Na Československo 38-89 už jsem se chystala dost dlouho. Pár let zpátky tenhle titul zněl ze všech stran, a tak jsem si hru zapsala jako jeden z kroků jak si dějepis ze střední a ZŠ trochu oprášit. Jako vzdělávací nástroj je příběh podán zajímavě a určitě se objevily právě i historické fakty a artefakty o kterých jsem slyšela poprvé. Co se herních prvků týče asi není o čem moc psát.

Jak už je zmíněno v jiných komentářích, tak vyváženost mezi tím, jestli se jedná o hru nebo o výukový projekt není moc dobrá. Ani vyloženě netoužím po více minihrách a herních aspektech, zároveň je ale pak frustrující, že si člověk nemůže tenhle projekt užít jako čistě interaktivní film bez "gamifikace". Pokud chci postoupit dál musím opakovat stejné rozhovory za žetony z miniher, jinak se k dalším střípkům příběhu nedá dostat. Přišlo mi to jako taková nešťastná mezera mezi buď a nebo.

Odkrývání příběhu pomocí propletených životních osudů je vděčný způsob vyprávění, který nenudí a má možnost poskytnout informace tak, že si je člověk zapamatuje. Pokud nějaká reálie zaujme, je k dispozici encyklopedie, kde už je všechno rozepsáno více do hloubky. Hra se nesoustředí jen na válku a holokaust jako takový, ale vypichuje i kulturní reálie doby a život v protektorátu.

Jako celek ale hodnotím tuhle "hru" pozitivně, určitě mi to něco dalo, když už ne herně tak rozhodně informačně. Věřím, že časem dojde i na Svobodu.