Hmmmm, jak se jen vypořádat z dnešního pohledu s prvním dílem Splinter Cell? Však já si poradím.
Hele upřímně. Při hraní v dnešní době si nějakých revolučních prvků těžko všimnete. Ve svý době ale byla práce se světlem a schovávání ve stínech celkem rachot. Jaký OPRAVDU stealthovky jste si mohli zahrát v roce 2003? Z patra mě napadá snad jen Thief (z patra...dobrý, ne? :) ). MGS počítat nemůžete, protože se jedná o v podstatě jiný žánr. Společný mají jen to, že se jedná o stealthovku, ale u MGS se až tolik na tichý postup nehrálo. Do popředí šel příběh a více akce. Splinter cell zůstal při zemi. Žádný mysteriózní příběh. Jedná se o čistý špionážní thriller. Výhoda? Není to překombinovaný (no hate. MGS sérii mám rád víc, nebojte). Nevýhoda? Příběh je nuda k posrání...
Ale vážně. Koho ten příběh upřímně bavil? Zlý člověk (s ruským přízvukem) chce víc moci a tak tahá za nitky. A jelikož tahá za nitky, tak je třeba do reálnýho dění zapojit trochu komplexnější politiky. Osobně se obávám, že by na těchto základech nefungovala ani kniha.
Podivný vsuvky, kde Sam mluví se svojí dcerou, ztělesňují velmi zvláštní snahu autorů o nějaký ztotožnění hráčů s hlavním hrdinou. Jen aby si náhodou nemysleli, že je Sam jen panák (což v tomhle díle upřímně je). Nefunguje to. Dějová linka nebaví a s přístupem moderních homosexuálů bych použil výraz "fujky". Za dobrou zmíňku stojí Samův humor. Sem tam hodí nějaký sarkastický kec, který relativně osvěží upjatý dění. To ale nijak nezachraňuje práci autorů scénáře.
Zapomeňme na příběh. Gameplay je totiž i po těch letech fantastický. Hra světel a stínů stále funguje. Nemilosrdný postup misí je osvěžující vzpomínkou na quicksave / quickload postup hrou. Přitom Splinter cell nemá moc mechanik. V podstatě stojí a padá na ničení světel, schovávání se ve stínech a občasný použití střelný zbraně. Střílení se s každou nadcházející misí trochu zvyšuje. Neznamená to sice, že poslední misi prolítnete na prasáka s postřílením všeho, co se hejbe, aniž by jste si dávali pozor, ale spíše už tak nějak víte, co si můžete dovolit a co ne. Všechno se to hraje i dnes skvěle. Abych ale jen slepě neopěvoval, tak samotný střílení je tak trošku rakovinka. Elitní operativec nedokáže rozstřelit žárovku na metrovou vzdálenost (ok, možná pět metrů, ale chápeme). Musíte totiž počítat s tím, že minete a tak se modlíte, že tentokrát Sam nebude kopyto a střelí tam, kam chcete. Jako chápu, že autoři chtěli odradit od Rambo postupu hrou, ale dopadlo to tak nějak dvousečně. Splinter Cell od vás totiž očekává, že budete občas střílet. Ke konci hry si na to začnete zvykat. Pozdě ale přece.
Rád bych také zmínil povětšinou velmi povedený level design. Jelikož těch misí není moc (ani málo), tak si autoři pěkně vyhráli s jednotlivými segmenty. Z dnešního pohledu ale zamrzí, že pro průchod mise existuje pouze jedna správná cesta. Jedná se tedy o linearitu jak prase. I tak mi přijde level design povedený.
No a co ta grafika? Na svojí dobu pecka. Je celkem škoda, že většinu hry stejně máte nasazený noční vidění. Nejvíc si tedy budete nejspíš pamatovat černobílej filtr.
Co mě ale udivovalo celou hru, tak animace hlavního hrdiny při akci. Běhání, šplhání, seskakování...v podstatě jakýkoliv pohyb působí plynule a precizně. Na to bylo opravdu radost koukat a jsem docela zaražen, že jsem takovou věc v místních komentářích nenašel. Možná jsem jedinej takovej magor, ale schválně se na ty animace při hraní zadívejte.
Samozřejmostí je fantastický dabing hlavního hrdiny. To už je ale tak profláknutý prohlášení, že jsem se chtěl vyjádřit k tomu pouze jednou větou.
Moje doporučení? Pro fandy stealthu povinnost. Pro běžnýho hráče nic moc. Pro herní nadšence (asi) ok.
