Čím dál, tím častěji začínám mít pocit, že místo toho, abych se delším hraním té či oné hry do ní dostával hlouběji a nalézal skryté bonusy a další pozitivní aspekty, nalézám spíš další a další chyby a nedostatky. Jednou z takových her, u které mám tenhle neblahý pocit, je Fifa 12.
Třeba takové Demo, vypuštěné někdy na začátku září, bylo fantastické a hodnotit jen podle něj, sahám k devadesátce. Jenže hodnotit hru podle dema, je jako sledovat Gambrinus Ligu a tvrdit, že se dívám na fotbal. Ano, je tam 22 hráčů, co se tváří jako opravdoví fotbalisté, ale jak kopnou do míče, dojde vám, že na fotbal si budete muset zajít do Německa. Nebo do Anglie.
Ona ani plná hra ze začátku nevypadá vůbec marně. Jistě, žádného "wow" pocitu se nedočkáte, obsah je víceméně stejný jako "jedenáctka", nicméně takhle to chodí i u většiny neméně proslulých sérií, tak proč se zbytečně zlobit, že ano... Aktualizované soupisky, všechny aspekty hry opět posunuty blíž k realitě a dokonalosti (až třeba na takové přestupy, ale o tom později), pár proklamovaných vylepšení navíc (Impact engine, kterého si v zápalu hry nějak extra nevšimnete a Tactical Defending, které je na nižší obtížnosti zábavné, na vyšší značně frustrující, a další drobnosti) a samozřejmě vylepšená grafika. Všechno tohle funguje většinu času parádně.
Stejně jako zápasy. Celá hra je při nich záměrně zpomalená, což jednoznačně kvituji s povděkem. Hráč tak dostává větší prostor, pro taktizování a precizní "komunikaci" mezi virtuálními panďuláky, kopající za jeho zástavu. Zvuková kulisa je vydařená, mnohem čistší zvuky přímo z hřiště, jako je fandění diváků nebo interakce mezi hráčem a míčem, ladí uchu. Stejně jako grafika, která udělala krok dopředu. Jediné, co je pro ostudu, je zobrazování podivně rozanimovaných a zjevně naklonovaných diváků, pravděpodobně importovaných z fify 2001. Samozřejmě chápu, že vývojáři někde ten drahocenný výkon šetřit musí a to hlavní se odehrává na hřišti, nicméně při řekněme s trochou fantazie "cut-scénách" sjede obraz na hráče, za nímž je x diváků, působí taková "divácká kulisa" jako pěst na oko.
Herní mody rovněž nepřináší nic nového (až na Be a goalkeeper, ale to je opravdu marginální záležitost), přesto jsou v mnoha ohledech vylepšeny, především v postupném rozvoji hráčů a skautingu. Velká škoda, že se něco podobného nedá říct o přestupech. Samotné jádro je zdravé, kluby neprodávají hráče pod cenou, kteří zase pečlivě zvažují každou nabídku a do nějakého zapadákova jen tak nevlezou. Problém je v neuvěřitelné kvantitě přestupů. Higuaín do ManU, Ricardo Kaká do Chelsea, Abidal do Liverpoolu, Arshavin do AC Milán, Hernandéz do Norwich City... A další a další. A to prosím za jedno přestupové období!
Jak jsem naznačil v úvodu - čím déle hraji, nacházím jen samé chyby, místo toho, abych se do hry víc a víc dostával. Problém nevězí v zásadních věcech, ale maličkostech. Tak třeba neviditelné "pole" zákazu pohybu, ať už je to při autech nebo při výkopu, do nichž se hráč nedostane. Proboha proč? V reálu by hráč dostal za "zjevné" porušení vyměřené vzdálenosti napomenutí, možná žlutou kartu, ale určitě by mu nebránila v pohybu jakási neviditelná zeď. Stejně jako situace, kdy se hráč bez míče dostane mimo vyznačenou hrací plochu a hra ho nepochopitelně zpomalí. Dále tu máme sudího a brankáře, kteří jsou naprosto imunní vůči veškerým zákrokům. Chcete jít do střetu s brankářem v boji o míč při centru, kdy