Tak tohle jsem opravdu neměl zapotřebí! Vyrostl jsem na na skvělém AOD (Aces of the deep) od Dynamixu a tahle hra nastavila přesně to, co hard core ponorkový simulátor potřebuje a to především jasně dané, rychlé a pohodlné ovládání. Protože ve chvíli, kdy jste uprostřed konvoje, zaměřujete dvě lodě současně a přitom dáváte pozor na doprovod, nebo jsou vám v patách tři torpédoborce, musíte během několika sekund udělat mnoho důležitých rozhodnutí, ketré musíte být schopen rychle převést na posádku ponorky. A to je právě kámen úrazu SH5. Tak stupidní, zmatené, zdlouhavé, nejasné a otravné ovládání jsem u této, jinak kvalitní série, nezažil. Nechápu, proč autoři zmršili to nejdůležitější a to je právě ovládání. Nevím, co si slibovali od imbecilních rozhvorů s posádkou, či "volném pohybu po ponorce", který není zábavný, ale hlavně totálně otravný! Navíc je samotný pohyb řešen neskutečně obtížně a nelogicky. Stejně tak nepůsobí nadvakrát reálně, když při prolézání ponorky zjistíte, že její posádku tvoří asi 15 námořníků. Při rozkazu rychlého zanoření namísto pohybu do přídě ponorky všichni stojí na místech a hloupě čumí. Pokud chcete zadat nějaké příkazy, musíte zpravidla vyhledat přímo danou osobu aby váš rozkaz vykonala, což nemá s realitou nic společného. Zapomeňte na obligátní a maximálně účelné klávesy F2 a F3 - pozorovací a útočný periskop, F4 UZO a F5 mapa, tedy systém, který fungoval už od dob AOD. Tady musíte ručně chodit po jednotlivých stanovištích, což po chvíli otravuje jak vřed na zadku. Grafické zpracování je průměrné, hlavně vodní hladina působí divně. Na pořádnoé vlnobití v Severním moři si můžete nechat zajít chuť. Prostě a dobře, kdo máte a hrajete SH3 zůstaňte prosím u něj, protože ve chvíli, kdy k němu máte stažené doplňující módy, je o 100% lepší hrou než SH5.

Těžko napsat něco co by někdo nevěděl, nebo s čím by většina nesouhlasila. A to, že tato hra je jedna z nejlepších adventur všech dob. Jistě je můj názor ovlivněn, že speciálně tento typ adventur, tedy dobrodružné, mám nejraději. Co dělá tuto hru tak skvělou je především příběh, který jakoby vypadl z pera Stevena Spielberga, či Dana Browna. Jeho síla je v tom, že vychází ze skutečnosti, historicky reálných postav, či událostí, které se opravdu staly. Příběh je vystavěn na motivy řádu templářských rytířů a jejich pronásledování na základě vykonstruovaných obvinění stran uctívání ďábla a jiných pohanských božstev. A právě jeho postupné rozkrývání je stupňováno až do skvělého závěru. V rámci své doby, disponoval BS úchvatnou grafikou a fakt, že i po těch letech je hra stále pěkná, je vypovídající. Paralaxní scrolling v několika rovinách, byl a je stále využíván a zejména část odehrávající se ve Španělsku byla jednou, velkou grafickou orgií. Čím BS také exceloval, bylo namluvení postav. Krásný francouzský přízvuk v Paříži, irský dialekt, španělský koncert zahradníka Lopeze a jeho paní, nebo hatmatilka prodejce kebabu v Sýrii. Ve hře jste navštívili spoustu atraktivních lokalit se skvělou a odlišnou atmosférou, jdoucí ruku v ruce s originálními hádankami a řešeními, vyžadující mnohdy něco víc, než jen pouhé kombinování předmětů v inventáři. Například v některých lokacích jste museli dávat velký pozor, co která postava v danou chvíli dělá a podle toho přistoupit k rychlé akci. Velmi jednoduché, ale skvělé, zábavné, účelné a vtipné. Nevím o žádné ze soudobých adventur, která by tento způsob řešení hádanek používala. Vrcholem zákysu a přitom řešení zcela jednoduchého a jasného, je pak všemi známá scénka s kozlem, která se hluboko vryla do paměti nejednoho adventuristy. Přitom jsem přesvědčen, že na ni všichni vzpomínáme s úsměvem od ucha k uchu a s radostí bychom se k tomu zákysu vrátili. Není mnoho her, které by ve mně vzbuzovaly tolik pozitivních emocí jako je Broken sword. Tato hra je démant všech adventur a na pomyslném piedestalu dobrodružných adventur stojí ruku v ruce s Indym 4. Kdybych však měl volit jednu z nich, volím BS. Závidím všem, kteří tuto hru ještě nehráli a přál bych si, aby se i v budoucnu objevila tak dobrá adventura. Čekáme ale příliš dlouho...

