Než se vrhnu na samotnou hru, stojí za zmínku, že jsem se k Silent Age dostal jen a pouze díky Herní výzvě 2020, která zahrnuje kategorii hraní na mobilním zařízení. Mobil pro mě už nějakou dobu není herní platforma a jsem si skoro jistý, že nikdy nebude. I na tuto herní výzvu jsem se k Silent Age dostal přes odkaz po zagooglení "Best story driven mobile games". Podařilo se Silent Age toto zadání splnit?

Začneme zpracováním a technickou stránkou hry. Jednoduchý simplistický vizuál hře sedí. A to stejné se dá říct o soundtracku a zvuku obecně. Jen u zvuku bych si dokázal představit trochu víc, ne kvalitativně, ale kvantitativně. Je však možné, že mobilní verze se co do množství stop a podkladů liší od té desktopové (i když k tomu dnes asi není u hry tohoto typu důvod). Každopádně dabing, hudba i zvuky prostředí podobně jako vizuál podtrhují atmosféru celé hry.

Pojďme na dvě hlavní věci, které musí každá adventura zvládnou na výbornou. Příběh (a vše s ním spojené) a samotné puzzly a hádánky. Příběh je... oukej. Hned na začátku hry se dozvíte, že se bude cestovat v čase a mechanika tohoto cestování není vůbec špatná a ve hře je použita velmi dobře. Každý příběh založený na cestování v čase sebou samozřejmě nese spoustu problémů a dřív nebo později se dočkáme několika klasických "timetravel" klišé. Klišé pro mě problém nejsou, prázdnota postav už ano. Ano, chápu, hlavní protagonista měl být spíše nezajímavý "everyday" chlapík, ale ani ostatní postavy nejsou příliš zajímavé. Hra občas stojí nohama až příliš pevně na zemi, tedy minimálně na můj vkus. Nechci říkat, že každý protagonista musí být George Stobbart nebo Guybrush, ale trochu života v postavách by mi nevadilo.

Poslední zastávku udělám u puzzlů a hádanek. Z tohoto pohledu je pro mě hra spíše interaktivní vizuální příběh. 90 % všech hádanek projdete velice snadno a i když se možná párkrát za hru zaseknete, nikdy to nebude na příliš dlouho. Není to o tom, že by puzzly byly hloupě navržené, spíše hře chybí možnosti. Důvod, proč jsou některé adventury složité, pramení z toho, že máte několik přístupných obrazovek, máte v inventáří spoustu předmětů, několik lidí, se kterými můžete naráz mluvit a vy musíte tohle všechno spojit a dostat se k výsledku. Ne tak v Silent Age. Během první hodiny hraní jsme měl snad nejvíc 4 předměnty v inventáři zaráz, měl k dispozici maximálně dvě postavy k rozmluvě zaráz a maximální počet obrazovek bych spočítal na prstech na rukou. Hra není jendoduchá, protože by byla jednoduchá... je jednoduchá, protože není tolik možností, co dělat. A nepomůže tomu ani cestování v čase, které vlastně zdvojnásobí počet lokací.

Na závěr bych ještě rád podotkl, že na mobilu je hra rozdělana na "free to play" ochutnávku a druhou kapitolu za doplatek 150 CZK. Silent Age není špatný, ale není pro mě ani ničím úchvatný. Vizuál i audio stránka je zajímavá, nikoli však dechberoucí zážitek, na který budu dlouho vzpomínat (jako například v Journey). Puzzly jsou spíše jednoduššího charakteru a příběh je průměrný hlavně díky nezajímavým postavám. Zní to hrozně kriticky, ale pokud potřebujete zabít čas při cestě vlakem, Silent Age není vůbec špatný a já peněz ani času nelituji. Ve světě adventur se ale najdou mnohem lepší (i horší) kousky.

Yellow Turban Rebellion je release day DLC, které dostali zdarma všichni, kteří hru koupili ještě před vydáním. Přidává do hry novou frakci a trojici postav, za které můžete hrát.