ho gólman teprve chytá (ale ještě nemá úplně v moci)? Smůla, jako byste "zajeli" do prázdna. Přitom brankář faulovat a srazit (čistě) hráče v boji o míč může. Pozoruhodné. Dále zkratkovitě - mrtvý ofajd pokaždé písknou, ikdyž se v moderním fotbale pouští anebo otravné animace oslav gólů, které nejdou přeskočit a vězte, že vás tahle prkotina bude (zvláště po gólu, který vsítí soupeř) pořádně vytáčet. Takové a další věci dokážou nemile vytrhnout hráče ze zápasu. Na jednu stranu se tvůrci snaží o realitu, na tu druhou ale nasekají ve hře takové školácké chyby, že opravdu nechápu, proč tohle dělají. Nezlobte se na mě, milí vývojáři, ale takhle si reálný fotbal nepředstavuji.
Rozhodčí, o kterých jsem se již zběžně v předchozích odstavcích zmínil, pískají na solidní úrovni, ikdyž zamrzí, že v zápasech Premier League, která je známá pro benevolentnější posuzování zákroků, pískají sudí každý tvrdší (chcete-li hraniční) střet. A kometář. Jediná část hry, která je úplně mimo mísu. Chápu, že se nějakému tomu opakování komentářů v průběhu zápasu ani vyhnout nelze, přesto si poslechnout s míčem ve středu pole vzrušený hlas jinak přesného Jaromíra Bosáka volajícícho "A to je penalta", je vyložený kiks, to ať si vývojáři vymýšlí, co chtějí... A to je jen jeden případ z mnoha. Kolikrát si od komentátorů vyslechnete rádoby situace věštící budoucnost, jako "A to je faul, následuje žlutá", přitom rozhodčí pískne faul a po žluté, jako by se země slehla. A to ani nemluvím o recyklovaných hláškách z minimálně stopadesáti předchozích ročníků...
Ke konci něco málo k ovládání a obtížnosti. Ovládání není tragédie, sem tam se sice stane, že hráč udělá tempo navíc nebo neobratně provede změnu směru, to jsou ale spíš jen okrajové záležitosti a celkově se dá říct, že tato oblast hry dopadla chvalitebně. Stupeň dolů za ovládání na klávesnici, směrové šipky bohužel nedokážou vykouzlit precizní přesnost pohybu, jako to zvládne gamepad. A obtížnost. Pro mě snad největší zápor hry. Celkově se dá očekávat, že dvě nejhranější nastavení obtížnosti budou poloprofesionál a profesionál. Hraní na obtížnost poloprofesionál je skoro až dětsky jednoduché, se silným týmem budete běžně vyhrávat o 5 a více branek, stejně tak i s nejslabším týmem skotské ligy porazíte Barcelonu. Přejděte na profesionála a čeká vás studená sprcha. Jak je možné takové skokové zvýšení obtížnosti? Vyberte si top tým Anglické Ligy a budete rádi, že se držíte ve středu tabulky. Místo 7 nebo 8:0 to bude v lepším případě 1:1, při konfrontaci se stejně silnými kluby se raději dopředu psychicky připravte na pořádný výprask v podobě pětigólového nášupu nobo starého dobrého výsledku 0:3. Z těchto nemilých zkušeností musím hodnotit obtížnost jako nevyváženou a to přesto, že máte na výběr z pěti obtížností. Je možné, že s gamepadem by byla situace snažší, mohli byste dělat kličky a precizně ovládat hráče, nicméně pánové, jsme na PC, a na něm se podle posledních průzkumů hraje především na klávesnici, ne ovládátku pro konzole.
Jsem si vědom toho, že jsem na předchozích řádcích nadával až moc. Proto dokončím svůj pohled na novou Fifu ve smířlivém tónu. Přese všechny zápory jde o nejlepší fotbal, který si můžete na PC zahrát. Výsledek je podle očekávání nadprůměrný, ale chybělo málo a z Fify 12 by byl adept na nejlepší hru roku. Na 90+ má hra prostě moc chyb a ač se mnou mnoho virtuálních čutálistů nebude souhlasit, hodnotím novou Fifu 80%.

