Tato pixelová jednoduchá, ale chytlavá hra vzdává hold nejenom dvěma legendárním velikánům akčních filmů, ale taky automatovým arkádovým mlátičkám.
Trhlý příběh, hromady nepřátel občas se měnící hratelnost, která nabourává stereotyp z jinak opakovaného mačkání 2 tlačítek a mlácení hlava nehlava. Super odpočinková záležitost.

Ke hraní GTA Vice City mě dovedla letošní herní výzva(tenkrát v Hollywoodu).Ne že bych hru jako takovou ještě nikdy nedohrál, ale rozhodnul jsem se tentokrát sáhnout po remaku - definitivní edici.
Ihned po spuštění hry jsem byl nadšen. Kouzlo nostalgie na mne zafungovalo.
Grafiku narozdíl od mnohých hodnotím pozitivně.Ikdyž remake jede na novém enginu, hra si přesto zachovala své tehdejší nedokonalosti: kostrbaté a hranaté modely postav, aut, nepříliš plynulé animace, podivné obličeje. To co kdysi VC předvedlo jako vrchol tehdejší technologie, remake přináší ve vysokém rozlišení s novým nasvícením, odlesky a ještě větším důrazem na vyřvané pastelové barvy. Hra díky tomu dostala zvláštní komixový nádech a vypadá jako moje idealizovaná vzpomínka na starou hru. Bohužel stejně jako ve zbytku hry má i grafika spoustu nedodělků a chyb.

Co se ozvučení týče, tak tam už některé podivnosti( i když je někdo nejspíš tupě zkopíroval z původní hry) beru jako chybu. Soundtrack je navíc ochuzen a spoustu pecek například Billie Jean od krále popu. Ano vím že je to z licenčních důvodu, ale zamrzí to.

Vylepšení se dočkalo i ovládání, což nejvíce doceníte, pokud hrajete na ovládači. Hrát s jeho pomocí se dalo i v původní hře, ale nyní to funguje tak, jak by jste po vzoru moderních her očekávali.

Na závěr nezbývá než dodat že remake si opravdu nezaslouží titul Definitivní edice( na rozdíl třeba od remaku první Mafie, kde i přes řadu ústupků jde o povedené oživení staré klasiky).
Hru jako takovou jsem si užil a protože není ani moc dlouhá, čas s ní strávený mi příjemně utekl. I tak mi ale dojem z ní neustále kazily chyby. Ať už jenom grafické, nebo i ty větší znemožňující dokončení úkolu. Naprosto hloupé AI, které těžce soupeři s tou z původní přes 20 let staré hry. 3 a půl roku od vydáni a tak výrazné chyby nejsou opraveny.

Jako fanoušek obou předchozích dílů jsem se na hraní Exodus dlouho těšil. Odkládal jsem ho hlavně kvůli nedostatečnému výkonu mého počítače a po několika letech jsem se dostal rovnou k vylepšené verzi s RTAO.

Hned v první scéně mě hra úplně ohromila. Raytracing vykouzlil v zamrzlých troskách Moskvy krásnou podívanou. Nad audiovizuálem jsem se pozastavoval i u dalších částí ,,světa" ( jsou to spíše větší jednotlivé mapy). Opravdu je to 3 roky starý remaster hry z roku 2019 ?! Animace obyčejných činností jako lezení po žebříku, nebo přebíjení jsou precizní a nejsou zrychlené. Takže s nimi musíte neustále počítat a přidává to na pocitu, že hrajete za vojáka z masa a kostí. Arťom sice není žádné ořezávátko, ale do superhrdiny má daleko. Na hru z roku 21 ( a vlastně z roku 2019) má hra hezky detailní prostředí. Uvěřitelný postapokalyptický svět, jehož příběh dokreslují různé poznámky pohozené po světě se mi prostě zalíbil.

Líbila se mi taky hratelnost. Funkční crafting( nepříliš složitý) se doplňuje s interaktivními prvky na mapě. Hra vás vybízí k prozkoumávání, hledání zásob, ale i obíráním mrtvol.Denni doba ovlivňuje výskyt nepřátel (v noci vylézají monstra, lidé se stahují do základen) a vy tak musíte přizpůsobit herní styl. Někdy není třeba ani vystřelit a uděláte lépe, když o sobě ani nedáte vědět.
Vaši společníci vám poskytnou informaci o mapě a nabídnou tak nějaký ten vedlejší úkol.
Jediné co mě celkem zklamalo, tak byla monstra. Nejdříve to byli otravní zmutovaní psi, kteří mi připomněli první Stalker. Souboj s medvědem v malé aréně také působil zastarale a nedotaženě. A Bigfoot v Novosibirsku mě napoprvé překvapil, ale další setkání už působilo spíš komicky.

Herní doba je dlouhá tak akorát a hra má i přes klidnější pasáže dobrý spád. Příběh Arťoma a jeho společníků pro mě byl vtahující a na závěr až dojemný. Těším se až si udělám vše na DLC.