Frakce Yellow Turbanů nahrazuje placeholdery na již staré dobré známé strategické mapě Číny. Spolus s legendárními lordy přichází nové mechaniky, nové cíle v kampani, noví hrdinové a generálové. Změnu zaznamenal především tech tree a specializace generálů. Všechny mechanické změny u těchto frakcí jsou dostatečné na to, aby i hráč, který Three Kingodms už několikrát dohrál a odložil, zkusil své štěstí ještě jednou se žlutými čepičkáři.

Mám rád sérii Total War. Přesto jsem zjistil, že u Three Kingdoms jdu s hodnocením lehce proti proudu, když mu dávám o pár (desítek) procent méně, než většina ostatních. Dovolte mi však toto hodnocení obhájit.

První věc, kterou je potřeba si u Creative Assebly uvědomit, je to, že jejich hry jsou drahé. Řešit u nich poměr cena/výkon je záludné, protože hru můžete hrát 500 hodin, nebo ji po dvou dohráních za dvě různé frakce odložit. Pokud sečtu, kolik mě zatím stál Total War: Warhammer 2 se všemi DLC a... proboha. Stejně tak je těžké tuto hru hodnotit z hlediska konkurence. Civka má Endless, FIFA má PES, CoD (mělo) MoH, série TW ale přímou (validní) konkurenci nemá. Můžeme se tedy bavit o tom, co se změnilo, co se vylepšilo, co funguje lépe, co hůře od posledního dílu. Nebo to všechno přeskočit a prostě se bavit o tom, jak hra působí a jak je zábavná... Což by mohla být ta správná cesta (protože release verzi Rome 2 ničí Three Kingdoms s přehledem).

Vizuál a grafické zpracování
To je první věc, která mě na hře naprosto uchvátila. Vizuál strategické mapy je jedna z nejnádhernějších věcí na světě a spolu s technologickým stromem základních frakcí se jedná o vizuální zážitky srovnatelné s výhledem na rozhlehlý Grand Canyon (nikdy jsem tam nebyl) nebo pohledem do oček právě se narodivší dcery Jiřinky (nemám děti a určitě nebudou Jiřinka). Vizuál hry je krásný. Až na pár drobností se vše povedlo, o tom ale později. Grafika je na největší detaily rovněž perfektní a v bitvách se člověk může kochat detaily na štítech a oděvech vojáků.

Balance a AI
Hra nabízí dva hlavní herní režimy. Romantický, který by se dal přirovnat k filmům jako Red Cliff nebo Hero a realistický, který by se dal přirovnat k... realitě. Co platí pro oba módy, je velice slušné Ai na všechny obtížnosti... tedy na strategické mapě. Na té taktické se přece jen dočkáme u některých bitev klasických Total War rozhodnutí. Mezi mé nejoblíbenější patří jistě pronásledování jezdců s jednou jednotkou kopiníků, zatímco zmiňovaná jízda drtí pod kopyty lučištníky nepřítele. Sun Tze by měl radost. Nemůžeme ale asi nikdy očekávat, že Ai se bude vyhýbat bitvám na nevýhodných místech a nebude dělat občas hlouposti. Navíc, jaká by to pak byla zábava? Určitě Ai však doznalo vylepšení ve všech rovinách.

Co se balancování frakcí a jednotek týče, řekl bych, že i zde byla odvedena slušná práce (po několika updatech Yuan Shaa). Sice se v romantickém módu občas stane, hlavně na začátku hry, že zničíte všechny jednotky nepřítele a vašich zbývajících 700 můžu nedokáže porazit jednoho z generálů/hrdinů, což je však situace dobře známá i pro hráče TW: Warhammer a musí se s ní prostě počítat.