Tak jsem to dohrál a mám z toho rozporuplné pocity. Ačkoliv spousta kolegů kladně hodnotí spíše pozdější epizody, já mám jednoznačně lepší dojem z prvních částí hry. Hádanky mi v ní přišli o něco nápaditější a děj smysluplnější. Naopak ke konci, autoři (hlavně tvůrci příběhu) zjevně ztráceli dech a například kapitola odehrávající se v Black mirror, tedy ta, na kterou se asi všichni těšili nejvíce, je přímo strašná (např. duch ukazující ze zrcadla na kachličku ve zdi, kterou následně prorazíte 5 kilovým kladivem uschovaným v kapse bundy!!!). Vůbec s těmi předměty v inventáři je to spíše komické. Darren unese výše zmíněné kladivo, skládací člun s nafukovací patronou, dvě dlouhé hasičské hadice, žebřík, atd. K dobrému nepřispívá ani to, že ačkoliv venku hustě prší, zahradník se neustále válí v blátě u auta a v těsném sousedství zámku, do kterého si musíte krátce odběhnout, krásně svítí sluníčko. Stejně tak jsem skřípal zuby, když Darren slezl do kanálů pod hotelem, aby následně slezl hlouběji do bunkru z druhé války, následně do cisterny a odtud zatopenou šachtou vyplaval ven. Stejně tak příběh se stával neustále více a více přitažený za vlasy a na konci mi přišel už více méně směšně naivní a prostě divný (takové vaření z vody). V podstatě nevíte co si o něm myslet. Dle mého názoru mu jednoznačně chybí více autentičnosti a spjetí s "realitou". Je prostě tak přehnaně vymyšlený, že to hře škodí. Dabing, kromě hlavní postavy, je spíše průměrný, některé postavy jsou otřesné, zejm. Victorie, Bates a policistka v Maine. Co mně ale na celé hře vadilo snad nejvíc, je neustálé opakování stejného typu hádanek. V každé epizodě jste mohli najít trezor, nebo různé mechanické a kódové zámky, nebo hádanky, jejichž řešení jste obvykle (pokud nejste úplně slepí) měli někde poblíž na zdi. Ne že by ve hře tohoto typu na tom bylo něco špatně, ale posel smrti 2 je těmito úkoly strašně přeplněný. Kdo hrál třeba Indyho 4, nebo Broken swordy, vzpomeňte, kolik trezorů, či jiných zámků v těchto hrách bylo. Ani jeden a že to jsou nějaké adventury!!! Když vzpomenu zrovna na BS1 (stíny templářů), tak si vzpomínám jak vtipně a přitom jednoduše bylo do hry zapracováno, že jste určitou akci museli udělat ve správný čas. Prostě jste byli nuceni pozorovat okolní postavy a v příhodné chvíli provést akci samou (sebrat drátek dědkovi v irské hospodě při kýchání, nebo oběhnou slavného kozla). Nic takového zde není a je to hodně na škodu. Ve srovnání s poslem 1, je dvojka kratší, jednodušší a i když vznikla relativně dost dlouho po jedničce, je v určitých oblastech, zejména Black mirror, rozsahově výrazně chudší. Většina děje se, kromě úvodních kapitol, odehrává pouze v několika obrazech. Takže žádné obcházení budov, hřbitovy, apod. V žádném případě se ovšem nedá říci, že by posel 2 byla špatná hra. Na dnešní dobu se jedná o nadstanrdadně dlouhou a také zábavnou hru. Ovšem Broken swordu 1, nešahá ani po kolena.