Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 75
Vlastně nevím ani netuším, proč jsem se Bioshocku poměrně dlouho vyhýbal. Možná to bylo tím prostředím, nebo tím, že jde o čistou FPS s prvky RPG.
Díky letošní výzvě č.9 -  Období páry a petroleje jsem si cestu nakonec našel.
Dopředu bych chtěl předestřít, že jsem se k hraní spíše přemlouval, něž-li si ho užil, což se odrazí při psaní tohoto komentáře a výsledného hodnocení.

Začínáme jako pasažér letu přes Atlantický oceán, během kterého dojde k havárii letadla a zázrakem jste jediný přeživším, který při vynoření zjišťuje, že se nachází blízko záhadného majáku uprostřed oceánu. Po vystoupání do majíáku objevujete výtah, který Vás doveze až ke dnu, na jehož konci nalézáte město Rapture (ang. "Uchvácení" ).
Město je dle mého názoru inspirováno bájnou Atlantídou, avšak situovanou do typicky Steam punkového art-decoltu.
Rapture je místem, kde se hlukují géniové a umělci, ovšem po našem příchodu zjistíme, že celé město je plné šílenců, propadající k experimentů sloužícím modifikaci lidských vlastností. V tomto bodě se jedním z těchto "pokusných" lidí stáváme i my.
Vybudování města má na starosti obchodní magnát Andrewem Ryanem, a to ve 40. letech 20. století. Hlavní myšlenkou, bylo vytvořit město, utopistické, kde vědci mají otevřené ruce a nepracují pod omezením, či vlivem vlád. Tento pobyt je ovšem podmíněn několika pravidly, tím nejzásadnějším je po vynalezení materiálů ADAM (záhadné experimenty s mořským slimákem žijícím hluboko na dně oceánu), pravidlo zákazu opuštění města Rapture.
Město by vzkvétalo, avšak velmi rychle v něm došlo k velkým rozdílům, mezi jednotlivými obyvateli. Přesně techto neshod využije obchodník Frank Fontaine, bývalí gangster, který profituje na černém obchodu s pevninou. Právě Fontaine využije technologii ADAM a implementuje jí do osiřelých děvčátek ("little Sister"), že účelem jeho rozšíření. Jak roste jeho obchod, naplánuje Fontaine puč, jehož účelem je svržení Ryana jako vůdce města, avšak tento pokus je neúspěšný, neboť Ryanem tuší snahu o jeho svrhnutí a tak využije technologii ADAM a modifikaci potápěčských obleků k vytvoření ochránců nazývaných velcí taťkové ("Big Daddy" ). Po tomto útoku, jsou Taťkové využívaní k ochraně malých sester, nesoucí implantáty slimáků a tím jsou malou továrnou na výrobu Plazmidy.
Odražením útoku využije Ryan situace, aby se stal jediným vlastníkem plazmidového průmyslu.
Skupinu nejchudších zde zastupuje jakýsi Atlas, ten před vytvořením velkých taťků vede útok na továrny s malými sestřičkami.
Tyto všechny neúspěchy vygradují v útok v předvečer nového roku 1958. Bitva je krvavá a zůstane po ní pouhých pár přeživších, kteří se zabarikádují.
Vzniká dystropie, kdy obyvatelé držíci status quo. Do této situaci vcházíte vy, kontaktováni a vedeni právě Atlasem.

Hlavní činností je čistokrevné střílení nepřátel, které zabere většinu času. Ke střelbě získáte několik druhů zbraní, jako třeba revolver, brokovnice, samopal či metač napalmu. Většinu těchto nábojů/náplní nacházíme při poražení nepřátel, či kupujeme v automatech. Některé náboje lze i vyrábět, ale získávání potřebného materiálu k výrobě je spíše otravné, neboť jeho množství je značně omezené. Možností je i nákup, zde však narážime na limitaci množství peněz, které můžete mít u sebe, což je 500 $ a za ty si nelze zakoupit všechny náboje do všech zbraní.
Hra nabízí z volby čtyř obtížností, takže si lze zvolit míru obtížnosti prímo na tělo, neboť obtížnost lze měnit i během hraní.

