Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
A Machine for Pigs není vůbec špatná hra, ač je na můj vkus dost krátká. Největším problémem je, že si s sebou z prvního dílu odnesla nálepku brutálního strašidelného survival hororu. Ač nemám rád nálepky, musím přiznat, že přesně tak jsem ke hře přistupoval a z hororových aspektů jsem tím pádem byl mírně zklamán. Také se nemohu vyhnout srovnání s Outlast, které se jednoduše nabízí na stříbrném podnose.

Příběh jako takový je hodně poutavý. Průběžně je budována jakási nepříjemná atmosféra, která u mě však neměla co dělat s děsivostí, ale spíše se zajímavým kontrastem - totiž tísnivostí, která na mě doléhala i v obrovských místnostech. Čím dále jsem hrou postupoval, tím horší ten pocit byl. Nakonec jsem už ani neztrácel čas ustrašeným nakukováním za roh, ale všechno rovnou probíhal, abych se toho pocitu zbavil. Stinnou stránkou, která se k příběhu poutá, je fakt, že jsem jeho rozuzlení uhádnul během první půl hodiny, což se dá považovat za mínus vzhledem k mé nulové prozřetelnosti a uvažování. Vyrovnává to ale "kataklyzma" (vypuštění prasat do světa), které se tvůrcům moc povedlo. Zároveň se mi ale vůbec nelíbilo prapodivné skákání, které mi z příběhu udělalo jeden velký guláš.

Po grafické stránce nedoznala hra výraznějších změn od Amnesia: The Dark Descent, což ale nelze považovat za nedostatek. Výsledek je stále moc vyvedený a musím říct, že všudypřítomné trubky a stroje mě znervózňovaly více, než nepřátelé. Určité pasáže byly zároveň velkolepé tak, že má brada chvílemi brousila o zem.

Hudba mi však přišla horší, než v The Dark Descent. Ano, nějaké melodie sem tam zapůsobí tím správným způsobem, ale povětšinou tomu tak není. Ukázkovým příkladem atmosferické hudby je právě Outlast, který mě po této stránce uchválil dokonce více, než zmíněný první díl Amnesie. Naopak musím pochválit všelijaké kvičení a křičení. To se povedlo dokonale.

A teď herní mechaniky. Zde bohužel nebudu moci napsat moc chvály. Zaprvé je to naklánění za rohy - je totiž absolutně nepoužitelné; pomalé a výklon je moc malý (opět nelze nezmínit Outlast, který ještě více vtáhnul do děje díky přítomnosti končetin). Dále je tu nekonečně hořící lucerna. Pro prvním dílem nepoznamenané to nutně nemusí být problém, avšak mně chyběla nutnost zběsile kontrolovat stav oleje. Atmosféra strachu tím také výrazně trpí. Největším problémem jsou pro mě nepřátelé, kteří jednoduše neplní roli věcí, jichž by se měl člověk bát a schovávat se před nimi.

Nyní si ve spoileru dovolím malé zamyšlení. Největším problémem, vázajícím se k malému pocitu strachu, je dle mého názoru to, že tvůrci ukázali lidská prasata moc brzy a v moc jasném světle - strach z neznámého je ten tam. Ve srovnání s nemrtvými z prvního dílu, či blázny z Outlast, nepůsobily vůbec nijak smrtonosně, ba ani strašidelně. Jen kvičely a za dobu mého hraní (cca 5 hodin) se jim povedlo zabít mě jen jednou. Atmosféře rovněž neprospívá, že nepřátelům můžete s klidem utéct. První díl byl extrém, kde to nešlo, ale schopnost utéct vždy je podle mě kontraproduktivní. Ideálem byl systém představený v Outlast - utíkej, schovej se a doufej, že tě nepřítel nenajde. Vyloženě mi potom nesedlo zrecyklování neviditelných sil, pohybujících se na vodě...bez komentáře.

A Machine for Pigs tedy není vůbec špatná hra, jak už jsem zmínil v začátku. Problémem je, že třeba já díky titulu "Amnesia" očekával horor, ohlížení se přes rameno a neustávající strach. Ve skutečnosti jde spíš o adventuru s tuze zajímavým příběhem, kde nepřátelé jsou...přinejlepším pohyblivé překážky.

