahounem jsou však zbraně. Takhle mistrovsky zpracovaný arzenál jsem v téhle generaci konzolí ještě neviděl. Vypadají, zní a střílí naprosto bombasticky. A hráč klidně přehledně, že do útočné pušky můžete naládovat přibližně třikrát víc nábojů, než bývá zvykem. Zásah do hlavy je sice okamžitě smrtící, ale trochu zamrzí, že řadový nepřítel ustojí klidně pět ran do hrudníku. Člověk navíc musí počítat s tím, že zbraně mají opravdu silný zpětný ráz a hodně kopou. Skutečný problém nastává, když se objeví cápek s balistickým štítem a kevlarem, ten mf je téměř nesmrtelný a neobejdete se bez granátů.

Příběh tu sice nějaký je, ale moc jsem ho nesledoval. Chybí titulky a zvuk i hrané filmečky jsou v dost mizerné kvalitě. Jde o jakési retrospektivní vyprávění ve stylu kampaně z Battlefieldu 3. Po závěrečné misi, kde na vás čeká nekonečná, prsty lámající přestřelka, ale přijde naprosto nečekaný konec.

Určitě tomu ale dejte šanci a hru si vyzkoušejte. Když dokázala chytit a bavit takovou lamu, jako jsem já, vy z ní budete nepochybně ještě mnohem raději nadšení.

Pro: Zbraně!!! destrukce, soundtrack a zvuk

Proti: Ovládání, frustrující finále

+13
  • PS2 --
Black se nesnaží ohromit filmovým spektáklem. Úplně si vystačí se svým hlavním trumfem - zničitelností prostředí. Díky němu dokáže zprostředkovat zážitek srovnatelný s ikonickou přestřelkou mezi sloupy z The Matrix. Beton se uprostřed akce bortí, sklo sype, a vzduchem plným prachu a kouře létají nejrůznější drobné úlomky, střepy a jiskry.

Zároveň se hra nesnaží strhnout přehnanými emocemi. Příběh a postavy se drží při zemi. Hrané filmečky mezi misemi jsou až minimalistické. Hudbu po většinu času tvoří pouze ruchy prostředí a vámi způsobené destrukce. Když se pak občas rozezní hudba skutečná, působí ve srovnání s touto symfonií zkázy až nepatřičně melodramaticky.

Hratelností se jinak jedná o standardní moderní FPS. Rozmanitost nepřátel a zbraní je tristní, úrovně jsou lineární a vedlejší úkoly jsou jen nákupní seznam věcí, které máte někde posbírat nebo zničit.

Se zvyšujícími se počty nepřátel s neprůstřelnými vestami a přilbami hra nepříjemně zpomalí a její průchod začne připomínat brodění se bahnem. Protivníků je hodně a vydrží mnoho zásahů. Přibližně ve stejnou dobu člověku dojde, že už se nikam jinam než do zase jen dalších a dalších opuštěných továren, skladišť a podobných lokací zřejmě nepodívá. V rámci jedné mise se navíc prostředí nijak zvlášť nemění. Když se to spojí s absurdní výdrží nepřátel, člověk má pocit, že se pohybuje odnikud nikam, a ještě k tomu pomalu.

Nakonec tak hru řadím do stejné kategorie jako třeba Doom 3 nebo Crysis. Pěkně se na to dívá (a skvěle se to poslouchá!), ale hrát už bych to znovu nechtěl.
+7