Tak jsem se konečně po menší prodlevě dostal možnost zahrát si nový ročník fotbalové série FIFA. Jelikož jsem hráč PC pozitivní, byl jsem novou FIFOU samozřejmě nadšen. Konečně dorazila na PC i vysněná a roky očekávaná next-gen verze, u které jsem mohl v dobách minulých slintat tak akorát při pohledu na konzolovou verzi.

Minulý ročník ale nebyl zpackaný jen graficky. Hratelnostně to byla rovněž bída. Proto musela FIFA 11 přijít s výraznými změnami téměř na každé frontě. Začneme licencemi. Ty byly už i v minulém dílu a ani v "jedenáctce" nechybí. Jen ty sestavy (Andrej Arshavin mezi náhradníky - WTF??) Jinak ale v tomto směru nelze nic vytknout.

Další na řadě je již zmíněná vizuální stránka a konečně mohu s klidným svědomím říct, že po pro PC hubených létech nedostatku tu máme konečně ten next-gen. Hra už nevypadá, jako by ji vývojáři programovali v minulém miléniu, ale na rok 2010 je to bohužel ještě pořád málo. Nebo takhle - o solidní průměr jde, nicméně je jasné, že kdyby se chtělo, tak se by jistě ještě nějaké rezervy v grafickém zpracování našly. Naše PC by to určitě utáhla. Animace jsou nicméně povedené, stejně jako zpracování obličejů fotbalistů (ne, teď už si určitě nespletete Wayna Rooneho s Pepou z okresního přeboru). Ještě zpracovat lépe efekty počasí (děšť se projevuje jako padající čárky, což si přiznejme, není zrovna ideál) a ono by to nebylo zase tak špatné (čtěte průměrné). I tak musím autory za vizuální zpracování pochválit, oproti FIFĚ 10 jde posun o několik světelných desetiletí kupředu.

Grafiku máme odbitou, teď přejdeme k tomu, co dělá hru hrou - hratelnost. Ta musí u fotbalové hry splňovat následující kritéria: schopnou AI, inteligentní rozhodčí, reálně se chovající míč, propracovanou fyziku soubojů o míč a ovládání na míru. Umělá inteligence je v novém ročníku na solidní úrovni, obránci dělají, co mají dělat, útočníci už nejsou v pozici "polobohů"(nedokážou nasadit oběma obráncům dvojité jesličky, třetího si obhodit, na čtvrtého udělat zasekávačku a následně skórovat levým nártem do pravé šibenice), ale musí počkat na podporu týmu, brankáři nedělají do očí bijící kiksy. Konečně to vypadá, jako by se tam za monitorem odehrával opravdový fotbalový zápas.

To rozhodčí dopadli bohužel o něco hůře. Jsou schopni odpískat zápas bez chyby, ale bohužel jim ani nedělá problém v dalším matchi neodpískat jasné fauly, které by snad uznal i samotný provinilec - To takhle běžíte s míčem sami na branku, zezadu vás zkosí obránce a rozhodčí nic. Míče se sice stoper ani nedotknul, ale arbitrovi je to stejně jedno. Postranní rozhodčí jsou stejní fištróni jako jejich hlavní kolega a tak s ním raději drží basu. Místo faulu na červenou kartu rozhodčí vyhodnotí situaci jako čistý souboj. Bohužel nejde o výjimečnou situaci, podobných skluzů za kartu si ani nevšimne. Stejně tak je arbitrům šum a fuk pojem "mrtvý ofsajd", kdy je útočník a poslední hráč bránícího týmu v době přihrávky v téměř stejné linii, ale páni rozhodčí mají rentgenový zrak a podobné situace pískají s geometrickou přesností bez jakékoli možnosti omyly. A pak že lidský zrak nejsou dokonalý! Že se mrtvý ofsajd v moderním fotbalu toleruje je jim ukradené.
Dost ale kritiky rozhodčích, teď krátce k míči, bez kterého se žádný zápas neobejde. A zde lze říct jediné - dobrá práce! Míč se chová tak, jak má, letí takovou rychlostí, jakou jste mu navolili. Prostě se chová jako ve skutečnosti a to je fajn. Tak to má být. Souboje o míč se také calkem povedly. Velkou roli zde hrají fyzické predispozice hráčů, takže když chcete s Tomášem Rosickým přetlačit stokilového Sola Campbela, se 101% pravděpodobností skončíte na zemi a bez míče. Díky tomuto systému se stávají souboje zajímavější, velkou roli při nich hraje rychlost, jakou do nich jdete a směr, ze kterého přibíháte. Ani zde nelze příliš vytknout.