Pro: Zajímavý příběh, zvukové efekty, prostředí

Proti: Nedotaženost v oblasti herních mechanik, málo strašidelná atmosféra, dost krátká herní doba

+8
  • XOne 75
V rámci trojkusého balíčku Amnesia Collection pro Xbox Game pass zbýval poslední titul A Machine For Pigs a po povedených dvou dílech ( The Dark Descent a DLC Justine )  jsem se v očekávání vrhnul na pokoření. Procitl jsem společně s bohatým průmyslníkem Oswaldem Mandusem  roce 1899, přesně na Silvestra ve Viktoriánském Londýně bobtnající průmyslovou revolucí  s vědomím, že nějaký záhadný stroj ze zlých snů je v provozu. Po chvílích bloudění v osamoceném sídle nastupuje na cestu ve velké míře zpracovatelskou továrnou vedený hlasy svých dětí, tajemnými nahrávkami a deníkovými zápisky. 

Bafajcí prvek přízraků z dílů prvního byl zde nahrazen bytostmi z masa a kostí, pašíci ale nevykukují na každém rohu a ani nejsou příliš útoční, spíš si za rohem cupitají do tmy nebo jsou vnímání v rámci podrážděného kvikotu a řičení na pozadí. Ve srovnání s jedničkou byly přidány venkovní prostředí - Londánské ulice nebo hřbitovní sekce, obecně lokace nabyly do větších rozměrů s povedenými detaily a opět sedící zvukovou stránkou ( dunící stroje, kvikot i hudební stránka ) a za mě rozhodně povedenějším príběhem včetně zakončení než v díle prvním.

Zásadní změnou je zrušení inventáře, takže víceméně odpadlo jakékoliv luštění hádanek které jsou přímočaré a jednoduché a zasekl jsem jen jednou v lokacii s potrubní poštou a distribucí jakýchsi cívek. S nulovým inventářem rovněž odpadla starost o světlo, lampa svítí jako o život, a nemusíte tím pádem hospodařit se sirkami a olejem a tentokrát i hlavní hrdina nepodléhá prostředí, neztrácí zdavý rozum a nenadělá si hned do kalhot, když zahlédne čuníka.

Ve výsledku hodnotím stejně jako díl první, pro a proti jsem popsal výše, v rámci žánru je to rozdhodně naprůměr a já si připisuju na seznam k budoucímu hraní další díly z edice Rebirth a The Bunker – 75 %
+8
  • PC 55
Tak nevím, jestli jsem to celé pochopil správně. Nejsem zrovna natvrdlej a mám rád vyprávění v metaforách. Jenže tady jich bylo sakra moc. Vlastně každá věta byla metafora. Moc dlouho mi trvalo, než mě příběh vůbec dokázal alespoň trochu zaujmout. Celé je to až moc tajemné, nejasné a příliš dlouho trvá, než se objeví nějaká nitka příběhu, za kterou se můžete pomyslně vydat. Chvílema už mi vážně přišlo, že protagonista furt jen něco plácá, jen aby se budovala nesmyslně nekonečná atmosféra tajemna. Až to začala bejt otrava...

Hra neselhává jen v podání příběhu a atmosféry, ale i ve tvorbě strachu. Bobříka odvahy jsem od dohrání první Amnesie nepodstoupil, ale zatímco tam jsem byl schopen dát zhruba hoďku na jeden zátah, zde jsem se lekl asi...třikrát? Když náhle něco bouchlo do sluchátek a vše se začalo třást... Jak jsem se těšil na strach před prasolidma, na to, jak se budu muset schovávat, hledat cestu, nakukovat za roh. Houby. Viděl jsem je dvakrát? Třikrát? Hned jsem našel cestu kolem a nazdar. Žádná výzva, nic.

Hádanky? První Amnesia nebyla zrovna test pro uchazeče do Mensy, ale tady jsem řešil puzzly skoro omylem. Z velké části díky tomu, že hra je daleko větší koridor, než předchůdce.

I přes to všechno není Amnesia: A Machine for Pigs úplně špatná hra nebo propadák. Grafika je povedená, stejně jako hra světla a stínů, textury jsou rozhodně lepší, než předchozí díl. Jenomže jako celek je vše příliš ploché a strohé, v kontrastu s tím, jak rozrostlé jsou prostory a jednotlivé lokace (nebo spíš tunely). A příběh, který by mohl dodat alespoň trochu ztracené hloubky, je celý zahalený v mlze a sám jsem se v něm ztrácel.

I přesto, že jsem neočekával žádný zázrak, až tak velké zklamání jsem nečekal. Je tu cítit potenciál, ale nic víc. Hraní jsem si vlastně vůbec neužil, jen jsem čekal, kdy to teda začne, kdy to dostane obrysy, kdy budu řešit úkol, kdy se budu bát a zdrhat před něčím ve tmě. Nic z toho se nekonalo, a to - vzhledem k tomu, že se jedná o nástupce Amnesia: The Dark Descent - mě dost štve.
+5