Pacifist run:

Disco Elysium je převážně detektivní adventura v kabátku izometrického RPG s několika velmi jednoduchými mechanikami připomínajícími stolní deskovku či hru na hrdiny (netradičně bez jakéhokoli soubojového systému). To, jak hra vypadá a jaké má mechaniky, zde slouží hlavně k dokreslení celkové atmosféry. Stěžejní jsou rozhovory s postavami, vykreslení prostředí a propletenost celého příběhu. Je to jedna z těch her, u kterých si řeknete, že je to spíše interaktivní kniha. A to velice intelektuální kniha, takže se bez studu přiznám, že prvních pár hodin jsem odehrála s obavami, že mi chybí dostatečné vzdělání v sociologii či politologii a v některých prezentovaných myšlenkách se tak ztrácela.

Pokud jste teď ve stejné fázi hry, pročítáte komentáře a přemýšlíte, zda je Disco Elysium hra pro vás, zkuste tomu dát ještě pár hodin navíc. Nedokážu sice posoudit, jestli se narativ hry mírně zjednoduší, nebo vás hra dostatečně vyškolí, aby do sebe všechno zacvaklo, ale stejně jako se hlavní hrdina dostává z kocoviny a zabředává do případu, tak i já jsem se postupně orientovala víc a víc a začala si příběh neskutečně užívat. A to přestože jsem ze začátku nabyla pocitu, že mě nejspíše bude zajímat hlavně vyšetřování vraždy a všechny ty politické ideologie půjdou trochu stranou. Nakonec i mezi jejich představiteli jsem si díky literární kvalitě, originalitě, ale vlastně i skvělému dabingu našla své oblíbence, byť mám trochu pocit, že autoři hry nebyli úplně nestranní a do některých jejich názorů jsem byla lehce vmanipulována.

Čím déle jsem pak hrála, tím víc mi docházelo, že Disco Elysium nestojí jen na chytře napsaných dialozích a originálním světě, ale také na tom, jak dokonale umí pracovat s hráčem samotným. Začala jsem přemýšlet o sobě, o svých motivech i o tom, jakou osobností chci vlastně být. Každý rozhovor, každé rozhodnutí a často i každé selhání má váhu, protože se netýká jen případu, ale i hlavního hrdiny jako člověka. Hra vám tak dává prostor promítnout své představy do vlastního detektiva a udělat z něj kajícného přizdisráče nebo třeba roz(s)jetou hvězdu diska. A možná si pak uvědomíte, že to něco vypovídá i o vás.

K tomu se váže drobné doporučení, které bych pro vás měla, pokud jste hru ještě nehráli. Přišlo mi, že méně hraní je zde paradoxně více zážitku. Když hraji RPG videohry, tak preferuji dlouhé sessiony bez větších přestávek, protože se doslova ponořím do příběhu a nechci odejít, dokud ho celý nezažiji. V Disco Elysium mi však dlouhé hraní bez přestávky způsobilo splynutí mnoha důležitých momentů. A tak stejně jako u knihy občas není na škodu ji odložit a v představách si vizualizovat právě přečtenou situaci, tak v této hře jsem občas měla chuť ji vypnout, nad vším se v klidu zamyslet a vstřebat to, než budu pokračovat. A že bylo co vstřebávat.

Dohráno za 33 hodin.