Posledním důležitým kritériem pro dobrou fotbalovou hru je ovládání. To bohužel nedopadlo úplně na jedničku, když už jsme u toho škoního známkování, nedostalo by ani za dva. Už od prvního setkání s hrou je jasné, že primárním ovladačem pro FIFU 11 není klávesnice, ale gamepad. V úvodní obrazovce si můžete přenastavit ovláádání podle libosti - jen se musíte naučit, co který znak znamená. Pokud se vyznáte v gamepadu, není problém, ale na to přece nemohou vývojáři spoléhat! Stejně tak, když hrajete zápas - na nějaké složité triky s míčem zapomeňte, teda pokud nemáte gamepad. Na klávesnici si totiž spíš zlomíte prsty než uděláte nějaký pokročilejší trik. Když už jsme u ovládání v zápasu, přišlo mi, že hráči reagovali na mé pokyny o trochu později než by bylo zdrávo. Také se mi nezřídka stávalo, že akci, kterou jsem zvolil pro jednoho hráče (např. nahrávka) se při vypíchnutí míče soupeřem automaticky přenesla na druhého hráče, který míč získal a místo toho, aby "počkal" na moje pokyny, dokončil akci, kterou nestihl provést jeho spoluhráč. Vypadá to jako prkotina, ale je to bohužel značně frustrující. Když už jsme u toho nadávání, tak musím přiznat, že ani automatický výběr hráčů se nepovedl. Jde o jednoduchý princip - když míč drží v moci soupeř, hra automaticky přepne ovládání na hráče, který je nejblíž tomu soupeřovu. Nebo by spíš měla. V zápasech jsem totiž musel mnohokrát "manuálně" přepínat ovládání na jiného hráče, protože hra vybírala tak nešikovně, že bez aktivního zásahu by to nešlo.

FIFA 11 obsahuje několik herních modů - mezi tři hlavní patří manažerský režim, Be a Pro a režim Turnaje. Manažerský režim vás "hodí" do role trenéra klubu, přičemž máte za úkol se starat nejen o tým, ale např. i o cenu vstupenek, personál apod. V sérii FIFA klasika. Be a Pro je režim, ve kterém hrajete zápasy pouze za jednoho hráče. Bohužel kamera není zrovna šťastně umístěna, leckdy ani na svého fotbalistu pořádně nevidíte, což celkem úspěšně kazí celkový dojem. O turnaji se ani nebudu rozepisovat.

K dalším věcem, které se mi líbily už jen telegraficky - pěkný soundtrack, špičkové zvuky, interface, kvalitní optimalizace.

Co dodat závěrem? FIFA 11 je celkově slušná hra, mnoho nedostatků ji však táhne do bahna průměru. Nebo lehkého nadprůměru.

Tak takhle dopadla naše milovaná Mafia? Hra, na kterou se každý druhý Čech těšil jako na druhé Vánoce? No teda, začít takhle zhurta, to už chce pořádný důvod. Bohužel je to tak. Hra, která měla být duchovním nástupcem staré dobré Mafie, je příliš okleštěná na to, aby si zasloužila nosit jméno Mafia. A to je právě ten hlavní důvod, proč nová Mafia nesahá svému předchůdci ani po pás. Ale o tom až později. Nejprve ke kladům.

Čím začít, když ne příběhem? Právě příběh byl motorem první Mafie a právě kvůli němu se ke hře lidé vracejí i po letech, když grafika ztrácí na blyštivosti a ani herní principy už nestačí na současou špičku. A proto je moc dobře, že děj druhé Mafie je hodně nadprůměrný, ikdyž i zde je jasné, že původně měl být o dost delší. Mnoho věcí bylo z příběhu "vystrčeno", proto vězte, že pokud se budete ke konci děje lehce ztrácet, vězte, že nejde o problém vašeho intelektu. Ale o tom také až později. Jak je známo, děj se odehrává v období od konce druhé světové války do poloviny šedesátých let minulého století. Hlavní hrdina je Vito Scaletta. Dál se nemá cenu rozepisovat, to už přece všichni ví, proto zde nebudu omílat dávno známá fakta. K příběhu tak nemá cenu cokoli dodávat, ani spoilerovat se mi totiž nechce, navíc to není úplně košer vůči těm, co hru ještě nehráli.