Diplomacie a špionování
Pojďme na věci, které jsou trochu rozporuplné. První z nich je spy mode, který do určité míry nahrazuje nebojové postavy na strategické mapě. Za mě je to určitě nejslabší prvek v tomto dílu. Diplomacie je jedním slovem... "velice dobrá, občas je jí však příliš". Funguje velice dobře, hned víte, s kým má cenu se bavit o čem. Někdo vám možná pustí dceru, někdo bude chtít obchodní dohodu, někdo jiný zase rád ukončí válku za jednoho koně a brnění. Co začne být po chvilce otravné je množství "dealů", které ve světě probíhá. Yuan Sheng opustil tuto koalici a jde do války s Jeng Jungem... Skvěle! Hlavně pro frakce, které nejsou úplně postaveny na diplomacii, se 10 až 20 notifikací za kolo o diplomacii ostatních na opačné straně mapy velmi rychle přejí (například za Yellow Turbany je to peklo).

Jatéčka
Nebudeme si nic nalhávat. Série TW je primárně o přesouvání armád, přechytračení soupeře, kterého dostanete do pasti a následném vyhlazení jeho armády vaší elitou. A zoomování na to, jak salvy od vašich lučištníků dělají paseku ve formacích soupeře (který ideálně nemá jednotky umějící jinou formaci než semknutou linii). Pozitivum je, že bitvy jsou pěkné a působí dobře. Systém generálů a jednotek, které mají pod sebou v "kohortě" funguje velice dobře. Co pro mě už tak dobře nefunguje, jsou jendotky samotné. Jasně, jsem lehce rozmazlený z Warhammeru, kde je samozřejmě obrovská variabilita, ale... no tak! Všichni mají několik typů kluků s kopím nebo mečem, lučištníků, koníků. Přeháním, ale... vzpomeňme si na PRVNÍ Rome. Egypťané měli silné válečné vozy, směrem na sever jsme našli frakce založené na obrovských jezdeckých armádách, kousek na západ od nich kluky, co měli dlouhá kopí a uměli falangu, ještě kousek dál zase skupinku, která se schovávala za velké "hranaté" štíty a spoléhala na mobilitu a morálku pěchoty, na sever zase hrubá síla barbarů... rozumíme si. Něco takového v Three Kingodms nečekejte a za mě je to největší problém celé hry. Ideální armáda pro rebely, Liu Beie, Shuo Janga, King Konga i všechny ostatní bude složením vždy velice podobná.

Přehlednost a hratelnost
Ultimátně je to vše o hratelnosti, která není vůbec špatná. Když se člověk přestane kochat, začne umisťovat generály k armádám, verbovat jednotky, starat se o města, posílat do nich "guvernéry"... Nových drobných mechanik je spousta, starost o jídlo a supplies armády, loajalita generálů, snaha stát se císařem. Navíc každá frakce má nějakou svou specialitku. Další velký problém (po ne-různorodosti jednotek/frakcí) je přehlednost. Ve jménech se začnete ztrácet na počtu 10 "poddaných". Nepomohou tomu ani velmi podobné portréty. Technologický strom je nádherný, ale ne příliš intuitivní, to stejné platí pro jednotky samotné (kde máte alespoň možnost vybrat ze dvou možností zobrazení na taktickém overlay), pokračujme budovami, abilitami... A vzhledem k tomu, že je těchto věcí ve hře celkem dost, po dvaceti hodinách jsem se stejně musel vždy zastavit, vše si projít a pak teprve vybrat jaký tech/budovu/jednotku/důda vlastně chci.

Verdikt
Three Kingdosm je velice dobrá hra, která dělá krásné věci... ehm... krásně a zajímavě. Občas se ztrácí v možnostech, které nabízí a občas se v nich ztratíte také. Jinak se jedná o jeden z lepších dílů série a můžeme jen čekat na to, co se bude odehrávat na druhé polovině mapy... jo, zapomněl jsem, že z celé Číny se většina děje jen v horní třetině, kde se narodí 80 % frakcí. Jinak se jedná o stabilní (nevěřím) hru, která se hraje velmi dobře, i když neposkytuje takovou variabilitu, na jakou jsou zvyklí hráči Warhammeru nebo Rome. Stačilo málo a mohla mít 90 %, takto zatím 75 %.