Druhou disciplinou jsou plazmidy a tonika. Plazmidy slouží k přístupu k nadpřirozeným schopnostem, jakými jsou:
Incinerate slouží k podpalování nepřátel. Také zapaluje hořlavé objekty.
Electro bolt dokáže vyřadit z provozu elektronické nepřátele. Živé nepřátele vzniklý elektrický výboj dočasně paralyzuje.Pokud je plazmid seslán do vody, nepřátelé v ní stojící okamžitě umírají.
Winter blast zmrazí nepřátele, ti se po dobu účinku nemohou hýbat. Pokud je nepřítel zabit stále zmražený, rozpadne se na kousky. Hráč však přijde o možnost vzít si jeho věci.
Insect swarm Z hráčovy ruky se vyrojí roj hmyzu (nejspíš včely). Ty utočí na nepřátele, kteří poté zapomínají útočit.
Sonic Boom odmršťuje nepřátele a předměty z blízkosti hráče.
Cyclone Trap - Hráč umístí na zem vířivou past, ta vymrští nepřátele do výšky a pád jim působí zranění.
Target Dummy - Hráč vyvolá svůj obraz, na který omylem útočí nepřátelé. Dává možnost utéci z riskantních soubojů či situací.
Telekinesis - Hráč pohybuje předměty pomocí své mysli.
Hypnotize Big Daddy - Hráč zhypnotizuje velkého taťku a ten ho chrání po dobu trvání efektu.
Enrage po dobu účinku nepřítel útočí i na své spojence.
Security Bullseye - Hráč označí nepřítele a ten se stane cílem bezpečnostního systému.
Rescue Little Sister dává hráči možnost zachránit malou sestřičku.
Právě toto kombinování schopností a zbraní je klíčové k poražení nepřátel. V tomto ohledu je hra z pohledu doby vydání opravdu pokroková. Z dnešního pohledu spíše průměrná.

Správným využitím enginu, dochází k dobře vypadající vizualizace jednotlivých schopností. Propracovaně působí
i prostředí, které odpovídá prostředí podvodního města. Trochu mi chybělo vidět skrze prosklené chodby, také nějaké obyvatele moří, matně si vybavuji poue žraloka útesového, který by se v reálném světě nevyskytuje, ale to jsem už hnidopich.
Velmi se mi líbilo zpracování průchodu skrze tekoucí vodu, které má přesně ten efekt, jaký bych zažil v reálné situaci.
Velmi mě překvapilo, když jsem poprvé narazil na gramofon, hrající melodie z let 40-tých, které rezonují se vzhledem okolí a zapadají do konceptu steampunku.

Suma sumárum, jde o celkem zdařilí počin, který pro vyprávění okolností volí nezábavnou formu sbírání audionahrávek, čímž působý velmi zmatečně a jejichž nesebráním, zanechávám trochu lichá místa v časové linii příběhu. Hlavní plus je tu, že si hra nehraje na něco co není, tudíž prvky RPG, jakým je systém vylepšování zbraní a schopností zvyšuje potenciál útoku zvýšením poškozením, nikoliv změnou hratelnosti.
Osobně věřím, proč je pro několik lidí hra celkem ikonická, neb v době vydání šlo o něco jedinečného, a tak mne pouze mrzí, že jsem se ke hře dostal až letos, kdy mám trochu vyšší nároky na hru.

Proto hodnotím 75%, hlavně s ohledem na rok vydání, kdy musela působit jako blesk z čistého nebe, jen já se necítím být tím správným vodičem.

Pro: Pokročilý engine na svojí dobu, možnost volby obtížnosti, hackovací minihry.

Proti: Zmatečně působící příběh, omezené množství peněz v peněžence, málo součástek pro crafting.

+6 +8 −2
  • PS4 85
Herní výzva 2020 - Základní kameny

Výborné prostředí, atmosféra i příběh. Něco, co vás hned v první chvíli vtáhne a pak vás to bude postupně sežvejkávat, dokud vás to na konci vyplivne. Je to silné především v tom, že postupně odhalujete určitě střípky jednoho bláznivého příběhu, jednoho bláznivého snu, jednoho bláznivého... blázna.

Atmosféra se pohybuje téměř na hraně nějakého hororu, budete mít neustále takový zvláštní, lehce nepříjemný pocit, takovou tu lehkou husinku, jako když vás ofoukne vítr ve chvíli, kdy lezete z vody. Ale bát se vyloženě nebudete, protože hororová atmosféra je dosti zředěná poměrně častou akcí a svou zvláštní grafikou, dosti artovou.

