Tak jsem se konečně po menší prodlevě dostal možnost zahrát si nový ročník fotbalové série FIFA. Jelikož jsem hráč PC pozitivní, byl jsem novou FIFOU samozřejmě nadšen. Konečně dorazila na PC i vysněná a roky očekávaná next-gen verze, u které jsem mohl v dobách minulých slintat tak akorát při pohledu na konzolovou verzi.

Minulý ročník ale nebyl zpackaný jen graficky. Hratelnostně to byla rovněž bída. Proto musela FIFA 11 přijít s výraznými změnami téměř na každé frontě. Začneme licencemi. Ty byly už i v minulém dílu a ani v "jedenáctce" nechybí. Jen ty sestavy (Andrej Arshavin mezi náhradníky - WTF??) Jinak ale v tomto směru nelze nic vytknout.

Další na řadě je již zmíněná vizuální stránka a konečně mohu s klidným svědomím říct, že po pro PC hubených létech nedostatku tu máme konečně ten next-gen. Hra už nevypadá, jako by ji vývojáři programovali v minulém miléniu, ale na rok 2010 je to bohužel ještě pořád málo. Nebo takhle - o solidní průměr jde, nicméně je jasné, že kdyby se chtělo, tak se by jistě ještě nějaké rezervy v grafickém zpracování našly. Naše PC by to určitě utáhla. Animace jsou nicméně povedené, stejně jako zpracování obličejů fotbalistů (ne, teď už si určitě nespletete Wayna Rooneho s Pepou z okresního přeboru). Ještě zpracovat lépe efekty počasí (děšť se projevuje jako padající čárky, což si přiznejme, není zrovna ideál) a ono by to nebylo zase tak špatné (čtěte průměrné). I tak musím autory za vizuální zpracování pochválit, oproti FIFĚ 10 jde posun o několik světelných desetiletí kupředu.

Grafiku máme odbitou, teď přejdeme k tomu, co dělá hru hrou - hratelnost. Ta musí u fotbalové hry splňovat následující kritéria: schopnou AI, inteligentní rozhodčí, reálně se chovající míč, propracovanou fyziku soubojů o míč a ovládání na míru. Umělá inteligence je v novém ročníku na solidní úrovni, obránci dělají, co mají dělat, útočníci už nejsou v pozici "polobohů"(nedokážou nasadit oběma obráncům dvojité jesličky, třetího si obhodit, na čtvrtého udělat zasekávačku a následně skórovat levým nártem do pravé šibenice), ale musí počkat na podporu týmu, brankáři nedělají do očí bijící kiksy. Konečně to vypadá, jako by se tam za monitorem odehrával opravdový fotbalový zápas.

To rozhodčí dopadli bohužel o něco hůře. Jsou schopni odpískat zápas bez chyby, ale bohužel jim ani nedělá problém v dalším matchi neodpískat jasné fauly, které by snad uznal i samotný provinilec - To takhle běžíte s míčem sami na branku, zezadu vás zkosí obránce a rozhodčí nic. Míče se sice stoper ani nedotknul, ale arbitrovi je to stejně jedno. Postranní rozhodčí jsou stejní fištróni jako jejich hlavní kolega a tak s ním raději drží basu. Místo faulu na červenou kartu rozhodčí vyhodnotí situaci jako čistý souboj. Bohužel nejde o výjimečnou situaci, podobných skluzů za kartu si ani nevšimne. Stejně tak je arbitrům šum a fuk pojem "mrtvý ofsajd", kdy je útočník a poslední hráč bránícího týmu v době přihrávky v téměř stejné linii, ale páni rozhodčí mají rentgenový zrak a podobné situace pískají s geometrickou přesností bez jakékoli možnosti omyly. A pak že lidský zrak nejsou dokonalý! Že se mrtvý ofsajd v moderním fotbalu toleruje je jim ukradené.
Dost ale kritiky rozhodčích, teď krátce k míči, bez kterého se žádný zápas neobejde. A zde lze říct jediné - dobrá práce! Míč se chová tak, jak má, letí takovou rychlostí, jakou jste mu navolili. Prostě se chová jako ve skutečnosti a to je fajn. Tak to má být. Souboje o míč se také calkem povedly. Velkou roli zde hrají fyzické predispozice hráčů, takže když chcete s Tomášem Rosickým přetlačit stokilového Sola Campbela, se 101% pravděpodobností skončíte na zemi a bez míče. Díky tomuto systému se stávají souboje zajímavější, velkou roli při nich hraje rychlost, jakou do nich jdete a směr, ze kterého přibíháte. Ani zde nelze příliš vytknout.

Posledním důležitým kritériem pro dobrou fotbalovou hru je ovládání. To bohužel nedopadlo úplně na jedničku, když už jsme u toho škoního známkování, nedostalo by ani za dva. Už od prvního setkání s hrou je jasné, že primárním ovladačem pro FIFU 11 není klávesnice, ale gamepad. V úvodní obrazovce si můžete přenastavit ovláádání podle libosti - jen se musíte naučit, co který znak znamená. Pokud se vyznáte v gamepadu, není problém, ale na to přece nemohou vývojáři spoléhat! Stejně tak, když hrajete zápas - na nějaké složité triky s míčem zapomeňte, teda pokud nemáte gamepad. Na klávesnici si totiž spíš zlomíte prsty než uděláte nějaký pokročilejší trik. Když už jsme u ovládání v zápasu, přišlo mi, že hráči reagovali na mé pokyny o trochu později než by bylo zdrávo. Také se mi nezřídka stávalo, že akci, kterou jsem zvolil pro jednoho hráče (např. nahrávka) se při vypíchnutí míče soupeřem automaticky přenesla na druhého hráče, který míč získal a místo toho, aby "počkal" na moje pokyny, dokončil akci, kterou nestihl provést jeho spoluhráč. Vypadá to jako prkotina, ale je to bohužel značně frustrující. Když už jsme u toho nadávání, tak musím přiznat, že ani automatický výběr hráčů se nepovedl. Jde o jednoduchý princip - když míč drží v moci soupeř, hra automaticky přepne ovládání na hráče, který je nejblíž tomu soupeřovu. Nebo by spíš měla. V zápasech jsem totiž musel mnohokrát "manuálně" přepínat ovládání na jiného hráče, protože hra vybírala tak nešikovně, že bez aktivního zásahu by to nešlo.

FIFA 11 obsahuje několik herních modů - mezi tři hlavní patří manažerský režim, Be a Pro a režim Turnaje. Manažerský režim vás "hodí" do role trenéra klubu, přičemž máte za úkol se starat nejen o tým, ale např. i o cenu vstupenek, personál apod. V sérii FIFA klasika. Be a Pro je režim, ve kterém hrajete zápasy pouze za jednoho hráče. Bohužel kamera není zrovna šťastně umístěna, leckdy ani na svého fotbalistu pořádně nevidíte, což celkem úspěšně kazí celkový dojem. O turnaji se ani nebudu rozepisovat.

K dalším věcem, které se mi líbily už jen telegraficky - pěkný soundtrack, špičkové zvuky, interface, kvalitní optimalizace.

Co dodat závěrem? FIFA 11 je celkově slušná hra, mnoho nedostatků ji však táhne do bahna průměru. Nebo lehkého nadprůměru.