Přejděme k další výraznému plusu a tím je město Empire Bay, které je až neskutečně detailně zpracované. Dovolím si dokonce tvrdit, že i Lost Heaven z první Mafie nebylo hezčí, ale to už je věc názoru. Velká škoda, že si Empire Bay moc neužijete, příběh je krátký a na některá místa se ani nepodíváte. S tím se ale bohužel nedá nic dělat.

Další klady už jen ve zkratce: báječný jízdní model (vážně paráda a jedna z mála věcí, která se dokáže vyrovnat původní Mafii), výtečné dialogy (beze srandy, jde fakt o špičku mezi hrami), nádherné efekty počasí (jen počkejte, až budete zírat na nádherné Empire Bay pod sněhovou pokrývkou), zajímavé charaktery, povedené cut-scény, kompletní česká lokalizace (s kvalitou dabingu už to takové terno není, některé postavy mluví naprosto bez emocí), orchestrální hudba (zažijete při akčních pasážích), dobový soundtrack (rádia, ať už v autech nebo v domě), opravdu povedené vizuální zpracování, a v neposlední řadě také skvělá optimalizace pro naše pc.

To by bylo ke kladům asi všechno. Záporů není mnoho, ale čím méně jich je, tím jsou závažnější. Vlastně je lze rozdělit do tří skupin. První skupina představuje největší problém, za který může vydavatel Take 2. Tento problém tkví v extrémní osekanosti celé hry. Chvílemi si dokonce přijdete, že nehrajete full verzi, ale že se účastníte beta-testingu, při kterém máte k dispozici omezené množství obsahu. Stačí se jen trochu pozorněji podívat na děj celé hry, ve kterém naprosto absentují vedlejší mise a to vzhledem k tomu, že je příběh lineární jak prkno, jde o poměrně výrazný problém. Vývojáři tenhle problém omlouvali tvrzením, že by nás vedlejší mise jen rušili od hlavní dějové linie. Jenže v tom případě na vás čeká jen 10 hodin hraní a pak už nic. Prostě nic. Tam, kde byla v Mafii I volná a extrémní jízda, je zde pouze možnost hrát celý příběh znova. Vedlejší mody zde prostě nejsou a to už je opravdu výrazný zápor, protože ani ve městě se nevyřádíte. Ano, i zde měly být možnosti, jako kupování automobilů, ukazatel respektu (když zabíjíte nevinné lidi, respekt se snižuje) a podobně. Bohužel, některá "prozíravá hlava" v Take 2 si řekla, že lidem nebude vadit, když dostanou osekanou hru. A když se jim to nebude líbit, můžou si přece všechny tyhle "nadstandardní" věci přikoupit formou dlc. Chceš se dozvěsět, jak to dopadne s Vitem? Zaplať 10 éček a můžeš si zahrát poslední tři mise. Chceš si kupovat výstavní automobily? Hoď sem další chcechtáky a můžeš si dělat co chceš. Jasně, dlc jsou hitem nynější doby a můžou být i prospěšné prohráče, kteří si přikoupí některé věci navíc, které mezitím autoři dodělali. Jenže tohle není případ Mafie II. Všechny tyhle dlc (různé balíčky, nadzemka a zakončení příběhu) už jsou přítomny ve hře!! Všechny tyhle "nadstandardní" featurky už jsou na vašem harddisku, jenom jsou zamčené a vychytralé Take 2 vám po zaplacení pošle pouze kód, abyste mohli hrát to, co mělo být v základu.

Ve skupině číslo dvě jsou zastoupeny problémy, týkající se primárnímu zaměření na amarický a tím pádem hlavně konzolový trh. Jsou to drobnosti, ale o to více zamrzí. Třeba taková drobnost, jako nemožnost odhodit zbraň. Podle vývojářů nepotřebná věc, jenže na co je vám potom zbraň bez nábojů, která se vám při přestelce jenom plete při přeměňování zbraní? Kdyby byl alespoň ve hře přítomen inventář, kde by šlo pohodlně přeměňovat zbraně bez obavy, že vás někdo mezitím zastřelí. Ten zde ale rovněž není, což je další drobnost, která ale v první Mafii našla velké uplatnění. A to nemluvím ani o tom, že pod kabátem můžete nosit celou zbrojnici. 4 samopaly a brokovnice? Není problém, pod kabátem je dost místa i na lehký kulomet. Hlavně, že se tvůrci dušovali, že snaží o co největší realističnost.