Vůbec to, jak hra vypadá, je skvělé. Interiéry jsou výborné, jedná se o takový ten jakoby otevřený koridor, takže máte volnost v pohybu, ale zároveň přehnaně nezahálíte a necháte se táhnout příběhem. Navíc ty výhledy na mořský svět... wow... Parádní jsou i jednotlivý nepřátelé, ale možná bych uvítal i trochu větší pestrost.

Skládání si příběhu pomocí jednotlivých nahrávek je známá fičura, ale tady to působilo obzvlášť dobře, je to mnohem příjemnější, než číst neustále texty a tím si rozbíjet plynulost hry.

Co mě ovšem na hře dostalo ze všeho nejvíc je kombinace vyspělé technologie s šedesátkámi. Tohle mě vždy dokáže potěšit, ať už se jedná o hru či film, vizuálně to totiž působí velmi dobře a když se do toho zakomponuje dobrý příběh, tak je to radost sledovat, prožívat.

Zvláštně na mě působila obtížnost, kdy jsem se dokázal docela dlouho trápit s Big Daddym, ale pak jsem dal hlavního bosse, jako když sfouknou svíčku. Navíc jistá "nesmrtelnost" zapříčiňuje to, že si místy postup vůbec nebudete rozmýšlet, ale budete to brát na hulváta, takže to dost podrývá určité skilly, které by jste jinak mnohem víc využívali.

Ostatně samotný gameplay nepatří asi mezi to nejsilnější, co hra nabízí. Trochu to zapříčiňuje i výše zmiňovaná obtížnost, čili vás přehršel schopností a zbraní, bude po čase spíš otravovat, respektive vás nebude nijak vzrušovat, protože dost možná si vyberete jen to svoje, které pojedete většinu hry. Já vlastně oceňuji velkou škálu schopností, zbraní a různých komb, ale zároveň hra v tomhle směru nenaplňuje potenciál, protože vás nedokáže tlačit to aspoň z poloviny využívat.

Menší věc, co mě štvala bylo hackování, které mi zprvu přišlo jako velmi dobrý nápad a prvních 5-10 hacků jsem si užíval, poté se jednalo o velmi otravnou součást hry. Podobný vývoj ze zajímavé fičury k otravné (téměř) nutnosti nastane u fotografování nepřátel. Navíc jsem nikdy netrpěl nedostatkem něčeho (nábojů, lékárniček, EVO), takže ten survival nádech je opět dosti nevyužitý potenciál.

Ačkoliv samotné hraní jako takové nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem u FPS žánru měl možnost vyzkoušet, tak to velmi zdařile dohání samotné prostředí, atmosféra a příběh. Tohle je rozhodně hra, kterou si budu chtít někdy v budoucnu zopakovat.

Pro: atmosféra, vizuál, dávkování příběhu, kulisy, moderní technologie v retro hávu

Proti: akce, nevyužitý potenciál v možnostech (zbraně, skilly), obtížnost

+21
  • PS4 80
Herní výzva 2020, 9. Základní kameny (hardcore)

Přiznám se rovnou, střílečky nejsou moje silná stránka. Možnost zahrát si bioshock na PS4 zdarma byla však velmi zajímavá, a tak jsem po něm skočil. A začal jsem se bavit. Příběh byl zajímavý, jak jsem ostatně očekával, nepřátelé také, a rád jsem se vracel. To se ovšem poměrně brzy změnilo. Otravnost big daddies a neustálého se vracení na ty samá místa mě brzy oželel. Krom toho jsem také často umíral.

Jak jsem říkal, expert na podobný typ her žel bohu nejsem. A když se k tomu přičte moje posedlost objevit ve hře každičký kout, hra se velmi protáhla. Ke konci se obtížnost snížila, nevidím to ale jako problém, spíše mi to vyhovovalo a mohl jsem zdárně dojít do (pozitivního) konce hry. S ostupem času hru hodnotím pozitivně. Zdatnější hráči jistě v mnoha případech nebudou souhlasit, ale i v tom je krása her. Přesto, že mne hra dost často frustrovala, mohu ji vřele doporučit.

Pro: Příběh, prostředí, hudba, dabing

Proti: Obtížnost, backtracking, ke konci i puzzle

+22