Hele upřímně. Při hraní v dnešní době si nějakých revolučních prvků těžko všimnete. Ve svý době ale byla práce se světlem a schovávání ve stínech celkem rachot. Jaký OPRAVDU stealthovky jste si mohli zahrát v roce 2003? Z patra mě napadá snad jen Thief (z patra...dobrý, ne? :) ). MGS počítat nemůžete, protože se jedná o v podstatě jiný žánr. Společný mají jen to, že se jedná o stealthovku, ale u MGS se až tolik na tichý postup nehrálo. Do popředí šel příběh a více akce. Splinter cell zůstal při zemi. Žádný mysteriózní příběh. Jedná se o čistý špionážní thriller. Výhoda? Není to překombinovaný (no hate. MGS sérii mám rád víc, nebojte). Nevýhoda? Příběh je nuda k posrání...
Ale vážně. Koho ten příběh upřímně bavil? Zlý člověk (s ruským přízvukem) chce víc moci a tak tahá za nitky. A jelikož tahá za nitky, tak je třeba do reálnýho dění zapojit trochu komplexnější politiky. Osobně se obávám, že by na těchto základech nefungovala ani kniha.
Podivný vsuvky, kde Sam mluví se svojí dcerou, ztělesňují velmi zvláštní snahu autorů o nějaký ztotožnění hráčů s hlavním hrdinou. Jen aby si náhodou nemysleli, že je Sam jen panák (což v tomhle díle upřímně je). Nefunguje to. Dějová linka nebaví a s přístupem moderních homosexuálů bych použil výraz "fujky". Za dobrou zmíňku stojí Samův humor. Sem tam hodí nějaký sarkastický kec, který relativně osvěží upjatý dění. To ale nijak nezachraňuje práci autorů scénáře.
Zapomeňme na příběh. Gameplay je totiž i po těch letech fantastický. Hra světel a stínů stále funguje. Nemilosrdný postup misí je osvěžující vzpomínkou na quicksave / quickload postup hrou. Přitom Splinter cell nemá moc mechanik. V podstatě stojí a padá na ničení světel, schovávání se ve stínech a občasný použití střelný zbraně. Střílení se s každou nadcházející misí trochu zvyšuje. Neznamená to sice, že poslední misi prolítnete na prasáka s postřílením všeho, co se hejbe, aniž by jste si dávali pozor, ale spíše už tak nějak víte, co si můžete dovolit a co ne. Všechno se to hraje i dnes skvěle. Abych ale jen slepě neopěvoval, tak samotný střílení je tak trošku rakovinka. Elitní operativec nedokáže rozstřelit žárovku na metrovou vzdálenost (ok, možná pět metrů, ale chápeme). Musíte totiž počítat s tím, že minete a tak se modlíte, že tentokrát Sam nebude kopyto a střelí tam, kam chcete. Jako chápu, že autoři chtěli odradit od Rambo postupu hrou, ale dopadlo to tak nějak dvousečně. Splinter Cell od vás totiž očekává, že budete občas střílet. Ke konci hry si na to začnete zvykat. Pozdě ale přece.
Rád bych také zmínil povětšinou velmi povedený level design. Jelikož těch misí není moc (ani málo), tak si autoři pěkně vyhráli s jednotlivými segmenty. Z dnešního pohledu ale zamrzí, že pro průchod mise existuje pouze jedna správná cesta. Jedná se tedy o linearitu jak prase. I tak mi přijde level design povedený.
No a co ta grafika? Na svojí dobu pecka. Je celkem škoda, že většinu hry stejně máte nasazený noční vidění. Nejvíc si tedy budete nejspíš pamatovat černobílej filtr.
Co mě ale udivovalo celou hru, tak animace hlavního hrdiny při akci. Běhání, šplhání, seskakování...v podstatě jakýkoliv pohyb působí plynule a precizně. Na to bylo opravdu radost koukat a jsem docela zaražen, že jsem takovou věc v místních komentářích nenašel. Možná jsem jedinej takovej magor, ale schválně se na ty animace při hraní zadívejte.
Samozřejmostí je fantastický dabing hlavního hrdiny. To už je ale tak profláknutý prohlášení, že jsem se chtěl vyjádřit k tomu pouze jednou větou.
Moje doporučení? Pro fandy stealthu povinnost. Pro běžnýho hráče nic moc. Pro herní nadšence (asi) ok.
The Last of Us Part I
Pro: stealth, na svou dobu přelomový, animace, level design
Proti: příběh, postavy, střílení, linearita