Do hraní Pathfinder: Kingmaker jsem se pustila po jeho novějším a většinou o dost lépe hodnoceném sourozenci: Wrath of the Righteous. Očekávala jsem tedy, že rozehrávám spíše průměrné cRPG, které si sice díky lásce k tomuto žánru užiju, ale celkově zapadne v už poměrně velkém portfoliu mnou dohraných her. Nemohla jsem se plést více. Pathfinder: Kingmaker z mého pohledu patří mezi nejlepší RPG hry všech dob, o parník překonává svou historii, ze které vzešel, a ukazuje dominanci Owlcat Games v tomto žánru už od jejich prvotiny.
Nechci samozřejmě nijak shazovat jiné hry, stále stejně budu milovat Baldur's Gate II, a to hlavně díky vědomí, že Pathfindery by bez něj nikdy nevznikly, ale pokud bych někomu měla doporučit fantasy magnum opus, kterým týdny, měsíce a někdo možná i roky může doslova žít a roleplayovat, byl by to právě jeden z Pathfinderů. No ale který je lepší? Oba jsou dost jiné. Wrath of the Righteous hodí hráče doprostřed dopaminové jízdy, kdy jednu epickou událost ihned střídá ještě epičtější událost a od první úrovně porážíte armády démonů a dalších polobožských bytostí. Kingmaker se naopak drží dost při zemi, pomalu si prozkoumáváte svou říši, pomáháte svým poddaným, systematicky řešíte hrozby a postupně odkrýváte pozadí příběhu celé hry. Záleží, co vás láká víc. Mě hrozně bavilo oboje.
Kingmaker má samozřejmě drobnou nevýhodu v tom, že se neměl jak vyvinout ze svého předchůdce. Jeho pokračování tak nabízí o něco větší rozmanitost předmětů, lehce propracovanější společníky, větší kombinatoriku buildů a pár QoL vylepšení, která vás například upozorní, když si nasadíte více předmětů, jejichž bonus má stejný typ, a tak se nesčítá. Ale jinak jsou to obě perfektní hry, které jsem si neuvěřitelně užila a u nichž jsem opravdu cítila, že jsem se zcela sžila s hlavní postavou a zažívala s ní její radosti i strasti.
Také se mi hrozně líbilo, že hra nepracuje jen s tím, jaké oblasti navštívíte, ale také kdy je navštívíte. Jako každý správný OCD gamer jsem odkryla naprosto celou mapu a prozkoumala každý kout. Přesto jsem po dohrání z internetu zjistila, že jsem úplně minula dva možné společníky. Spolu s mnoha různými zakončeními hry se tak nemusíte bát, že by váš průchod hrou byl totožný s průchody ostatních hráčů. Bude jedinečný. To mám na cRPG moc ráda, a to i s vědomím, že ne každého lze zachránit a některá rozhodnutí nevedou ke šťastným koncům.
Pathfinder: Kingmaker je zkrátka RPG, jak má být. Bavilo mě prozkoumávat prostředí, optimalizovat buildy, bojovat, budovat a rozšiřovat svou říši, starat se o poddané a řešit všechny problémy, které přede mě hra postavila. A to od začátku až do úplného konce.
Dohráno za 132 hodin.
Včetně:
The Wildcards
Varnhold's Lot
Beneath the Stolen Lands
Nechci samozřejmě nijak shazovat jiné hry, stále stejně budu milovat Baldur's Gate II, a to hlavně díky vědomí, že Pathfindery by bez něj nikdy nevznikly, ale pokud bych někomu měla doporučit fantasy magnum opus, kterým týdny, měsíce a někdo možná i roky může doslova žít a roleplayovat, byl by to právě jeden z Pathfinderů. No ale který je lepší? Oba jsou dost jiné. Wrath of the Righteous hodí hráče doprostřed dopaminové jízdy, kdy jednu epickou událost ihned střídá ještě epičtější událost a od první úrovně porážíte armády démonů a dalších polobožských bytostí. Kingmaker se naopak drží dost při zemi, pomalu si prozkoumáváte svou říši, pomáháte svým poddaným, systematicky řešíte hrozby a postupně odkrýváte pozadí příběhu celé hry. Záleží, co vás láká víc. Mě hrozně bavilo oboje.
Kingmaker má samozřejmě drobnou nevýhodu v tom, že se neměl jak vyvinout ze svého předchůdce. Jeho pokračování tak nabízí o něco větší rozmanitost předmětů, lehce propracovanější společníky, větší kombinatoriku buildů a pár QoL vylepšení, která vás například upozorní, když si nasadíte více předmětů, jejichž bonus má stejný typ, a tak se nesčítá. Ale jinak jsou to obě perfektní hry, které jsem si neuvěřitelně užila a u nichž jsem opravdu cítila, že jsem se zcela sžila s hlavní postavou a zažívala s ní její radosti i strasti.
Také se mi hrozně líbilo, že hra nepracuje jen s tím, jaké oblasti navštívíte, ale také kdy je navštívíte. Jako každý správný OCD gamer jsem odkryla naprosto celou mapu a prozkoumala každý kout. Přesto jsem po dohrání z internetu zjistila, že jsem úplně minula dva možné společníky. Spolu s mnoha různými zakončeními hry se tak nemusíte bát, že by váš průchod hrou byl totožný s průchody ostatních hráčů. Bude jedinečný. To mám na cRPG moc ráda, a to i s vědomím, že ne každého lze zachránit a některá rozhodnutí nevedou ke šťastným koncům.
Pathfinder: Kingmaker je zkrátka RPG, jak má být. Bavilo mě prozkoumávat prostředí, optimalizovat buildy, bojovat, budovat a rozšiřovat svou říši, starat se o poddané a řešit všechny problémy, které přede mě hra postavila. A to od začátku až do úplného konce.
Dohráno za 132 hodin.
Včetně:
The Wildcards
Varnhold's Lot
Beneath the Stolen Lands
Pro: Pathfinder: Kingmaker nabízí výjimečně hluboký fantasy roleplay s obrovskou svobodou, silným pocitem vlastního dobrodružství, propracovaným budováním říše, skvělou znovuhratelností a možností skutečně se sžít s hlavní postavou.
Proti: Oproti novějšímu Wrath of the Righteous působí Kingmaker místy méně vybroušeně, má méně QoL vylepšení, pomalejší tempo a může být pro méně trpělivé hráče náročný svou komplexností i některými ne úplně přehlednými mechanikami.