Phoenix
Angel Devoid se odehrává ve městě Neo-City, které je až po okraj nacpáno cyberpunk/distopia klišé nejhrubšího zrna (roboti, tma, neony, hackerská doupata, šílení chirurgové, policisté ve vznášedlech a podobné serepetičky). Hra začíná pokusem o dopadení muže jménem Angel Devoid, obáváného vůdce podsvětí, jehož nechvalně proslulý obličej zná každý občan galaxie. Honička nedopadne, hlavní hrdina obdrží po nutném proslovu hlavního záporáka kopačku do xichtu a probere se na operačním sále (Angel Devoid končil svůj proslov tím, že zná dobrého chirurga, který dá hrdinu zase dokopy). Sestřička po odfačování Vašeho obličeje zakřičí něco jako "Oh no, it's Angel Devoid" a uteče. Po pohledu do zrcadla zjistíte, že je to opravdu tak, Váš obličej byl přeoperován, abyste jako Angel Devoid mohl infiltrovat jeho organizaci.
Po tomto úvodu máte asi tak tři vteřiny na to, abyste pomocí kliknutí šipkou, která se materializuje na levé hraně obrazovky, sebrali oblečení a vyskočili z okna, jinak do místnosti vtrhne týpek s pistolí a následuje "Game Over". Pokud tuto akci nestihnete dost rychle, nenapadne Vás něco podobného zkoušet, případně místo úniku skokem z okna zvolíte dveře, tak hra opět začíná v momentě animace se sestřičkou, neboť drtivá většina animací nejde přeskočit. Po úspěšném skoku se objevíte na střeše, týpek po vás ještě pálí z okna, nestihnete-li dost rychle kliknout na žebřík, následuje "Game Over". To je jeden z mnoha problémů Angel Devoid, v hromadě situací máte na výběr n akcí, přičemž n-1 končí nápisem Game Over (a dalším shlédnutím otravné nepřeskočitelné animace). V zájmu zachování duševního zdraví doporučuji hrát tento "skvost" s návodem.
Po útěku z nemocnice postupně procházíte různé potemnělé uličky, bary, stanice podzemní dráhy, kanalizaci, hackerské doupě a podobné lokace. Otravně pomalý pohyb po lokacích je řešen pomocí klikání na objevivší se směrové šipky, které se pro jistotu nacházejí v každé obrazovce někde jinde. Sice tam, kde autoři umístili aktivní objekt, jenomže kdo má poznat, co je v té filmové záplavě aktivní a co ne, když některé aktivní předměty se navíc "nehlásí"?. Předmětů v celé hře naleznete a použijte asi deset včetně pistole (ano, dojde i na akční vložky), přičemž drtivá většina z nich jsou přístupové karty. Komunikace s ostatními postavami probíhá pomocí nastavení "nálady" (andělská, normální, ďábelská), tradiční rozhovory nečekejte. Rozhovory navíc nejsou otitulkované a postavám není kolikrát moc dobře rozumnět (takový The Daedalus Encounter je z hlediska namluvení postav úplně jiná liga).
Celá hra s návodem trvá asi hodinu, ze které 45 minut zaberou animace a 15 minut se budete milostivě interaktivně projevovat ve slova smyslu použij kartu na slot, dej postavě kartu/čip, případně zastřel postavu. Mně osobně to na hru, která zabírá 4 CD, přijde ostudné.
Angel Devoid je opravdu herní šílenost. Z filmového hlediska sice vypadá velmi dobře (ve slova smyslu céčkové produkce z osmdesátých let, jestli mi rozumíte), ale herně je to něco tak neskutečně drzého, že i dnešní kravaťáci blednou závistí při pomyšlení na to, jaké sračky byli tehdy konzumenti ochotní kupovat. Těch 10% je za občasnou atmosféru a přítomnost funkce save, která v podobných skvostech rozhodně nebyla samozřejmostí.
Po tomto úvodu máte asi tak tři vteřiny na to, abyste pomocí kliknutí šipkou, která se materializuje na levé hraně obrazovky, sebrali oblečení a vyskočili z okna, jinak do místnosti vtrhne týpek s pistolí a následuje "Game Over". Pokud tuto akci nestihnete dost rychle, nenapadne Vás něco podobného zkoušet, případně místo úniku skokem z okna zvolíte dveře, tak hra opět začíná v momentě animace se sestřičkou, neboť drtivá většina animací nejde přeskočit. Po úspěšném skoku se objevíte na střeše, týpek po vás ještě pálí z okna, nestihnete-li dost rychle kliknout na žebřík, následuje "Game Over". To je jeden z mnoha problémů Angel Devoid, v hromadě situací máte na výběr n akcí, přičemž n-1 končí nápisem Game Over (a dalším shlédnutím otravné nepřeskočitelné animace). V zájmu zachování duševního zdraví doporučuji hrát tento "skvost" s návodem.
Po útěku z nemocnice postupně procházíte různé potemnělé uličky, bary, stanice podzemní dráhy, kanalizaci, hackerské doupě a podobné lokace. Otravně pomalý pohyb po lokacích je řešen pomocí klikání na objevivší se směrové šipky, které se pro jistotu nacházejí v každé obrazovce někde jinde. Sice tam, kde autoři umístili aktivní objekt, jenomže kdo má poznat, co je v té filmové záplavě aktivní a co ne, když některé aktivní předměty se navíc "nehlásí"?. Předmětů v celé hře naleznete a použijte asi deset včetně pistole (ano, dojde i na akční vložky), přičemž drtivá většina z nich jsou přístupové karty. Komunikace s ostatními postavami probíhá pomocí nastavení "nálady" (andělská, normální, ďábelská), tradiční rozhovory nečekejte. Rozhovory navíc nejsou otitulkované a postavám není kolikrát moc dobře rozumnět (takový The Daedalus Encounter je z hlediska namluvení postav úplně jiná liga).
Celá hra s návodem trvá asi hodinu, ze které 45 minut zaberou animace a 15 minut se budete milostivě interaktivně projevovat ve slova smyslu použij kartu na slot, dej postavě kartu/čip, případně zastřel postavu. Mně osobně to na hru, která zabírá 4 CD, přijde ostudné.
Angel Devoid je opravdu herní šílenost. Z filmového hlediska sice vypadá velmi dobře (ve slova smyslu céčkové produkce z osmdesátých let, jestli mi rozumíte), ale herně je to něco tak neskutečně drzého, že i dnešní kravaťáci blednou závistí při pomyšlení na to, jaké sračky byli tehdy konzumenti ochotní kupovat. Těch 10% je za občasnou atmosféru a přítomnost funkce save, která v podobných skvostech rozhodně nebyla samozřejmostí.
Drolin
Pro: save, filmově kvalitní osmdesátkové céčko
Proti: otravně pomalý pohyb po lokacích, minimální interakce, mraky nepřeskočitelných animací a akcí končících nápisem Game Over, nepřítomnost titulků u rozhovorů