Třetí skupina je souhrnem záporů, za které můžou pouze tvůrci sami - bugy a hodně špatně rozmístěné checkpointy.

Závěrem se sluší i přes všechny vyjmenované zápory říct, že Mafia II je nadprůměrná hra se skvělým příběhem a nádherným městem, která vám ale momentálně vydrží na jeden, možná dva dny. Kromě příběhu a města vám nemá co nabídnout. Playboye nic nezachrání, ač nejde o špatný nápad. S extrémní jízdou prosím nesrovnávat, jde totiž o úplně jinou ligu. Doufám, že víte, jak to myslím. Hra měla ohromný potenciál, který bohužel ani z poloviny nevyužila a věřte nebo ne, na prodejnosti se to jistojistě odrazí. Není divu, že průměrné hodnocení hry je okolo 80%. Takové si totiž hra zaslouží. Další promarněná šance. Díky Take Two!

Poslední hra z této série, kterou jsem hrál, byla FIFA 07. Říkal jsem si, tři roky, to už se mohlo něco změnit. Hra bude hezčí, chyby z předchozích dílů budou minulostí a herní principy budou hlubší a promakanější. A ono ne. Je to pořád to samé, ne-li horší. Grafika se za ty tři roky vylepšila opravdu jen sporadicky, ale to není nejdůležitější aspekt každé hry, takže se v ní již vrtat nebudu. To, co je na jakékoli hře nejdůležitější, je její hratelnost. A v tomto ohledu mě FIFA 10 na celé čáře zklamala.
Tato hra je o fotbalu, proto je logicky důležité AI jak spoluhráčů, tak i protihráčů. Každá složka týmu (brankář, obránci, záložníci, útočníci) by měla podávat stabilní výkony a co nejvíce pracovat "samostatně", protože hráč se může věnovat pouze jednomu fotbalistovi. A v tom jádro pudla. Když se podíváte na hru vlastního (zdůrazňuji VLASTNÍHO, ne toho, který hraje proti vám) týmu, máte pocit, že místo špičkového fotbalu sledujete sjezd zkouřených šimpanzů. Zvláště obránci splňují toto přirovnání beze zbytku. Jejich obranná hra nemá chybu. Nejenže se s oblibou pohybují zpravidla na tom místě, kde se nic neděje, jsou schopni prohrát souboj o míč s jedním útočníkem. Upřesňuji ČTYŘI obránci na JEDNOHO útočníka. Kdyby se to stalo jednou za zápas... Ale tihle mistři jsou schopni zopakovat tuto šablonu klidně desetkrát za jeden poločas.
Další nemilá překvapení vám připraví brankáři, kteří jsou děravější než děravý cedník (znovu jsou to překvapivě "vaši" brankáři). Když máte stejnou šanci vy a provedete stejný postup jako soupeřův útočník, vylámete si zuby a pak můžete být ještě rádi, že jste alespoň vybojovali rohový kop.
Pozoruhodný na celé hře je také český komentář, který se od dob FIFA 07 prakticky nezměnil a komentátoři už čtvrtým rokem jedou pořád ty samé (a přiznejme si to většinou velmi slabé) hlášky. Kdyby se alespoň komentátoři tolikrát neopakovali... Když uslyšíte, že "tato hlavička měla oči" desetkrát za zápas, tak to nrní zrovna dvakrát velké terno.
Ve hře se vyskytuje "spousta" herních módů, ale pořádně hratelný je pouze Manager Mode a ani to není žádná sláva.
Co dodat na závěr? Snad jen vzkaz autorům FIFY 10, aby na trávník přestali (náhodně) dosazovat (náhodné) kolemjdoucí, protože jestli tohle jsou fotbalisté, tak já jsem Lionel Messi.

Na GTA IV jsem ještě před vydáním slyšel jen a jen optimistické zvěsti. Jak to tedy dopadlo? Už při prvním spuštění hry je jasné, že půjde o tzv. "AAA" hru. Graficky si nejnovější díl oproti San Andreas polepšil, to je ale logické. Jízdní model je oproti již zmíněnému předchozímu dílu odlišný. Řízení je náročnější a vozidlo se chová realističtěji. Ač to vypadá, že autoři v tomto směru pokročili, tak se mi přesto zdá, že řízení je prostě a jednoduše méně zábavné než v San Andreas, právě kvůli vyšší realističnosti. Příběh je kvalitní a pěkně vtahuje hráče do děje. Tady jsem neshledal žádné výtky. Pánové z Rockstaru zabodovali.
Doteď jsem prakticky jen chválil a na nějaké připomínky nebylo moc místo. Proto musím toto manko odstranit. GTA IV určitě není dokonalá a bezchybná hra. Jeden z hlavních pilířů této slovutné série byly "volnočasové" aktivity. V praxi to znamená, že před misí jste si šli vyměnit oblečení, zahrát si nějakou tu minihru nebo se prostě jen najíst. Bohužel restaurací a obchodů různého typu je příliš málo na tak rozlehlé město a ani nabídka není kdovíjak velká. Co mě ale vadilo podstatně víc byla absence venkova, která z GTA San Andreas udělala zábavnější hru než kdyby tato, dnes již neoddělitelná součást SA, nebyla implementována. Město je fajn, ale chyběla mi větší různorodost prostředí. Na venkově jste se mohli vyřádit, sjíždět s motorkou z velkých útesů, tady si tak maximálně rozmašírujete hlavu o budovu, které jste si všimli příliš pozdě (většinou až v té době, když hlavní postava Niko leží bezvládně na zemi).
Posledním a naprosto zbytečným mínusem je konverze z konzolí, u které nabydete podezření, že ji dostali za úkol ruští "odborníci" s pohonem na 90% vodku. Grafika je sice pěkná, ale v porovnání s HW nároky vypadá spíše jako budgetovka. Takhle odfláknutý port z konzolí jsem ještě neviděl.
Nové GTA je sice kvallitní hra, ale 100% si nezaslouží, ikdyby se na na svoji imaginární hlavu stavěla. U mě stále vede GTA: San Andreas. Takže 80%.

Mafia je podle mého názoru nejlepší česká hra. Vlastně je to moje nejoblíbenější hra vůbec. Špičkový příběh nemající konkurenci (ani teď!), na tu dobu skvělá grafika a nadprůměrná hratelnost. To, co mě ale dostalo nejvíc (vyjma příběhu) je doslova skvělý jízdní model automobilů. Kam se hrabe GTA! Auta se chovají tak, jak mají a to je potom radost užívat si nekonečné "brázdění" ulicemi Lost Heaven těmi kocábkami ze 30. let. Město je neskutečně rozlehlé a skutečně žije! Nemůžu opomenout také na české poměry bezchybný dabing. Abych jenom nechválil, je zde i pár věcí, které se tak zcela nepovedly... Slabší AI zrovna nenadchne. Pár příkladů: chodci mají občas sebevražedné sklony (rádi skákají pod auto) či gangesteři, kterým dojdou náboje a nenapadne je nic lepšího než si to svámi rozdat "ručně". Nemusím dodat, jak to dopadne (gangster běží-vy s thompsonem-tatatatata...). Ani auta (řízená ostatními obyvateli Lost Heaven, tohle nemá s již zmíněným jízdním modelem nic společného!) nesekají vždy dobrotu, ale není to nic hrozného. Když se dívám, jak se většina her čím dál víc zjednodušuje (viz WoW), tak mi nepřijde vyšší obtížnost mafie jako výrazné mínus. Jediná opravdu "tuhá" mise je Fairplay (samozřejmě hlavně nechutně těžké závody i na normální obtížnost).
Ještě by nebylo od věci zmínit vedlejší módy, jako je jízda a extrémní jízda. Ve zkratce: extrémní jízda je velice obtížná záležitost, ale hodně zábavná. Jízda je na tom o malinko hůře, ale propadák to není. I díky těmto módům se hrací doba může výrazně prodloužit. Moje hodnocení? 95%